Milena Holcová strana 2 z 2

Vtipné postřehy o národních specifikách.

Autorka projevuje schopnost města nejen poznat, pochopit, ale - vdechovat jim duši a popsat ji. Přesvědčí nás, že láska není cit vyhrazený živým bytostem, že i města mohou vzbuzovat něhu, nechuť, respekt, nebo shovívavost. Holcová města nejen vidí, ona je dokáže procítit.

Nová kniha Poprvé… a naposledy? poněkud vybočuje, a to nejen z rámce knih, které doposud Milena Holcová napsala, ale z rámce českého knižní produkce vůbec. Ve třech rovinách nás autorka vtipně a dynamicky seznamuje s tím, jak vzniká scénář pro hodinový hraný film a dokonce i samotný film vůbec. Překvapivě zábavnou formou se dozvíme, že psaní scénáře není romantická tvůrčí práce, ale dřina a nekonečná hádka, úmorné variování a zejména potlačování vlastního ega. Díky promyšlené grafické struktuře můžeme být svědky toho, jak se z nadějného scénáře stává scénář realizovatelný, co k němu dodává dramaturg, režisér či producent. Během čtení také pochopíme, jak funguje zákulisí natáčení, jak se pozná dobrý herec a v čem se zásadně liší literární a filmový příběh. Páteří knihy však přes všemožné technické a esejistické detaily zůstává silný příběh o přátelství dvou žen, jednom stárnoucím muži a síle odhodlání zemřít.