Věra Fojtová strana 3 z 3

Tramín s příchutí krve je prvním příběhem z řady "Vinařských krimi" a odehrává se v kouzelném vinařském kraji pod Pálavou, uprostřed vinohradů, vinných sklípků a mezi vinaři.Kriminalista kapitán Otakar Kuba vyšetřuje násilné trestné činy už dvě desít ky let. Je unavený a zvažuje odchod na zasloužený odpočinek. Ale ještě než se definitivně rozhodne, chce využít svoji dovolenou k odpočinku v rodném vinařském kraji a jak doufá, daleko od všudypřítomného zločinu.Ale ani kraj písniček a vína není nási lí a zločinu ušetřen. Při návštěvě vinného sklípku u dávného kamaráda Vojty se objeví neznámá, záhadná a krásná dívka, která se představí jako Lucie. Lehce s muži zaflirtuje, vypije pár skleniček tramínu a zase zmizí do noci. Zanedlouho poté je však nalezena nedaleko sklípku mrtvá... Rozjíždí se kolotoč vyšetřování a dovolená kapitána Kuby se mění v obyčejnou pracovní rutinu, vyvstává spousta otázek, na které je nutné odpovědět. Kdo je krásná dívka, kterou nikdo ve vesnici nezná? Odkud se tam vz ala a proč? A kdo a z jakého důvodu ji zabil?

Lehce ironický příběh Ireny, která po deseti letech manželství zjišťuje že každý z nás je schopen zradit a zklamat a každý z nás může být zrazen a zklamán a nejvíce těmi, které milujeme, ale také to, že jsme všichni nahraditelní a smyslem života je hledat možná řešení problémů a situací, které život přináší.

Lehce ironický příběh Ireny, která po deseti letech manželství zjišťuje že každý z nás je schopen zradit a zklamat a každý z nás může být zrazen a zklamán a nejvíce těmi, které milujeme, ale také to, že jsme všichni nahraditelní a smyslem života je hledat možná řešení problémů a situací, které život přináší.

Až do chvíle, než potká krásnou dívku Terezu, je život Davida Martina velice všední, po boku zhýčkané a pánovité manželky Diany plný kompromisů. Ta se totiž zabývá pouze svojí osobou, touží být přitažlivá a dokonalá a je ochotna jakékoliv oběti. Právě Tereza upozorní Davida na sanatorium, ve kterém by snad jeho žena mohla nalézt to, po čem touží a oni dva čas jenom pro sebe. David tam ženu odváží, ale cestou havarují a on se probouzí až na nemocničním lůžku s lehce poraněnou nohou. V laskavé péči doktora Kleina se dovídá o Dianině smrti a jejím následném zpopelnění. Netuší však, jaké hrozné znamení si ze svého dětství nese Klein životem...

Až do chvíle, než potká krásnou dívku Terezu, je život Davida Martina velice všední, po boku zhýčkané a pánovité manželky Diany plný kompromisů. Ta se totiž zabývá pouze svojí osobou, touží být přitažlivá a dokonalá a je ochotna jakékoliv oběti. Právě Tereza upozorní Davida na sanatorium, ve kterém by snad jeho žena mohla nalézt to, po čem touží a oni dva čas jenom pro sebe. David tam ženu odváží, ale cestou havarují a on se probouzí až na nemocničním lůžku s lehce poraněnou nohou. V laskavé péči doktora Kleina se dovídá o Dianině smrti a jejím následném zpopelnění. Netuší však, jaké hrozné znamení si ze svého dětství nese Klein životem...

Příběhy z doby počátků vlády Habsburků na českém trůnu až po bitvu na Bílé hoře (od r. 1523 do r. 1620), které na pozadí historických událostí zachycují složitost doby a vývoje našeho státu. Byli to zvláštní lidé - "krevní písaři" - patřili často k učeným mistrům University Karlovy. Byli velmi vzdělaní v oborech, jako je např. astronomie, poetika, matematika, fyzika, ovládali řečtinu, latinu i právo. A přece se jich kdekdo bál a štítil. Odpor lidu k těmto mužům došel tak daleko, že museli být ochraňováni zákonem, který stanovil těžkou pokutu tomu, kdo by se jejich cti byť jen slovy dotknul. Takový provinilec měl být nejen čtrnáct dnů vězněn, ale určena byla i finanční náhrada škody ve výši padesáti kop českých grošů. Krevní písaři byli ale lidé často dobře znalí veřejných poměrů, s bystrým pozorovacím talentem a vlastním názorem. Doma pak pečlivě zaznamenávali jednotlivé příběhy a glosovali je z pohledu své víry a lidství.

Příběhy z doby počátků vlády Habsburků na českém trůnu až po bitvu na Bílé hoře (od r. 1523 do r. 1620), které na pozadí historických událostí zachycují složitost doby a vývoje našeho státu. Byli to zvláštní lidé - "krevní písaři" - patřili často k učeným mistrům University Karlovy. Byli velmi vzdělaní v oborech, jako je např. astronomie, poetika, matematika, fyzika, ovládali řečtinu, latinu i právo. A přece se jich kdekdo bál a štítil. Odpor lidu k těmto mužům došel tak daleko, že museli být ochraňováni zákonem, který stanovil těžkou pokutu tomu, kdo by se jejich cti byť jen slovy dotknul. Takový provinilec měl být nejen čtrnáct dnů vězněn, ale určena byla i finanční náhrada škody ve výši padesáti kop českých grošů. Krevní písaři byli ale lidé často dobře znalí veřejných poměrů, s bystrým pozorovacím talentem a vlastním názorem. Doma pak pečlivě zaznamenávali jednotlivé příběhy a glosovali je z pohledu své víry a lidství.