Nina Divíšková

Populární herečka Nina Divíšková, kterou známe ze seriálů Ulice nebo Vyprávěj, svěřila svůj zajímavý životní příběh zkušené autorce Petře Braunové a vznikla tak kniha Nina. Přestože je Nina duší brněnský patriot, osud ji nasměroval jinam. Po studiích na DAMU působila v ostravském Divadle Petra Bezruče a poté v Praze v Činoherním klubu. Na divadelních prknech ztvárnila desítky zajímavých rolí, hrála v televizních inscenacích a objevila se i na filmovém plátně. Jednou z nezapomenutelných postav je matka hlavního hrdiny v divadelní hře a filmu Příběhy obyčejného šílenství Petra Zelenky. Nina je manželkou herce a režiséra Jana Kačera, se kterým má tři dcery. Kniha vás překvapí upřímností a nadhledem, s jakým Nina svůj leckdy nelehký životní běh prožila, dozvíte se, proč její pouť na prkna, která znamenají svět, málem skončila v druhém ročníku DAMU a jak tato křehká žena v nouzi dokázala obléknout montérky a stavět dům. Vyprávění je proložené úvahami jejích blízkých, kteří se pokusí, spolu s autorkou knihy, zodpovědět otázku, kdo je vlastně Nina Divíšková.

Hrají a zpívají Pavel Jurkovič, Symposium musicum a Pražští madrigalisté (řízení Miroslavem Venhodou) K výročí krále Karla IV. (700 let od jeho narození uplyne 14. 5. 1316) vychází v jednom kompletu nahrávka zachycující mluvené slovo i ukázky původní středověké hudby, tak jak zněla v českých zemích v době vlády našeho nejvýznamnějšího panovníka. Vlastní životopis, sepsaný Karlem IV. pod názvem Vita Caroli, je jako literární autoportrét v evropské středověké literatuře ojedinělým dílem. Výjimečnost autorovy osobnosti spočívala už v tom, že na rozdíl od svých současníků na evropských trůnech, kteří nedovedli číst ani psát, byl Karel Lucemburský člověkem nesmírně vzdělaným, vystudoval pařížskou Sorbonnu a plynně hovořil i psal v pěti evropských jazycích. Své vladařství pojímal král Karel IV. v duchu teorií sv. Augustina jako službu a v souladu s tím se snažil vykonávat i své „řemeslo královské“. Bohaté životní osudy a zkušenosti z mládí se rozhodl zachytit proto, aby postavil před oči svých nástupců „zrcadlo knížecí“, tedy jakési výchovné resumé bouřlivých dobrodružství, prokládaných teologicko mravními úvahami. Píše také nesmírně zajímavě o svých věšteckých schopnostech. Jan Kačer čte Vlastní životopis v dokonalém souznění s Karlovým vynikajícím dílem literárním, historiografickým i vladařským. Na tuto slavnostní četbu navazuje rekonstrukce hudebních kompozic mnohotvárné podoby hudby doby Karlovy, pro niž je charakteristické dynamické pronikání nových výrazových struktur. Styl hudby komponované v pařížské katedrále Notre Dame či podoba tzv. ars nova a hudby italského Trecenta zdomácněly v Čechách v kratších písňových formách, oblíbených v klášterech, mezi studenty a kleriky pro svůj energický modální rytmus a muzikantské pohrávání s jednotlivými hlasy. Pronikl i do taneční a populární hudby, studentských koled a světských milostných písní. Pozoruhodná demokratičnost hudební kultury doby Karlovy se projevuje i v písních duchovně lyrických, v nichž se prosazovala vedle latiny stále více čeština. Soubory Symposium musicum a Pražští madrigalisté představují tuto mnohotvárnou podobu středověké hudby a písní s dobovými nástroji v zasvěcené interpretaci. Poklady z archivu Supraphonu: četba z výjimečného literárního díla našeho nejvýznamnějšího panovníka, doprovázená hudbou a zpěvem písní, které mohl Karel IV. slýchat v chrámu i na hostinách