Radka Denemarková strana 2 z 2

Kniha o Petru Léblovi 19651999, na které autorka pracovala několik let, je pokusem o svébytnou monografii divadelního režiséra, scénografa, herce, někdejšího uměleckého šéfa Divadla Na zábradlí.

Jeden z nejintenzivnějších textů nositelky Nobelovy ceny za literaturu, kterou si u nás čtenáři oblíbili. Autorka se vrací do Rumunska za vlády Nicolae Ceauseska, kde všemocná tajná policie špicluje každého, kde se strach stal každodenní realitou a kde je zatraceně těžké žít život podle vlastních představ. Za překlad románu Rozhoupaný dech získala Radka Denemarková Magnesii Literu za nejlepší překlad roku 2010.

Jurodivý, groteskně napínavý příběh jedné vraždy a osudového propojení muže a ženy, utopených v pochybnostech samoty, se mohl odehrát kdekoliv. Prostředí divadla však otevírá jedinečný prostor pro hlubší vášně i hysterie, v němž navíc jednoho dne spadne opona definitivně. Energickým účinkujícím, pasivním čumilům i zákulisním manipulátorům. Alternace za naše životy neexistují. Nehrajeme v divadle jednoho herce. Minulost a úzkosti nesvlečeme jako kostým. I ta sebemenší životní „role“ má být odehrána svědomitě. Hostující režisér Buch to tuší, spisovatelka a dramatička Birgit to ví. A kdo ví, bývá umlčen. Zralá prvotina v sobě skrývá košaté podobenství: potemnělý obraz lidského rodu, kde ďábelský kruh nelze přetnout. Knihu provázejí fotografie Evy Fuky a doslov k ní napsal Michal Jareš.

V roce 2014 se v Praze sejdou dva lidé. Ema a Tony. Ema je na útěku z nešťastného manželství, Tony je oblíbeným kadeřníkem. Oba se chtějí líbit mužům… Příběh MY 2 je jemná i drsná miniatura o dnešku. Přitom nadčasová. O lásce mezi lidmi, co vlastně znamená a jak málo nebo jak mnoho znamenat může. I v tom nejvšednějším z oblasti lásky se skrývá hraniční poloha. A nakolik záleží na sexuální orientaci? Jsme jen erotický mechanismus? Proč jsou vazby mezi lidmi pohodlně uvolněné, ale právě proto tak děsivě nespolehlivé? Kam postoupilo odtržení sexu od emocí, proč se tak často zaměňuje láska za sex? Lidé se ve vztazích navzájem „zabíjejí“, krok za krokem. Manželská i volná láska se často ukrývají za masku falešného štěstí. Jsme v kontaktu přes nespočetné sítě, ale ty nás paradoxně drží v povzdálí. Pro film MY 2 vznikl příběh o křehkosti, neduživosti a zranitelnosti našich vztahů a je trestí toho, co do něj napadalo z dnešní doby jako do trychtýře. Tato kniha je literární předlohou k celovečernímu filmovému debutu režisérky Slobodanky Radun MY 2. Slogan k filmu zní: Love story pro 21. století.

Eine mutige Auseinandersetzung mit der deutsch-tschechischen Nachkriegsgeschichte Gita will nur noch nach Hause unter die warme Zudecke, den vertrauten Geruch ihres Elternhauses aufnehmen, die Schrecken des Konzentrationslagers vergessen. Doch als die Sechzehnjährige 1945 nach Kriegsende nach Hause ins tschechische Puklice kommt, wohnen Fremde in der Villa ihrer Familie. Gita wird vertrieben, als Staatsfeindin und Nazikollaborateurin verjagt. Erst 60 Jahre später kehrt sie zurück und fordert Gerechtigkeit

Sebevražda bohatého postaršího muže se brzy ukáže jako nepravděpodobná. Vnímavý Policista neúnavně pátrá po skutečných důvodech té podivné smrti, jež ho dovedou k tajemnému domu pod Petřínem. Záhad a motivů přibývá, stejně jako hodin strávených s mladou Vdovou. Hlavními postavami jsou ale tři, možná čtyři ženy, vzdělané, smělé a oddané vyšší spravedlnosti, podle níž oběť a viník ztrácejí svou původní dualitu. A v echu doráží palčivá otázka: kolik nás ještě čeká násilí a válek, než všechno to neštěstí člověka konečně polidští? Autorčin groteskní román valící se jako láva však také promlouvá o potřebě doteků, neboť „těla nelžou a jejich paměť neklame“. A roli přímo tažnou mají v knize svobodné bytosti, pro něž je laskavost mocnější než zákony vládců — švitořivé vlaštovky.

Radka Denemarková patří mezi nejpozoruhodnější české prozaické a dramatické autory své generace. Za své dílo získala řadu ocenění, její romány byly přeloženy do několika cizích jazyků. Divadelní hra Spací vady, která měla premiéru v říjnu 2010 v pražském Divadle Na zábradlí, je mistrně vystavěné drama pro tři herečky. Na neurčitém místě se v něm po smrti ocitají anglická prozaička Virginia Woolfová, americká básnířka Sylvia Plathová a výstřední milionářka Ivana T. Ve vynuceném soužití, při kterém musejí obstarávat i velmi banální domácí práce včetně vaření a šití, každá z postav odhaluje - často proti své vůli - to ze svého života, co se sama před sebou snažila zamlčet. A třebaže vše dramatické se zde odehrává jen v dialozích tří postav, hra je plná nečekaných zvratů, náhle se vyjevivších animozit a nečekaných náklonností, vzdorování životu i smiřování se s ním. Hra Spací vady byla inscenována ve výrazně zkrácené verzi, její první knižní vydání ji čtenářům poprvé představuje v úplnosti. Kniha je doplněna unikátními fotografiemi Bohdana Holomíčka z pražské inscenace.

Kobold (Přebytky něhy a Přebytky lidí) je dvojromán. Dva příběhy v jedné knize jako dva živly — voda a oheň, který viděné přetavuje. Nebo dvě řeky slité v jeden tok? Je to kniha o podobách neudolatelné lásky a rafinovaného násilí. O tom, jak lidskou existenci předurčuje rodina, do které jsme vrozeni, či ideologie, v níž se namočíme. O společnosti okoralé dovnitř i k okrajům, ke všem „slabším“, vnímavým. Muka těchto postav jsou chorobami naší doby. A zdrojem těchto muk jsou zdá se Koboldové. Kobold volně navazuje na knihy A já pořád kdo to tluče (2005) a Peníze od Hitlera (2006) a autorka jím završuje svou trilogii o středoevropském dvacátém století.

Kniha o Petru Léblovi 19651999, na které autorka pracovala několik let, je pokusem o svébytnou monografii divadelního režiséra, scénografa, herce, někdejšího uměleckého šéfa Divadla Na zábradlí.

Kobold (Přebytky něhy a Přebytky lidí) je dvojromán. Dva příběhy v jedné knize jako dva živly — voda a oheň, který viděné přetavuje. Nebo dvě řeky slité v jeden tok? Je to kniha o podobách neudolatelné lásky a rafinovaného násilí. O tom, jak lidskou existenci předurčuje rodina, do které jsme vrozeni, či ideologie, v níž se namočíme. O společnosti okoralé dovnitř i k okrajům, ke všem „slabším“, vnímavým. Muka těchto postav jsou chorobami naší doby. A zdrojem těchto muk jsou zdá se Koboldové. Kobold volně navazuje na knihy A já pořád kdo to tluče (2005) a Peníze od Hitlera (2006) a autorka jím završuje svou trilogii o středoevropském dvacátém století.

Do osudu několika rodin odlišných generací z evropských zemí i sociálních vrstev zasáhne tatáž rozhodující věta.