Eva Hahnová

Jaký byl obraz Čechů v německých textech 19. a 20. století, kdy byly české země oblíbené, někdy dokonce uctívané jako „srdce Germánie“? Jakou roli sehrály tyto texty v německých a českých dějinách? Odpověď nabízí antologie sto šedesáti dokumentů z historicko-politické literatury, publicistiky, politických projevů, programů, prohlášení či usnesení, ale i z diplomatických zpráv nebo memoárů od roku 1848 až po současnost. Texty jsou většinou poprvé přeloženy do češtiny a vybaveny historickým osvětlením kontextu jejich vzniku a obsahové náplně. Přinášejí nejen nové historické poznatky, ale přispějí i k neutuchajícím debatám o česko-německých vztazích.

Odkazy na „Mnichov 1938“ a na „studenou válku“ jsou světoznámými metaforami, ale historii jejich vzniku zná jen málokdo. V obou případech v nich hrály velkou roli obrazy Československa včetně předsudků a stereotypů o Češích, které osvětluje tato kniha. Seznamuje totiž vůbec poprvé systematicky s tím, jak vnímali český národ ve 20. století politici, diplomaté, publicisté a historici německy a anglicky mluvících prostředí. Exemplárně tak dovoluje nahlédnout do mentálního pozadí klíčových událostí moderních evropských dějin, ale i manipulací jejich pozdějších výkladů. Srovnání německých a anglických textů objasňuje podobnosti a rozdíly dvou imperiálních perspektiv v konfrontaci s otázkami státoprávního uspořádání na cestě Evropy k dnešnímu všeobecně akceptovanému demokratickému pořádku. Zohledňuje ale i rozmanitost obou jazykových prostředí a zasazuje obrazy Čechů do kontextu předsudků a stereotypů o ostatních národech středo- a východoevropského regionu.

Proč se někteří Češi domnívají, že jsou příslušníky pomýleného a selhávajícího národa, zatímco jiní protestují proti přepisování dějin? Dnešní móda hanlivých stereotypů o Češích je markantní součástí současných sporů o dějiny. Vzbuzuje nejen emocionálně rozhořčené protesty a více či méně věcnou kritiku, ale i obavy o národní identitu. Autorka dvou předcházejících knih o německých a anglických historicko-politických textech o Češích tentokrát provází čtenáře labyrintem dnešních českých sporů o dějiny a ukazuje, jak se na úkor informací o minulosti prodraly do popředí dávno tradované stereotypy různé provenience. Kniha se zaměřuje na obrazy českého národa, obrození, Československa a osobností jako František Palacký, Josef Pekař, Emanuel Rádl či Edvard Beneš, které od roku 1989 četní autoři propagují jako výrazy nových poznatků o minulosti. Zároveň seznamuje s hlasy jejich kritiků, s historickým pozadím dnešních kontroverzí a s multiperspektivním přístupem k minulosti. Vyvrací tak spekulace o jakémsi speciálním charakteru českého národa a otevírá cestu k pochopení, že Češi jsou obyčejným národem s rozmanitými tradicemi.

Jaký byl obraz Čechů v německých textech 19. a 20. století, kdy byly české země oblíbené, někdy dokonce uctívané jako „srdce Germánie“? Jakou roli sehrály tyto texty v německých a českých dějinách? Odpověď nabízí antologie sto šedesáti dokumentů z historicko-politické literatury, publicistiky, politických projevů, programů, prohlášení či usnesení, ale i z diplomatických zpráv nebo memoárů od roku 1848 až po současnost. Texty jsou většinou poprvé přeloženy do češtiny a vybaveny historickým osvětlením kontextu jejich vzniku a obsahové náplně. Přinášejí nejen nové historické poznatky, ale přispějí i k neutuchajícím debatám o česko-německých vztazích.