Vladimír Holan strana 2 z 2

Korespondence básnické dvojice Holan-Zedníček z let 1940-1977: 240 dopisů, doplněných poznámkovým aparátem, bohatou obrazovou přílohou, dosud nepublikovanými básněmi a doslovem Miloše Doležala.Ten úvodem píše: "Dějiště: dům na pražské Kampě a zapadlé vysočinské město Hlinsko. Doba: počátek 50. let, dusivý stalinský teror a všudypřítomný strach, vlezlý do kuchyní i duší. Aktéři: dva čeští básníci, Vladimír Holan a Stanislav Zedníček, které spojilo bratrské přátelství. Jedno z nejvřelejších v české literatuře 20. století. Smáli se i sténali. Byli si navzájem jako chudí světlonoši v temné noci, kteří si na cestu křesají jiskry. Zedníček ono intenzivní bratrství výstižně básnicky popsal: ,Z temnot jsme vycházeli / při našich hovorech / Světýlko rozžíhali / že zhasnout je moh dech.' Vladimír Holan, rok narození 1905, Stanislav Zedníček o devět let mladší. Holan zemřel v roce 1980, Zedníček o dvaadvacet let později. Ten první je básníkem robustním, bouřlivým, čechrajícím kštice démonům, autor vrstevnatého básnického díla, překládaný, oceňovaný doma i v zahraničí a pohřbený se státními poctami. Ten druhý venkovsky plachý, básnicky subtilní, andělsky čistý, jenž za svého života vydal čtyři útlé sbírky a jehož podstatná část tvorby stále zůstává v rukopisech, celoživotní outsider, který postupně rezignoval na veřejnou prezentaci, vězeň komunistického kriminálu, na jehož pohřbu se sešla sotva hrstka přátel. Dvě postavy zdánlivě protikladných světů i životů, které se osudově potkaly a společně kráčely soutěskami 50. let, ze kterých trčel ,vzduch blázince, samé výstřely a rakve' a kdy je ,jenom těsně / míjelo šílenství'."

Čtrnáctý svazek Spisů Vladimíra Holana obsahuje jak básníkovy překlady starých východních autorů, tedy především soubory Melancholie a překlady Nizámího, tak i překlady západních autorů moderní poezie 20. století. Čtenář ve svazku najde mj. básně Traklovy, Morgensternovy, Browningové, Stephensovy, Ungarettiho, Lorkovy i Pasternakovy. Tyto překlady vznikaly od sklonku třicátých let a básník v nich pokračoval za války, kdy nemohl pomýšlet na publikování svých vlastních veršů, i po válce, zejména v době, kdy byl znovu umlčen cenzurou, tentokrát komunistickou. Vydání Holanových překladů z němčiny, angličtiny, španělštiny, ruštiny či polštiny v rámci jeho Spisů tak vůbec poprvé představí význam některých zahraničních básníků nejen pro Holana, ale i pro kontext moderní české poezie.

12. svazek Spisů Vladimíra Holana obsahuje překlady německých a francouzských básní R. M. Rilkeho) překlady francouzských básníků. Holan překládal z francouzštiny od poloviny 30. let, kdy se stal hlavním redaktorem uměleckého časopisu Život, z něhož vlastním přičiněním udělal nejprestižnější český umělecký časopis své doby. V Životě publikoval stovky překladů nejen z francouzštiny, ale i z angličtiny, němčiny, ruštiny i staré čínštiny. Tyto překlady nebyly zatím nikdy souborně publikovány, výbor z nich tvořil pouze svazek Holanových překladů s názvem Cestou, který vyšel v roce 1962. Z francouzských básníků dále autor za svého života sestavil šest samostatných knih: Ronsard (Básně), La Fontaine (Adónis), Baudelaire (Žena), Fargue (Vzpomínky fantomu), Chenneviere (Maličko hudby vzdálené) a Vildrac (Lásky). 2 z nich, kniha Farguova a Chennevierova, přestože byly v roce 1948 již vysázeny, nikdy nevyšly. Překladatelské dílo Holanovo se staví na roveň velkým překladatelským činům té doby, jakými byly např. překlady Čapkovy, Nezvalovy, Hořejšího aj. Vydání Holanových překladů z francouzštiny v rámci jeho Spisů tak vůbec poprvé představí možnost vnímat význam, jaký francouzská poezie představovala nejen pro Holana, ale i pro kontext vzniku moderní české poezie, který se právě ve 30. a 40. letech (kdy vznikla většina Holanových překladů) formoval... Součástí svazku bude i ediční komentář a literárněhistorická studie o způsobu Holanova překládání z francouzštiny. Editorem svazku je PhDr. Pavel Chalupa.

Drobná sbírka lyrické poezie inspirované osobností slavného skladatele a jeho vztahem k Praze. Známá Holanova Mozartiana vychází u příležitosti 250. výročí narození W. A. Mozarta. Jedná se o melancholické Holanovy verše tematizující především tragickou rovinu skladatelovy osobnosti. Kniha vychází jako 239. svazek edice Květy poezie.

Drobná sbírka lyrické poezie inspirované osobností slavného skladatele a jeho vztahem k Praze. Známá Holanova Mozartiana vychází u příležitosti 250. výročí narození W. A. Mozarta. Jedná se o melancholické Holanovy verše tematizující především tragickou rovinu skladatelovy osobnosti. Kniha vychází jako 239. svazek edice Květy poezie.

Podstatná část díla Vladimíra Holana (1905-1980) má výrazně autobiografický ráz. I v dějinných panoramatech, vzniklých před 2. světovou válkou a po ní (Září 1938, Sen, Panychida, Rudoarmějci), je skutečnost nazírána výrazným prizmatem subjektivního prožitku. Holan si přisvojuje dějiny, jsou mu inspirací i partnerem v dialogu. Týká se to i řady básní lyrických, epických příběhů, poém (Noc s Hamletem). Jde o nejrůznější podoby básnického údělu, osudovosti, ale také o milostné adorace i vzpoury, modlitby k matce, evokace dětství a pamfletické útoky: báseň Nepřátelům, verše z poválečné sbírky publicistické poezie Tobě, válečný prozaický (kolážový) deník Hadry, kosti, kůže. Holan se přátelil s Josefem Horou, rozuměl si s Františkem Halasem, ctil Josefa Čapka a niterně se sblížil s Jaroslavem Seifertem. Těžce prožíval zradu Francie v období Mnichova, jako dávný rusofil uvítal osvobození Rudou armádou. I on propadl poválečné rudé euforii, ale už v květnu 1948 pochopil zločinnost komunismu. V

Podstatná část díla Vladimíra Holana (1905-1980) má výrazně autobiografický ráz. I v dějinných panoramatech, vzniklých před 2. světovou válkou a po ní (Září 1938, Sen, Panychida, Rudoarmějci), je skutečnost nazírána výrazným prizmatem subjektivního prožitku. Holan si přisvojuje dějiny, jsou mu inspirací i partnerem v dialogu. Týká se to i řady básní lyrických, epických příběhů, poém (Noc s Hamletem). Jde o nejrůznější podoby básnického údělu, osudovosti, ale také o milostné adorace i vzpoury, modlitby k matce, evokace dětství a pamfletické útoky: báseň Nepřátelům, verše z poválečné sbírky publicistické poezie Tobě, válečný prozaický (kolážový) deník Hadry, kosti, kůže. Holan se přátelil s Josefem Horou, rozuměl si s Františkem Halasem, ctil Josefa Čapka a niterně se sblížil s Jaroslavem Seifertem. Těžce prožíval zradu Francie v období Mnichova, jako dávný rusofil uvítal osvobození Rudou armádou. I on propadl poválečné rudé euforii, ale už v květnu 1948 pochopil zločinnost komunismu. V

Podstatná část díla Vladimíra Holana (1905-1980) má výrazně autobiografický ráz. I v dějinných panoramatech, vzniklých před 2. světovou válkou a po ní (Září 1938, Sen, Panychida, Rudoarmějci), je skutečnost nazírána výrazným prizmatem subjektivního prožitku. Holan si přisvojuje dějiny, jsou mu inspirací i partnerem v dialogu. Týká se to i řady básní lyrických, epických příběhů, poém (Noc s Hamletem). Jde o nejrůznější podoby básnického údělu, osudovosti, ale také o milostné adorace i vzpoury, modlitby k matce, evokace dětství a pamfletické útoky: báseň Nepřátelům, verše z poválečné sbírky publicistické poezie Tobě, válečný prozaický (kolážový) deník Hadry, kosti, kůže. Holan se přátelil s Josefem Horou, rozuměl si s Františkem Halasem, ctil Josefa Čapka a niterně se sblížil s Jaroslavem Seifertem. Těžce prožíval zradu Francie v období Mnichova, jako dávný rusofil uvítal osvobození Rudou armádou. I on propadl poválečné rudé euforii, ale už v květnu 1948 pochopil zločinnost komunismu. V

Už název svazku napovídá, že jde o básně, které tíhnou k příběhovosti, k epice. První oddíl přináší tři básně (dost výstižné je označení básnické povídky) psané v pravidelných rýmovaných strofách z válečných let: První testament, Terezka Planetová, Cesta mraku. Druhý oddíl je souborem jedenácti dramatických příběhů psaných ve volném verši. Některé jsou autobiografické: Návrat, Prostě, Sbohem, Smrt si jde pro básníka. Jiné příběhy jsou milostné (Zuzana v lázni, Dopis), další trýznivě i vykupitelsky osudové (Óda na radost, Nokturno, Martin z Orle, řečený Suchoruký, Útěk do Egypta). Kniha přináší skutečné dějetvorné příběhy odehrávající se v dramatu „divadla světa“. Je uhrančivá i čtenářsky a má jedinečné a nezastupitelné místo v dějinách české literatury.

Už název svazku napovídá, že jde o básně, které tíhnou k příběhovosti, k epice. První oddíl přináší tři básně (dost výstižné je označení básnické povídky) psané v pravidelných rýmovaných strofách z válečných let: První testament, Terezka Planetová, Cesta mraku. Druhý oddíl je souborem jedenácti dramatických příběhů psaných ve volném verši. Některé jsou autobiografické: Návrat, Prostě, Sbohem, Smrt si jde pro básníka. Jiné příběhy jsou milostné (Zuzana v lázni, Dopis), další trýznivě i vykupitelsky osudové (Óda na radost, Nokturno, Martin z Orle, řečený Suchoruký, Útěk do Egypta). Kniha přináší skutečné dějetvorné příběhy odehrávající se v dramatu „divadla světa“. Je uhrančivá i čtenářsky a má jedinečné a nezastupitelné místo v dějinách české literatury.

Třináctý svazek Spisů Vladimíra Holana přináší po překladech R. M. Rilka a francouzských básníků další překlady. Holan je pořizoval od poloviny třicátých let, kdy se stal hlavním redaktorem uměleckého časopisu Život, z něhož se jeho zásluhou stal nejprestižnější český umělecký časopis své doby. V Životě publikoval stovky překladů nejen z francouzštiny a němčiny, ale i z angličtiny, španělštiny, ruštiny, polštiny či z orientálních jazyků. V překládání pokračoval za války (kdy nemohl pomýšlet na publikování vlastních veršů) i po válce, zejména v době, kdy byl znovu umlčen cenzurou, tentokrát komunistickou. Tyto překlady nebyly zatím nikdy souborně publikovány. Součástí svazku je ediční komentář a detailní bibliografie.

Svazek obsahuje knihy Kolury, Torzo, Lemuria a Hadry, kosti, kůže.

Svazek přináší poemu (mozaiku příběhů a myslitelských sekvencí) Noc s Hamletem, v níž základní stylotvornou polohou je dialog básníka s Hamletem (a vložený rozhovor Orfea s Eurydikou, v němž je naruby obrácen antický mýtus). Z názorového a pocitového střetnutí se rodí básnické dílo obnažující odvěký a osudový úděl člověka na této zemi. Paralelou měla být Noc s Ofélií, zůstala však pouze fragmentem. Další poemou je tu Toskána, připomínka básníkovy dávné cesty do Itálie. Je to pouť za ženou, která ho volá z místa na místo, za ženou, která je při návratu obnažena do podoby smrti. Prologem k poemám je téměř stovka básní s tématem ZDI. Přetištěny v chronologickém sledu z téměř všech autorových sbírek vytvářejí svébytný, myšlenkově závažný celek.

Svazek obsahuje knihy Kolury, Torzo, Lemuria a Hadry, kosti, kůže.

Bagately, 10. svazek Spisů Vladimíra Holana, přinášejí prvotinu Blouznivý vějíř, autorem zavrženou, a znění 1. (1930) a 2. (1936) vydání Triumfu smrti, tedy předchůdce textu, který básník považoval za definitivní až v přepracování z roku 1948. Znamená to, že obě tyto sbírky dokládají prehistorii Holanova díla. K ní se řadí i většina dalších textů Bagatel: verše časopisecky tištěné i rukopisné, ale nezařazené do sbírek, prózy, především z dvacátých let, eseje, úvahy, vzpomínky, referáty a glosy. Samostatný oddíl tvoří texty o lidové poezii, odpovědi na ankety, interviewy, vyznání, výroky. Text 1. vydání Bagatel (Odeon 1988) se podařilo rozšířit o několik básní a rozhlasovou přednášku o Rilkovi z ledna 1937, nalezenou po smrti Věry Holanové (1988) v její pozůstalosti. Bagately uzavírají původní dílo Vladimíra Holana, další čtyři svazky jeho Spisů přinesou básníkovy překlady.