Ondřej Horák

Jak se stalo, že praotec Čech stanul na Řípu a Češka ve vedení Fondu národního majetku Proč se Cyril a Metoděj těšili do sámošky Jak se Kolibřík s Mazánkem snažili nezištně pomoci Karlu IV. s výstavbou hradu Kdo dnes ví, že fotbalovým průkopníkem v Čechách byl Jan Hus, na jehož počest vznikl táborský tým FC Husité a že už jeho zápasy komentoval nesmrtelný Pavel Čapek Proč blaničtí rytíři nevyjeli, přestože Jan Hřebejk už natočil svůj nejhorší film Jak moc Petr Čech závidí Františku Josefo vi, že zůstal jedničkou až do smrti Proč Olaf Ludwig obdivuje skupinu uprchlíků v čele s bratry Mašíny A nakonec hořké svědectví o tom, že Václav Klaus při dělení Československa vůbec nestál o proslulé bratislavské televizní pondělky Tuto rozvernou knižní kuriozitu bohatě ilustroval Jiří Franta.

Všichni si je pamatují daleko přesněji… Všichni vědí daleko lépe, jak to tehdy doopravdy bylo… Pro někoho jsou devadesátá léta 20. století především začátkem nové demokratické éry. Pro jiné dobou, kdy se za hesla jako „tržní hospodářství“ či „kuponová privatizace“ skrylo obrovské rozkrádání státního majetku. A pro další zas obdobím stráveným v rockových klubech ve společnosti alkoholu a drog. Kniha Sametání pod koberec je ohlédnutím za dobou, za níž se v současnosti ohlížíme čím dál častěji. Protože právě tehdy bylo zaseto všechno to, co dnes sklízíme. A dokud si nedokážeme pojmenovat, co to vlastně je, nedokážeme se pohnout dál. Respektovaný novinář a spisovatel Ondřej Horák přichází jako první s originální reflexí jedinečného období a s nadhledem oživuje neopakovatelné momenty „divokých devadesátých”.

Jaké tajemství skrývá slavný Chudý kraj Maxe Švabinského? Který umělec přijde ve válce o ruku, a přesto se stane světoznámým fotografem? Kdo jsou dva proslulí architekti, kteří u nás během jednoho roku postaví dvě výjimečné stavby? Který malíř maluje svůj nejslavnější obraz rovných padesát let? Kdo z našich výtvarníků inspiruje japonského režiséra k natočení Godzilly? Který český grafik změní způsob telefonování v Americe? A jak to, že znají obyvatelé Londýna tak dobře život v moravských Bedřichovicích? Odpovědi na tyto a další otázky naleznete v této výpravné publikaci, která jedinečně kombinuje text, ilustraci a komiks. Její autoři – Ondřej Horák a duo výtvarníků Jiří Franta & David Böhm – vás provedou neklidným územím českého výtvarného umění od roku 1900 až do současnosti. Po oceňovaném titulu „Proč obrazy nepotřebují názvy“ přichází nakladatelství Labyrint s další výjimečnou knihou, která srozumitelným a zábavným způsobem přibližuje komplikovaný svět moderního umění.

Ze země fjordů, kde jsou děti odebírány rodičům podivným úřadem a kde ve vězení dlí masový vrah Breivik, přes Osvětim až do Budapešti – do města, kde za druhé světové války Raoul Wallenberg svým statečným chováním zachránil tisíce lidských životů. Taková je v novele Nebožtík cesta mladého, znuděného a zhýčkaného literáta Štepána Hrdiny, jenž marně hledá náhradní náplň svého života.

Jak srozumitelně přiblížit moderní architekturu, její historii i současnost? Průvodce neklidným územím II navazuje na úspěšný první díl věnovaný modernímu českému výtvarnému umění. Tvůrci Ondřej Horák a výtvarník Vojtěch Šeda se tentokrát zaměřili na oblast architektury, na nejpozoruhodnější stavby, osudy jejich autorů a příběhy, které je doprovázejí. Unikátní publikace srozumitelnou a atraktivní formou mapuje vývoj architektury na našem území ve 20. a 21. století.

Kolik je na světě originálů, co všechno změnil černý čtverec a proč by někdo kradl pisoár? Na takové a mnohé další otázky nabízí odpověď tato vizuálně hravá kniha o moderním umění. Publikace poprvé představuje nejvýznamnější období historie výtvarného umění snadno pochopitelnou a zábavnou formou, která zaujme jak děti, tak jejich rodiče. Malí i velcí čtenáři se mohou dozvědět, jaký je rozdíl mezi galerií a muzeem nebo co je to aukce a depozitář. V knize naleznou navíc napínavý detektivní příběh v komiksové podobě a obrazový rejstřík slavných umělců a jejich děl.

Detektivní román založený na výzkumu českých a slovenských badatelů vypráví dnes málo známý příběh kdysi slavného, obdivovaného, ale i zatracovaného obrazu Díkůvzdání českého a slovenského lidu generalissimu Stalinovi od uměleckého kolektivu Jan Čumpelík Alena Čermáková Jaromír Schoř. První rovina vyprávění nastiňuje fungování a kulturní kontext stalinismu. Druhá se odehrává v současné Praze a popisuje práci česko-slovenské dvojice kurátorů, kteří se pokouší ztracený obraz najít a po desetiletích jej znovu vystavit.

PREČO UMENIE? Odpovede na najčastejšie otázky kladené v galériách Kto je umelec? Prečo chodiť do galérie? Musím umeniu vždy rozumieť? Akú má umenie hodnotu? A ako spoznám umelecké dielo? To je len niekoľko z viac než tridsiatich otázok, na ktoré kniha odpovedá. Otázky sú doplnené o desiatky reprodukcií diel zo zbierok spolupracujúcich inštitúcií a zábavné ilustrácie umelca Kakalíka. Výber otázok je výsledkom práce autorov, ktorí majú niekoľkoročné skúsenosti s galerijným vzdelávaním a prácou so študentmi. Ich cieľom je sprístupniť súčasné umenie, jeho vývoj a historické korene nenásilnou cestou študentom a pedagógom základných a stredných škôl. Aj preto je možné publikáciu vnímať ako "svojráznu učebnicu", ktorá umenie predstavuje naprieč hranicami, pomáha pochopeniu rôznych prístupov v súčasnom umení a zároveň ho predstavuje ako dôležitú súčasť každodenného života. Texty: Martina Freitagová, Ondřej Horák, Michal Kučerák, Jiří Raiterman, Zsófia Somogyi-Rohonczy, Zsófia Sugár, Silvie Šeborová, Barbora Tribulová Grafická úprava: Klára Zápotocká, Studio Breisky

Co se během normalizace vyučovalo, jaké gastronomické kreace nabízely školní jídelny a která témata mezi žáky o přestávkách frčela? V této odlehčené publikaci najdete pořádnou várku informací o dobové módě, šikézních účesech, školních pomůckách i o všem, co se mezi školními zdmi dělo, když jste zrovna nemuseli chodit na chodbě s rukama za zády. Nedílnou součástí knihy je i bohatý obrazový doprovod, který často vydá za mnoho slov.

Vypravěčem románu Mrtvá schránka je mladý muž, který po divokém dospívání vstoupil do cizinecké legie a nyní si obstarává peníze tím, že do pečlivě vybudované sítě schránek posílá z Jižní Ameriky tenoučké obálky s důkladně zabaleným bílým práškem. Mladý muž, který už nic nečeká. Mladý muž, který sice vzpomíná na všechno, co se mu událo, ale už netouží po tom, aby se to opakovalo. Jenže na to se ho nikdo neptá, najednou je tu prázdninová zkouška. Koho jen mu ta dospívající dívka tolik připomíná?

Jak se stalo, že praotec Čech stanul na Řípu a Češka ve vedení Fondu národního majetku… Proč se Cyril a Metoděj těšili do sámošky… Jak se Kolibřík s Mazánkem snažili nezištně pomoci Karlu IV. s výstavbou hradu… Kdo dnes ví, že fotbalovým průkopníkem v Čechách byl Jan Hus, na jehož počest vznikl táborský tým FC Husité – a že už jeho zápasy komentoval nesmrtelný Pavel Čapek… Proč blaničtí rytíři nevyjeli, přestože Jan Hřebejk už natočil svůj nejhorší film… Jak moc Petr Čech závidí Františku Josefovi, že zůstal jedničkou až do smrti… Proč Olaf Ludwig obdivuje skupinu uprchlíků v čele s bratry Mašíny… A nakonec hořké svědectví o tom, že Václav Klaus při dělení Československa vůbec nestál o proslulé bratislavské televizní pondělky… Tuto rozvernou knižní kuriozitu bohatě ilustroval Jiří Franta.

Brněnská normativní škola se výrazně zapsala do povědomí naší právnické veřejnosti – originalitou, kritičností, pohnutými osudy. Tradičně jí však bývá vytýkáno „odtržení od reality“. Autor naopak ukazuje úzký vztah normativistů k praxi – před akademickou dráhou působili v tradičních právnických profesích, vytvořili dodnes ceněné komentáře (zvl. proslulý Rouček-Sedláček) i řadu posudků ke sporným právním otázkám, podíleli se na přípravě právních předpisů a v neposlední řadě měli na propojení teorie a praxe zaměřenou také svoji výuku (včetně simulovaných soudních sporů). Publikace je rozdělena na dvě základní části – první je zaměřena na Jaromíra Sedláčka a jeho žáky, druhá seznamuje s nejvýznamnějšími dobovými projekty (akademickými, unifikačními a socializačními) a souvisejícími polemikami (např. o reformě studia, významu přirozených zásad právních nebo vyvlastňování bez náhrady), na kterých se normativisté aktivně podíleli. Fundovaný výklad je doplněný pečlivě sestavenými životopisnými medailony, přehledem publikační činnosti a soupisem vyučovaných předmětů.

Co se v době, kdy seděly v lavicích ZDŠ Husákovy děti, vyučovalo, jaké gastronomické kreace nabízely školní jídelny, co dávali v Československé televizi, a která témata mezi žáky o přestávkách frčela? V této odlehčené publikaci najdete pořádnou várku informací o dobové módě, šikézních účesech, oblíbených hrách, dobových pamlscích, školních pomůckách i o všem, co se mezi školními zdmi dělo, když jste zrovna nemuseli chodit na chodbě s rukama za zády. Nedílnou součástí knihy je i bohatý obrazový doprovod, který často vydá za mnoho slov.

Hanka Dvorská je továrna na dobrou náladu a pozitivní energii. Nejstarší česká kaskadérka, trenérka a též držitelka Ceny Věry Čáslavské: „Cvičím každý den i s nádorem na mozku.“ V mládí hrála tenis s Hanou Mandlíkovou, tančila se synem Heleny Růžičkové a na step chodila s Helenou Vondráčkovou. Jako filmová kaskadérka dublovala řadu českých hereček (ale třeba i Jiřího Mádla ve Snowboarďácích) a má za sebou práci na řadě zahraničních velkofilmů (Letopisy Narnie, Troja, Indiana Jones…). Od mládí dělala různé sporty, i proto později vystudovala FTVS (jejím spolužákem je slavný fyzioterapeut Pavel Kolář). Dodnes dává přednost pestrosti, rovněž proto, že se díky tomu setkává s řadou různých lidí — sport je pro ni především předávání radosti a energie. Má svou skupinu, se kterou pravidelně běhá, pořádá další sportovní podniky, je cvičitelkou ve fitcentru a nadále pracuje pro film. Vedle toho se otužuje ve Vltavě, jezdí na jednokolce, skáče s padákem a hrazdu má i v ložnici… Ve své první knize rekapituluje dosavadní život — vítězství, pády i zranění, včetně těch „srdečních“. Na každý další den má program. A jsou tu i dlouhodobější plány: v osmdesáti se hodlá znovu provdat. Přečtení této knihy můžeme být iniciačním momentem pro řadu lidí — ať už pro ty, kdo se sportu již věnují, tak pro ty, kteří se chtějí začít hýbat, chtějí zhubnout, nebo se pořád jen litují… Paní Hana se nelituje, každý večer se těší na to, co bude dělat další den, s kým se zas setká a jaké překážky překoná. Jeden příklad za všechny — když si stěžovala, že ji bolí srdce, k němuž má zavedenou speciální krabičku, lékař se jí zeptal, při čem ji to bolí. Odpověď zněla: „Když chodím po rukou.“