Hartwig Hausdorf strana 3 z 3

Prastaré stavby z mohutných kamenných bloků. Dnes si neumíme představit, jak se vůbec mohly někdy i tisíce tun těžké kameny dostat z jednoho místa na druhé. Od evropské pevniny po Anatólii, od inckých pevností v Andách po Austrálii a jižní moře.Jaký měly mohutné monumenty smysl? Co si tehdejší stavitelé mysleli?Autor bere čtenáře na napínavou cestu lidskou historií a odhaluje kamennou stopu, již po sobě zanechali vynalézaví inženýři pradávné minulosti.

Záhadné artefakty a zprávy z východní Asie hovoří jasnou řečí a dovádějí badatele k závěru, který je nasnadě: Bohové, o nichž je řeč ve staročínských a starojaponských pramenech, jsou synové nebes a přilétají na naši planetu v pravidelných interval ech na ohnivých dracích již odpradávna. Podobnost těchto prehistorických návštěv se současnými zjeveními UFO je až zarážející a přímo se nabízí domněnka, že v obou případech jde o jedny a tytéž inteligentní bytosti, které nad námi lidmi ční hodně v ysoko, a to nejen v technice Autor ve své knize představuje kromě odvážných hypotéz o návštěvách z kosmu především ve východoasijském prostoru také senzační obrazový materiál, který podporuje jeho závěry, mimo jiné ten, že drobná žlutá lidská rasa b yla cíleně vytvořena mimozemšťany, kteří planetu Zemi kdysi sami obývali.

Gagarin nebyl první člověk, jenž se ocitl v kosmu. Nahrávky zoufalých radiotelegramů mezi ruskými kosmonauty a jejich pozemními stanicemi dokazují, že pokusy o lety s lidskou posádkou byly podnikány už dávno před 12. dubnem 1961. Bezejmenné hrdiny těchto dodnes utajovaných cest čekala bez výjimky smrt. Ve 13. století žil ve Francii učený rabín, který využíval technické možnosti elektřiny. Měnil noc v den a nevítané návštěvníky zaháněl elektrickými šoky. Opíral se přitom o vědomosti, které znaly kruhy zasvěcených už v předkřesťanských dobách. Tato a další senzační fakta nám historikové zamlčují. Uvědomují si totiž, jaké dramatické důsledky by měla jejich všeobecná znalost. Museli bychom od základu přepsat učebnice dějepisu!

Před dávnou dobou spolu na naší planetě válčily cizí inteligence, které přišly z hlubin vesmíru. Při tom je pozorovali naši dávní předkové, kteří je pokládali za bohy. Když pak časy strašlivých bitev bohů pominuly, začali lidé bojovat mezi sebou. Války, na než jsou lidské dějiny tak bohaté, trvají až do dnešních dnů, stejně jako zásahy tajuplných, neznámých cizinců, kteří se více či méně otevřeně vměšovali do našich bojů a kteří tak činí dodnes, občas i se senzačními důsledky…

Co se vlastně s námi děje, když tělo „ukončí svou pozemskou pouť“? Znamená to definitivní konec? Vždyť fyzika nás přece učí, že v univerzu se nic neztrácí: hmota se přeměňuje v energii a naopak. Autor objasňuje tuto nejstarší lidskou otázku z pohledu přírodních věd, psychologie a náboženství a dochází k přesvědčení, že naše osobnost nebo duše – ať už to budeme nazývat jakkoli – přežívá fyzickou smrt a všichni se neustále vracíme do pozemského života!

Záhadné artefakty a zprávy z východní Asie hovoří jasnou řečí a dovádějí badatele k závěru, který je nasnadě: Bohové, o nichž je řeč ve staročínských a starojaponských pramenech, jsou synové nebes a přilétají na naši planetu v pravidelných interval ech na ohnivých dracích již odpradávna. Podobnost těchto prehistorických návštěv se současnými zjeveními UFO je až zarážející a přímo se nabízí domněnka, že v obou případech jde o jedny a tytéž inteligentní bytosti, které nad námi lidmi ční hodně v ysoko, a to nejen v technice Autor ve své knize představuje kromě odvážných hypotéz o návštěvách z kosmu především ve východoasijském prostoru také senzační obrazový materiál, který podporuje jeho závěry, mimo jiné ten, že drobná žlutá lidská rasa b yla cíleně vytvořena mimozemšťany, kteří planetu Zemi kdysi sami obývali.