Tomáš Hermann
autor
Plánování socialistické vědy
Publikace Plánování socialistické vědy přináší rozsáhlou historickou studii a ucelenou edici dokumentu o československé vědě v období tzv. budování socialismu. Jedná se o archivně dochovaný soubor čtyř plánovacích studií k rozvoji biologických, chemických, technických a matematicko-fyzikálních věd, které byly v březnu 1960 jako neveřejný (tj. přísně tajný) materiál předloženy k projednání Ideologickému oddělení ÚV KSČ. Tyto dokumenty jednak hodnotily dosavadní vývoj a aktuální stav přírodních a technických věd v Československu, především však analyzovaly jejich další perspektivy, včetně vytyčení hlavních úkolů a návrhů opatření pro následující patnácti až dvacetileté období. Ačkoliv ve výsledné podobě nebyly tyto plánovací studie oficiálně přijaty, podávají díky svému komplexnímu přístupu zajímavé svědectví o postojích a strategiích tvůrců socialistické vědní politiky. Představují proto významný pramen pro studium dějin československé vědy ve druhé polovině 20. století. Kolektivní studie – jejímiž autory jsou historici vědy D. Olšáková, H. Durnová, T. Hermann, M. Hořejš a A. Míšková – zasazuje vydané dokumenty do širších souvislostí problematiky plánování vědy a zároveň nastiňuje situace jednotlivých vědních oblastí. Vykládá je na pozadí proměn dobové vědní politiky, vývoje centralizace a plánování ve vědě, sovětizace československé vědy či vztahu vědy a ideologie. Zabývá se rovněž autorstvím dokumentů a v neposlední řadě též samotným rozvojem či konceptuálními proměnami uvnitř jednotlivých vědních disciplín v 50. a 60. letech minulého století.
Roman Jakobson: Moudrost starých Čechů
Kniha Moudrost starých Čechů s podtitulem Odvěké základy národního odboje, která vyšla roku 1943 v americkém exilu, zaujímá jedinečné místo v tvorbě Romana Jakobsona (18961982). Literárněhistorický zájem zde přerůstá v otevřeně manifestovanou ideologii československého vlastenectví, jež se účinně zapojuje do národního odboje proti nacismu. Ačkoliv se jedná o nejrozsáhlejší Jakobsonovu bohemistickou práci, nikdy již znovu nevyšla a stala se bílým místem ve znalosti jeho díla, spíše legendou než poznanou skutečností. V době vydání přitom vyvolala značnou pozornost a bouřlivé reakce od nadšeného přitakání až po naprosté odmítnutí. Nové komentované vydání spisu proto doprovázejí hlavní příspěvky exilové polemiky, do které tehdy vstoupily významné osobnosti české politiky, vědy či kultury: Stanislav Budín, J. L. Hromádka, Adolf Hoffmeister, Jiří Voskovec, Eduard Goldstücker a Otakar Odložilík. Polemika o Jakobsonově knize nahrazovala dlouho chybějící domácí diskusi a předznamenávala mnohé z poválečných kontroverzí o nové orientaci československé společnosti. Tvoří tak dosud málo známou součást diskusí o tzv. české otázce a smyslu českých dějin z perspektivy angažovaného myšlení československého válečného exilu. Rozsáhlá výkladová studie editorů Tomáše Hermanna a Miloše Zelenky nově osvětluje místo Romana Jakobsona v české kultuře a vědě na pozadí jeho válečného spisu. Jejich interpretace nastiňuje různé perspektivy, v nichž je možno nahlížet Jakobsonovo vědecké i veřejné působení, obecně se ale týká zásadního tématu intelektuálních dějin 20. století úlohy vědy, pokud badatel zaujímá postoj k politickým a ideologickým otázkám a svými znalostmi se chce aktivně podílet na jejich řešení.
Vypredané
15,58 €
16,40 €
