Martin Harák strana 2 z 2

Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů představuje poprvé v ucelené podobě vozidla tohoto zákoutí automobilové techniky. Celé dílo je členěno podle výrobců. Pátý díl symbolicky ukončuje základní řadu encyklopedie užitkovými vozidly značky Tatra.

Autobusová řada Karosa Š 11 představovala v době svého vzniku evropskou designérskou špičku. Tak povedené vozidlo snad neexistovalo ani v rozvinutých západních státech. Na první pohled upoutalo kompaktní čelo s velkou prosklenou plochou a vůbec celkové účelné a zároveň líbivé provedení celé karoserie. Kniha pojednává o všech typových skupinách řady Karosa Š 11 v městské, linkové, ale i dálkové verzi, včetně článkového provedení typu ŠM 16,5. První funkční vzorek autobusu vznikl v roce 1961, trolejbusu pak v roce 1964. Trolejbusová verze se příliš nerozšířila. Šlo vlastně o funkční vzorky a ověřovací sérii, kde bylo vyrobeno pouhých osm vozidel, která byla provozována v Plzni a Bratislavě a jeden vlastní prototyp dokonce vznikl v sousedním Polsku. Zato autobusů bylo vyrobeno během let 1966 až 1981 několik tisíc kusů, z čehož valná část zůstala u provozovatelů v bývalém Československu, menší část produkce směřovala do zahraničí, hlavně do Rumunska a Polska. Kniha je určena nejen pro mladé nadšence do autobusové a trolejbusové techniky, nové informace mohou ale načerpat i pokročilejší zájemci či odborníci z oboru veřejné hromadné dopravy. Určitě nezůstanou stranou všichni ti, kteří legendární "ešemky" řídili nebo je opravovali.

Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů představuje poprvé v ucelené podobě vozidla tohoto zanedbávaného zákoutí automobilové techniky a v hlavních rysech mapuje jejich provoz na území Československa. Celé dílo je členěno podle výrobců. Vedle ryze domácích typů zde najdeme i typy zahraniční, které byly na našem území provozovány. Čtvrtý díl je věnován řadě zahraničních autobusů a trolejbusů, které byly na našem území buď vyráběny, částečně v licenci či jako karosářské nástavby, nebo byly získány rozličnými jinými způsoby. V řade případů šlo například o trofejní autobusy, které se dostaly na území bývalé ČSR po druhé světové válce, resp. během ní, kdy je na okupovaném území Čech a moravy provozovaly například Nemecká pošta či Nemecké dráhy, na Slovensku pak Slovenské železnice. Zahraniční trojelbusy se objevily i na meziměstské lince mezi Mostem a Litvínovem a nově vyrobené trolejbusy, zpravidla s karoseriemi od českých firiem, zahajovaly například provoz ve Zlíně či Bratislavě. Stejně jako u předešlých dílů, je popis vozidel složen podle monžnosti z technického popisu, náčrtu a obrazové dokumentace. Technické parametry tvoří tabulku na konci knihy. Publikace končí pomyslně rokem 1989, který je jistým historickým milníkem ve vývoji autobusové a trolejbusové techniky v bývalém Československu. Současně začíná i jiná, dosud neuzavřená historie autobusových dopravců a výrobců. Pátý díl Encyklopedei československých autobusů a trolejbusů se zaměří na vozidla další slavné domácí značky Tatra.