Elena Ferrante strana 3 z 10

A könyv alapján készült nyolc részes sorozat már az HBO és az HBO GO műsorán Lila és Elena tizenhat évesek, és egy világ választja el őket egymástól. Lila immár férjes asszony, de férje vezetéknevének viselését önmaga elvesztéseként éli meg. Beleveti magát választott családja vállalkozásainak vezetésébe, de nem nagyon élvezi új szerepét. Elena gimnáziumba jár, mintadiák, de miközben a tanulmányaival és önmagával viaskodik, éppen Lila esküvőjén eszmél rá, hogy nem találja a helyét sem a telepen, sem azon kívül. Innen folytatódik a Nápolyi regények második kötete. Az új név története a két barátnő ifjúkorának elbeszélése. Szerelem, féltékenység, szabadságvágy és lemondás a kísérőik egymástól egyre inkább távolodó útjaikon. Lila számára a házasság börtön, Elena pedig nehezen viseli azt a szenvedélyes makacsságot, mellyel barátnője menekülni szeretne kötelezettségei elől. De az egymás iránt érzett gyűlöllek és szeretlek érzelemhálóból, az önmegerősítés vágyából fakadó, függőséget okozó köteléktől nem tudnak szabadulni. Ahogy Lila és Elena követik egymást, eltávolodnak egymástól, majd újra egymásra találnak, magával ragadja, elsodorja az olvasót.

A Nápolyi regények szerzőjétől Elena Ferrante, a kilétét mindmáig titokban tartó olasz író ezúttal is a női lélek legmélyére hatol. Főhőse, Leda 47 éves, angol irodalmat tanít az egyetemen. Elvált, két lánya Kanadába költözött volt férjéhez. A hirtelen megtapasztalt szabadság megfiatalítja, felszabadító örömmel tölti el, és saját maga számára is váratlanul vakációra indul a Jón-tenger partjára. Ott azonban egy lármás nápolyi család szomszédságába kerül, amelynek alig titkolt kötődése a maffiához beárnyékolja békésen induló pihenését. A családhoz tartozó gyönyörű fiatal nő, Nina bájos nőiessége hamar felkelti Leda érdeklődését. Nina mintaszerű anyasága egy húsz évvel megkésett szembesülésre készteti Ledát, aki karrierépítésének egy válságos pontján gyermekeit évekre elhagyta, és önmegvalósítása érdekében szakított mindennel, ami a családjához fűzte.

„Mi, nők túl sokáig verdestünk a férfiak által készített kalitkában, és most, amikor az összedőlni látszik, semmi sem kérdőjelezheti meg autonómiánkat, semmi sem szabhat gátat útkeresésünknek.” „Véget ért egy kísérlet, amelyre egy évet szántam az életemből (…) Mi tagadás, végigrettegtem ezt az időszakot. (…) Regényíróként értelmeztem a feladatot, és kizárólag a szívemhez közel álló kérdésekkel foglalkoztam, amelyekre – ha időm és kedvem engedi – egyszer még visszatérek, hogy kidolgozzam a megfelelő narratív keretet és eszközöket” – ezekkel a szavakkal búcsúzik Elena Ferrante 2018-ban a The Guardian olvasóitól, miután egy évig heti rendszerességgel rovatot vezetett az újság hasábjain. Az ötvenegy lírai, önéletrajzi elemekkel átszőtt gondolatszövedék a szerző írói műhelyébe enged betekintést. Ferrante hétköznapi kérdésekről – politika, hagyomány, történelem, filozófia, környezetvédelem, női szerepek, barátság, féltékenység, anyaság, szexualitás, öregedés – fejti ki a véleményét úgy, hogy sajátos, karakán nézőpontjával olvasóját egy újfajta, éles fókuszú, emancipált szemléletmódra készteti. A tőle megszokott módon ezúttal is határokat feszeget, átrajzolja mintázatainkat, hogy a megszokott ösvényekről új utakra tereljen, gondolkodásra és kérdések feltevésére késztessen. A Véletlen találatok című kötetet csakúgy, mint a The Guardianben megjelent cikkeket, a Dániában élő olasz művész Andrea Ucini illusztrálta.

Neapol s jejími protiklady, dialektem, vášnivostí a prudkými emocemi. Ženy, jejich vnitřní svět, složité dospívání, touha vymanit se z rodinných stereotypů a postavit se na vlastní nohy. To jsou témata, ke kterým se Elena Ferrante, autorka proslulé Geniální přítelkyně, neustále vrací. I její nejnovější román Prolhaný život dospělých, který v českém překladu Sarah Baroni vychází v nakladatelství Prostor, se odehrává v Neapoli a je vyprávěn z pohledu ženy, přesněji dospívající dívky, která se na cestě k dospělosti musí vyrovnat s rozpadem rodiny a ztrátou iluzí o vlastních rodičích a dospělých vůbec. ČteTereza Hofová

Neapol s jejími protiklady, dialektem, vášnivostí a prudkými emocemi. Ženy, jejich vnitřní svět, složité dospívání, touha vymanit se z rodinných stereotypů a postavit se na vlastní nohy. To jsou témata, ke kterým se Elena Ferrante, autorka proslulé Geniální přítelkyně, neustále vrací. I její nejnovější román Prolhaný život dospělých, který v českém překladu Sarah Baroni vychází v nakladatelství Prostor, se odehrává v Neapoli a je vyprávěn z pohledu ženy, přesněji dospívající dívky, která se na cestě k dospělosti musí vyrovnat s rozpadem rodiny a ztrátou iluzí o vlastních rodičích a dospělých vůbec.

"Dva roky předtím, než otec odešel z domova, řekl mojí matce, že jsem strašně ošklivá," zahajuje své vyprávění dospívající Giovanna, hlavní hrdinka nového románu Eleny Ferrante. Světoznámá autorka ságy Geniální přítelkyně přichází s dalším podmanivým příběhem o cestě z dětství do dospělosti. Giovanna, která prochází zásadní proměnou během dospívání, vzpomíná, jaký zničující vliv na ni měla otcova slova, jež zaslechla ve dvanácti letech. Své rodiče, vzdělané učitele pohybující se v intelektuálních kruzích, zdánlivě neporazitelné a milující, začne vnímat jinak. Když se ptá, proč se nikdy nesetkala s rodinou svého otce, setkává se se lží, přetvářkou a spletitými vztahy. Klíčovou v jejím odcizení se stává teta Vittoria žijící v dělnické čtvrti, kterou otec kdysi „odříznul“. Ferrante zůstává i v tomto románu věrna Neapoli, tentokrát je to Neapol 90. let minulého století. Giovanna se zmítá mezi dvojí tváří města – bohatou, s maskou kultivovanosti, a chudou, divokou a vulgární. Italské vydání Prolhaného života dospělých doma vzbudilo senzaci. Kniha vychází současně v 25 zemích světa.

"Dva roky předtím, než otec odešel z domova, řekl mojí matce, že jsem strašně ošklivá," zahajuje své vyprávění dospívající Giovanna, hlavní hrdinka nového románu Eleny Ferrante. Světoznámá autorka ságy Geniální přítelkyně přichází s dalším podmanivým příběhem o cestě z dětství do dospělosti. Giovanna, která prochází zásadní proměnou během dospívání, vzpomíná, jaký zničující vliv na ni měla otcova slova, jež zaslechla ve dvanácti letech. Své rodiče, vzdělané učitele pohybující se v intelektuálních kruzích, zdánlivě neporazitelné a milující, začne vnímat jinak. Když se ptá, proč se nikdy nesetkala s rodinou svého otce, setkává se se lží, přetvářkou a spletitými vztahy. Klíčovou v jejím odcizení se stává teta Vittoria žijící v dělnické čtvrti, kterou otec kdysi odříznul. Ferrante zůstává i v tomto románu věrna Neapoli, tentokrát je to Neapol 90. let minulého století. Giovanna se zmítá mezi dvojí tváří města bohatou, s maskou kultivovanosti, a chudou, divokou a vulgární. Italské vydání Prolhaného života dospělých doma vzbudilo senzaci. Kniha vychází současně v 25 zemích světa.

Rozprávanie dospievajúcej Giovanny sa začína vetou: „Dva roky predtým, ako otec odišiel z domu, povedal mojej matke, že som veľmi škaredá.“ Viac ako tristo strán príbehu z prostredia strednej neapolskej spoločenskej vrstvy v polovici deväťdesiatych rokov, v ktorej sa mladé dievča stretáva s dvojtvárnosťou, falšou, krízou hodnôt a spletitosťou rodinných vzťahov, bolo prvými talianskymi recenzentmi vrelo prijatých a u čitateľskej obce, ako to už býva v prípade tejto autorky zvykom, vyvolalo obrovskú odozvu. Do akého zrkadla sa má dospievajúce dievča pozrieť, aby sa našlo a zachránilo? Čitatelia a čitateľky s ním prežijú flaubertovský čas veľkých zmien, objavov, sklamaní a nejednoznačností dospelosti.

Rozprávanie dospievajúcej Giovanny sa začína vetou: „Dva roky predtým, ako otec odišiel z domu, povedal mojej matke, že som veľmi škaredá.“ Viac ako tristo strán príbehu z prostredia strednej neapolskej spoločenskej vrstvy v polovici deväťdesiatych rokov, v ktorej sa mladé dievča stretáva s dvojtvárnosťou, falšou, krízou hodnôt a spletitosťou rodinných vzťahov, bolo prvými talianskymi recenzentmi vrelo prijatých a u čitateľskej obce, ako to už býva v prípade tejto autorky zvykom, vyvolalo obrovskú odozvu. Do akého zrkadla sa má dospievajúce dievča pozrieť, aby sa našlo a zachránilo? Čitatelia a čitateľky s ním prežijú flaubertovský čas veľkých zmien, objavov, sklamaní a nejednoznačností dospelosti.

A Nápolyi regények szerzőjének új könyve Felnőni? Mivégre? Ki mondja meg, hogy mi lesz belőlünk és kire fogunk hasonlítani? Valami baljós dolog történik Giovanna bájos gyermekarcával, és lassanként kiütközik rajta a kamaszok rusnya undoksága. De vajon tényleg így állnak-e a dolgok? Melyik tükröt válassza az ember, hogy visszataláljon önmagához, és megmeneküljön? A gyermekarc szépségének elillanását követően az új ábrázat utáni hajsza két Nápoly közt zajlik, amelyeket testvéri szálak kötnek össze, s amelyek kölcsönösen rettegik és gyűlölik egymást. Az egyik Nápoly odafönt pózol, az erényesség álcáját magára öltve, a másik odalenn található, a mélyben, harsánynak és közönségesnek tettetve magát. Giovanna e két Nápoly közt ingázik, hol alázúdulva a mélybe, hol felkapaszkodva a magaslatokra, és mindeközben eltévelyedve tapasztalja, hogy sem odafönn, sem a mélyben nem talál válaszokra, a város pedig nem nyújt szabadulást.

Z geniálních přítelkyň Eleny a Lily se staly mladé ženy. Zdá se, že se jejich cesty definitivně rozcházejí. Elena se stěhuje do Florencie, kde chce budovat spisovatelskou kariéru, Lila zůstává v bídě neapolské periferie. Po opojení svobodou a prosperitou báječných šedesátých let přichází jako drsné vystřízlivění olověná léta sedmdesátá, kdy je Itálie zmítaná teroristickými útoky pravicových i levicových extremistů, prostředí univerzit i kulturních institucí se politizuje, vykřikují se zde hesla o nutnosti třídního boje, studenti i intelektuálové se angažují, ale podmínky dělníků, zejména v Kampánii sužované camorristickými klany, se nijak nelepší. Elena by ráda žila revolučním kvasem, ale dokáže dát svému životu náboj a směr sama bez Lily? Lze přátelství udržovat jen po telefonu, nebo je lepší pouto mezi hlasy bez těla utnout? Za příběhem Eleny, která před Neapolí utíká a neuvědomuje si, že si ji nese v sobě, a Lily, která v ní setrvává, protože ví, že nejtěžší je utéct sám před sebou, se i nadále roztáčí sugestivní kaleidoskop životů obyvatel jejich rodné čtvrti, propletenec lásek, křivd, nevraživosti, žárlivosti, věrnosti i zrady.

Po dobu jednoho roku posílala redakce Guardianu Eleně Ferrante, autorce slavné tetralogie Geniální přítelkyně, různé náměty a otázky. Ona se nad nimi zamýšlela ve svých pravidelných týdenních sloupcích, aby nakonec vznikl tento výjimečný soubor, neopakovatelná literární hra, v níž Ferrante tvoří texty, které se tolik odlišují od jejích románů. Ale ani změna žánru nepotlačila její literární eleganci a pronikavost a jen podpořila celosvětové uznání, kterého se jí dostalo po vydání tetralogie Geniální přítelkyně. Prostřednictvím Příležitostných nápadů se čtenářům Eleny Ferrante dostává jedinečné šance nahlédnout do světa výjimečné autorky a pochopit její inspirativní mysl. Všech dvaapadesát sloupků je doprovázeno barevnými ilustracemi známého italského umělce jménem Andrea Ucini.

Knižní mozaika Příležitostné nápady se skládá z jednapadesáti různorodých střípků čerpajících z autorčiny zkušenosti a poetiky, intuice a vlastního života. Přátelství, první láska, změna klimatu, žárlivost, feminismus, náš vztah k rostlinám, tajemství trvalého partnerství nebo krása jsou některá z velkých témat, o kterých Elena Ferrante psala každý týden po dobu jednoho roku na žádost deníku The Guardian, v anglickém překladu Ann Goldsteinové. Spojují se v tomto intimním, imaginativním a inteligentním souboru, ve kterém slavná italská spisovatelka zve čtenáře, aby přemýšleli, sdíleli vzpomínky a nápady a prožívali silné emoce a vystoupili z řeky konvencí, stejně jako v jejích mimořádných románech.

Tetralogie Geniální přítelkyně uchvátila čtenáře bezmála na celém světě a vzbudila zaslouženou pozornost literární kritiky. Nyní v dárkovém balení, v atraktivním obalu, v kartonových deskách a za zvýhodněnou cenu. Neapolská periferní čtvrť Luzzatti (v textu však její název nikdy nezazní), padesátá léta minulého století. Právě tam a tehdy začíná příběh jednoho ženského přátelství. Jeho vypravěčkou je Elena, která už jako stará žena vzpomíná na svůj život, který byl, kam její paměť sahá, vždycky ovlivňován silnou osobností geniální Lily. Sama je přitom klíčovou postavou zas pro Lilin osud, v jejích očích je tou geniální kamarádkou naopak ona. Úhelným kamenem jejich komplikovaného vztahu je snaha obstát v mužském světě, jehož konvenční hranice jsou pro ně stejně tak svazující jako hranice jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí. Čtenář se v románu seznamuje nejen se dvěma protagonistkami, ale i s celým mikrokosmem neapolské čtvrti propojené hustým předivem konvencí a vášní. Vypravěčka nás sice provede vývojem italské společnosti ve druhé polovině 20. století, ale ústředním tématem celé série zůstává přátelství vzájemně odlišných hrdinek, vylíčené s až nemilosrdnou otevřeností jako systém „spojených nádob“, jako bolestné zrcadlení, jako celoživotní soupeření, jako pevné pouto, které často škrtí.

Az Aki megszökik és aki marad azzal ért véget, hogy Lila számítástechnikai céget hozott létre Enzóval, Elena pedig elhagyta férjét régi szerelme, Nino miatt, amivel veszélybe sodorta írói karrierjét és elhanyagolta lányai nevelését. Elena és Nino története a szenvedélyek története, és Elena hamarosan már a szerint választja meg élete helyszíneit, hogy hol lehet együtt a szeretőjével. Egyik nápolyi útja során megtudja, hogy Lila mindenáron találkozni akar vele. A két nő hat évtizedes történetét és vele Nápoly és egész Olaszország történetét felölelő saga Az elvesztett gyerek történetével véget ér. Elena Ferrante, a 19. századi nagy írók méltó utódaként, a korábbiaknál is teljesebb, gazdagabb, pezsgőbb, feledhetetlen világot tár elénk. Elena Ferrante a kortárs világirodalom nagy rejtélye. Regényei zajos sikert aratnak, díjakat nyernek, számos nyelvre lefordítják őket, de kiléte ismeretlen. Annyi tudható róla, hogy Nápolyban született, és ő a Tékozló szeretet, az Amikor elhagytak és a Nő a sötétben szerzője. Első két regényét Mario Martone, valamint Roberto Faenza filmesítette meg. La Frantumaglia (Szilánkok) című műhelynaplójában levelezését, jegyzeteit, valamint kiadatlan írásait gyűjtötte össze. 2007-ben La spiaggia di notte (Éjjeli strand) címen egy gyerekkönyve, 2019-ben pedig L'invenzione occasionale (Véletlen találatok) címen egy esszékötete is megjelent. Az elvesztett gyerek története a Nápolyi regények (2011-2014) tetralógia negyedik, befejező kötete. A sorozat első két kötetét az HBO filmesítette meg.

Elena és Lila, akiket az előző részekből (Briliáns barátnőm és Az új név története) már jól ismerünk, nővé érett, méghozzá nagyon korán. Lila tizenhat évesen férjhez ment, kisfia született, aztán elhagyta a férjét és a jólétet, és egy gyárban dolgozik, embertelen körülmények között. Elena elkerült a telepről, a Pisai Egyetemen tanult, írt egy regényt, melynek sikere kitárta előtte egy jómódú, művelt világ kapuit. Más-más módon, de mindketten megpróbálták ledönteni a falakat, hogy végre kitörhessenek a nyomorból, a tudatlanságból és a kilátástalanságból. A két lányt ezúttal a hetvenes évek Olaszországában látjuk viszont a tőlük megszokott fékezhetetlen lendülettel, korábban elképzelhetetlen remények, kétségek, feszültségek, kihívások között. Továbbra is összeköti őket az elszakíthatatlan, ambivalens, néha lappangó, majd heves kitörésekben vagy találkozásokban újra felszínre kerülő, váratlan nézőpontokat rejtő örök kötelék.