Vladimír Holan strana 2 z 2

Bagately, 10. svazek Spisů Vladimíra Holana, přinášejí prvotinu Blouznivý vějíř, autorem zavrženou, a znění 1. (1930) a 2. (1936) vydání Triumfu smrti, tedy předchůdce textu, který básník považoval za definitivní až v přepracování z roku 1948. Znamená to, že obě tyto sbírky dokládají prehistorii Holanova díla. K ní se řadí i většina dalších textů Bagatel: verše časopisecky tištěné i rukopisné, ale nezařazené do sbírek, prózy, především z dvacátých let, eseje, úvahy, vzpomínky, referáty a glosy. Samostatný oddíl tvoří texty o lidové poezii, odpovědi na ankety, interviewy, vyznání, výroky. Text 1. vydání Bagatel (Odeon 1988) se podařilo rozšířit o několik básní a rozhlasovou přednášku o Rilkovi z ledna 1937, nalezenou po smrti Věry Holanové (1988) v její pozůstalosti. Bagately uzavírají původní dílo Vladimíra Holana, další čtyři svazky jeho Spisů přinesou básníkovy překlady.

Drobná sbírka lyrické poezie inspirované osobností slavného skladatele a jeho vztahem k Praze. Známá Holanova Mozartiana vychází u příležitosti 250. výročí narození W. A. Mozarta. Jedná se o melancholické Holanovy verše tematizující především tragickou rovinu skladatelovy osobnosti. Kniha vychází jako 239. svazek edice Květy poezie.

Svazek přináší poemu (mozaiku příběhů a myslitelských sekvencí) Noc s Hamletem, v níž základní stylotvornou polohou je dialog básníka s Hamletem (a vložený rozhovor Orfea s Eurydikou, v němž je naruby obrácen antický mýtus). Z názorového a pocitového střetnutí se rodí básnické dílo obnažující odvěký a osudový úděl člověka na této zemi. Paralelou měla být Noc s Ofélií, zůstala však pouze fragmentem. Další poemou je tu Toskána, připomínka básníkovy dávné cesty do Itálie. Je to pouť za ženou, která ho volá z místa na místo, za ženou, která je při návratu obnažena do podoby smrti. Prologem k poemám je téměř stovka básní s tématem ZDI. Přetištěny v chronologickém sledu z téměř všech autorových sbírek vytvářejí svébytný, myšlenkově závažný celek.

Podstatná část díla Vladimíra Holana (1905-1980) má výrazně autobiografický ráz. I v dějinných panoramatech, vzniklých před 2. světovou válkou a po ní (Září 1938, Sen, Panychida, Rudoarmějci), je skutečnost nazírána výrazným prizmatem subjektivního prožitku. Holan si přisvojuje dějiny, jsou mu inspirací i partnerem v dialogu. Týká se to i řady básní lyrických, epických příběhů, poém (Noc s Hamletem). Jde o nejrůznější podoby básnického údělu, osudovosti, ale také o milostné adorace i vzpoury, modlitby k matce, evokace dětství a pamfletické útoky: báseň Nepřátelům, verše z poválečné sbírky publicistické poezie Tobě, válečný prozaický (kolážový) deník Hadry, kosti, kůže. Holan se přátelil s Josefem Horou, rozuměl si s Františkem Halasem, ctil Josefa Čapka a niterně se sblížil s Jaroslavem Seifertem. Těžce prožíval zradu Francie v období Mnichova, jako dávný rusofil uvítal osvobození Rudou armádou. I on propadl poválečné rudé euforii, ale už v květnu 1948 pochopil zločinnost komunismu. V

12. svazek Spisů Vladimíra Holana obsahuje překlady německých a francouzských básní R. M. Rilkeho) překlady francouzských básníků. Holan překládal z francouzštiny od poloviny 30. let, kdy se stal hlavním redaktorem uměleckého časopisu Život, z něhož vlastním přičiněním udělal nejprestižnější český umělecký časopis své doby. V Životě publikoval stovky překladů nejen z francouzštiny, ale i z angličtiny, němčiny, ruštiny i staré čínštiny. Tyto překlady nebyly zatím nikdy souborně publikovány, výbor z nich tvořil pouze svazek Holanových překladů s názvem Cestou, který vyšel v roce 1962. Z francouzských básníků dále autor za svého života sestavil šest samostatných knih: Ronsard (Básně), La Fontaine (Adónis), Baudelaire (Žena), Fargue (Vzpomínky fantomu), Chenneviere (Maličko hudby vzdálené) a Vildrac (Lásky). 2 z nich, kniha Farguova a Chennevierova, přestože byly v roce 1948 již vysázeny, nikdy nevyšly. Překladatelské dílo Holanovo se staví na roveň velkým překladatelským činům té doby, jakými byly např. překlady Čapkovy, Nezvalovy, Hořejšího aj. Vydání Holanových překladů z francouzštiny v rámci jeho Spisů tak vůbec poprvé představí možnost vnímat význam, jaký francouzská poezie představovala nejen pro Holana, ale i pro kontext vzniku moderní české poezie, který se právě ve 30. a 40. letech (kdy vznikla většina Holanových překladů) formoval... Součástí svazku bude i ediční komentář a literárněhistorická studie o způsobu Holanova překládání z francouzštiny. Editorem svazku je PhDr. Pavel Chalupa.

Čtrnáctý svazek Spisů Vladimíra Holana obsahuje jak básníkovy překlady starých východních autorů, tedy především soubory Melancholie a překlady Nizámího, tak i překlady západních autorů moderní poezie 20. století. Čtenář ve svazku najde mj. básně Traklovy, Morgensternovy, Browningové, Stephensovy, Ungarettiho, Lorkovy i Pasternakovy. Tyto překlady vznikaly od sklonku třicátých let a básník v nich pokračoval za války, kdy nemohl pomýšlet na publikování svých vlastních veršů, i po válce, zejména v době, kdy byl znovu umlčen cenzurou, tentokrát komunistickou. Vydání Holanových překladů z němčiny, angličtiny, španělštiny, ruštiny či polštiny v rámci jeho Spisů tak vůbec poprvé představí význam některých zahraničních básníků nejen pro Holana, ale i pro kontext moderní české poezie.

Korespondence básnické dvojice Holan-Zedníček z let 1940-1977: 240 dopisů, doplněných poznámkovým aparátem, bohatou obrazovou přílohou, dosud nepublikovanými básněmi a doslovem Miloše Doležala.Ten úvodem píše: "Dějiště: dům na pražské Kampě a zapadlé vysočinské město Hlinsko. Doba: počátek 50. let, dusivý stalinský teror a všudypřítomný strach, vlezlý do kuchyní i duší. Aktéři: dva čeští básníci, Vladimír Holan a Stanislav Zedníček, které spojilo bratrské přátelství. Jedno z nejvřelejších v české literatuře 20. století. Smáli se i sténali. Byli si navzájem jako chudí světlonoši v temné noci, kteří si na cestu křesají jiskry. Zedníček ono intenzivní bratrství výstižně básnicky popsal: ,Z temnot jsme vycházeli / při našich hovorech / Světýlko rozžíhali / že zhasnout je moh dech.' Vladimír Holan, rok narození 1905, Stanislav Zedníček o devět let mladší. Holan zemřel v roce 1980, Zedníček o dvaadvacet let později. Ten první je básníkem robustním, bouřlivým, čechrajícím kštice démonům, autor vrstevnatého básnického díla, překládaný, oceňovaný doma i v zahraničí a pohřbený se státními poctami. Ten druhý venkovsky plachý, básnicky subtilní, andělsky čistý, jenž za svého života vydal čtyři útlé sbírky a jehož podstatná část tvorby stále zůstává v rukopisech, celoživotní outsider, který postupně rezignoval na veřejnou prezentaci, vězeň komunistického kriminálu, na jehož pohřbu se sešla sotva hrstka přátel. Dvě postavy zdánlivě protikladných světů i životů, které se osudově potkaly a společně kráčely soutěskami 50. let, ze kterých trčel ,vzduch blázince, samé výstřely a rakve' a kdy je ,jenom těsně / míjelo šílenství'."

Málokterý text dovede ve zkratce přiblížit osobnost Vladimíra Holana, básníka a překladatele jako slova Rudolfa Kvíze, který výbor z Holanovy poezie uspořádal: ,, Vladimír Holan mi čni nad tou líbeznou, mírně zvlněnou krajinou mých milovaných básníků jako zčernalý, hrubý monolit, jako bludný balvan, který sem kdosi odkudsi přivalil, snad sám bůh poezie. Zatímco on "vyzařuje” zvláštní magickou silou obraznosti a ponorem do podstaty člověčenství. Ne nadarmo ctil Shakespeara a Dostojevského a snad jen on z našich básníků se s nimi může rovnat. Znal lidskou duši jako málokdo. O člověku nám jeho poezie vyjevuje nejen "běsy" a nejzasutější a nejúděsnější tajemství, ale podává i svědectví plná prostoty, krásy a něhy - ať psal o rudoarmějcích nebo o dítěti spadlém do kopřiv. Jeho srdce tlouklo pro člověka a bylo naplněno porozuměním, láskou a soucitem. A když se bouřilo proti nespravedlnosti, ponižování a nízkosti, pak opravdu "bušilo jako malba olejem na plech". Přestože žil v dobrovolné klauzuře na Kampě, svým pronikavým zrakem viděl za - tam, kam my se neodvažujeme a co můžeme ve vzácné chvíli jen tušit."

Třináctý svazek Spisů Vladimíra Holana přináší po překladech R. M. Rilka a francouzských básníků další překlady. Holan je pořizoval od poloviny třicátých let, kdy se stal hlavním redaktorem uměleckého časopisu Život, z něhož se jeho zásluhou stal nejprestižnější český umělecký časopis své doby. V Životě publikoval stovky překladů nejen z francouzštiny a němčiny, ale i z angličtiny, španělštiny, ruštiny, polštiny či z orientálních jazyků. V překládání pokračoval za války (kdy nemohl pomýšlet na publikování vlastních veršů) i po válce, zejména v době, kdy byl znovu umlčen cenzurou, tentokrát komunistickou. Tyto překlady nebyly zatím nikdy souborně publikovány. Součástí svazku je ediční komentář a detailní bibliografie.

Dvojjazyčné vydání jednoho z vrcholných děl české poezie.

Svazek obsahuje knihy Kolury, Torzo, Lemuria a Hadry, kosti, kůže.

Už název svazku napovídá, že jde o básně, které tíhnou k příběhovosti, k epice. První oddíl přináší tři básně (dost výstižné je označení básnické povídky) psané v pravidelných rýmovaných strofách z válečných let: První testament, Terezka Planetová, Cesta mraku. Druhý oddíl je souborem jedenácti dramatických příběhů psaných ve volném verši. Některé jsou autobiografické: Návrat, Prostě, Sbohem, Smrt si jde pro básníka. Jiné příběhy jsou milostné (Zuzana v lázni, Dopis), další trýznivě i vykupitelsky osudové (Óda na radost, Nokturno, Martin z Orle, řečený Suchoruký, Útěk do Egypta). Kniha přináší skutečné dějetvorné příběhy odehrávající se v dramatu „divadla světa“. Je uhrančivá i čtenářsky a má jedinečné a nezastupitelné místo v dějinách české literatury.

Už název svazku napovídá, že jde o básně, které tíhnou k příběhovosti, k epice. První oddíl přináší tři básně (dost výstižné je označení básnické povídky) psané v pravidelných rýmovaných strofách z válečných let: První testament, Terezka Planetová, Cesta mraku. Druhý oddíl je souborem jedenácti dramatických příběhů psaných ve volném verši. Některé jsou autobiografické: Návrat, Prostě, Sbohem, Smrt si jde pro básníka. Jiné příběhy jsou milostné (Zuzana v lázni, Dopis), další trýznivě i vykupitelsky osudové (Óda na radost, Nokturno, Martin z Orle, řečený Suchoruký, Útěk do Egypta). Kniha přináší skutečné dějetvorné příběhy odehrávající se v dramatu „divadla světa“. Je uhrančivá i čtenářsky a má jedinečné a nezastupitelné místo v dějinách české literatury.