Zdeněk Hron strana 2 z 2

Poslední svého rodu, ohrožen vyhynutím. Na básníka sáhla smrt, ale na neznámou dobu ho ještě vrátila životu v civilizaci, která se s otevřenýma očima vzdává vlastního řádu i kultury. Postrádá ducha, čest, slušnost. Vlastní dětství ožívá v hraní s vnučkou. V krvi v zámlkách a nesdělitelně promlouvají paměť rodu a smutek rasy. Poslední sázky na lásku a přátelství. Zápas i laskavost všemu navzdory. Takto vymezený vnitřní svět je dějištěm veršů, v nichž v ovzduší smíření vášně ještě nevyhasly.

Škvíra v žaluzii je bezprostředním pokračování předchozí sbírky Blboun nejapný. Co všechno se dá zachytit v průzoru lecčíms zúženém? Během dvou let dalšího životního poločasu se při zdánlivém i skutečném omezení lidských možností básníkovi zjevuje poznání — o to úsečněji a přesněji, oč více si jeho zaclonění lidskou společností a nánosy fyzických neduhů uvědomuje. Stále (nebo konečně až teď) je tedy k nalezení mezera pouštějící nás dál, do níž lze však pouze některým se ctí vejít, nikoli se jen úlevně vtěsnat, a uskutečnit v ní akt své existence… Tentokrát dochází k jejím objevům v podhoubí prorostlém nocí a dnem, samotou a sounáležitostí, slastným i bolestným. Obrací-li se básník čestně tváří v tvář k lásce, jde o počin vzešlý z nastalého ticha v něm. Z ticha přetvářeného v úkazy jindy spatřitelnými snad mezi jedinými dvěma díly žaluzie…

Dvě nejnovější Hronovy sbírky – V hadím větru a Ohňostroj bez tmy – vycházejí k životnímu jubileu v jednom svazku.

Škvíra v žaluzii je bezprostředním pokračování předchozí sbírky Blboun nejapný. Co všechno se dá zachytit v průzoru lecčíms zúženém? Během dvou let dalšího životního poločasu se při zdánlivém i skutečném omezení lidských možností básníkovi zjevuje poznání — o to úsečněji a přesněji, oč více si jeho zaclonění lidskou společností a nánosy fyzických neduhů uvědomuje. Stále (nebo konečně až teď) je tedy k nalezení mezera pouštějící nás dál, do níž lze však pouze některým se ctí vejít, nikoli se jen úlevně vtěsnat, a uskutečnit v ní akt své existence… Tentokrát dochází k jejím objevům v podhoubí prorostlém nocí a dnem, samotou a sounáležitostí, slastným i bolestným. Obrací-li se básník čestně tváří v tvář k lásce, jde o počin vzešlý z nastalého ticha v něm. Z ticha přetvářeného v úkazy jindy spatřitelnými snad mezi jedinými dvěma díly žaluzie…

Poslední svého rodu, ohrožen vyhynutím. Na básníka sáhla smrt, ale na neznámou dobu ho ještě vrátila životu v civilizaci, která se s otevřenýma očima vzdává vlastního řádu i kultury. Postrádá ducha, čest, slušnost. Vlastní dětství ožívá v hraní s vnučkou. V krvi v zámlkách a nesdělitelně promlouvají paměť rodu a smutek rasy. Poslední sázky na lásku a přátelství. Zápas i laskavost všemu navzdory. Takto vymezený vnitřní svět je dějištěm veršů, v nichž v ovzduší smíření vášně ještě nevyhasly.

Poslední svého rodu, ohrožen vyhynutím. Na básníka sáhla smrt, ale na neznámou dobu ho ještě vrátila životu v civilizaci, která se s otevřenýma očima vzdává vlastního řádu i kultury. Postrádá ducha, čest, slušnost. Vlastní dětství ožívá v hraní s vnučkou. V krvi v zámlkách a nesdělitelně promlouvají paměť rodu a smutek rasy. Poslední sázky na lásku a přátelství. Zápas i laskavost všemu navzdory. Takto vymezený vnitřní svět je dějištěm veršů, v nichž v ovzduší smíření vášně ještě nevyhasly.

Soubor veršů, který pod názvem Skrytý poklad vybral a uspořádal básník a překladatel Zdeněk Hron, je průřezem básnictví v českých zemí od středověku po současnost. Editor do svého "klasobraní" zařadil verše, o kterých sice kdekdo ví ze školních let, ale které se již vytratily ze živého čtenářského povědomí, např. literární texty českého středověku, původní verze písní "Svatý Václave" a "Narodil se Kristus Pán", ale i jedinečná díla básnické baladiky: Nerudova "Balada horská" a "Paní z námoří" J. Hořejšího, verše J. Mahena ad. Hron zároveň vysvobozuje ze zapomenutí rozsáhlou skladbu "Protichůdci" obrozeneckého básníka V. B. Nebeského, ale i třeba takovou literární "fajnovost", jako jsou barokizující hřbitovní nápisy Víta Cízy. Hronův výběr není ovšem uzavřen do české jazykové ulity. Do české poezie právem patří i texty psané jak univerzálním jazykem evropského středověku, latinou, tak především verše psané německy (minesangy Václava II., Rilke, ale i málo známý T. Hoeck, také Franz Kafka a Adalbert Stifter) a rovněž anglicky (např. evropsky proslulá koleda "Good King Wenceslas"). Takto široce koncipovaný výběr poskytuje čtenářům cennou příležitost spontánně a přímo, bez nadbytečných literárněhistorických zprostředkování, konfrontovat básnické hodnoty nejrůznějších dob a duchovních proveniencí a v případě textů psaných v cizích jazycích i porovnávat jejich "zrcadlovou", dvojjazyčnou podobu.

Dvě nejnovější Hronovy sbírky – V hadím větru a Ohňostroj bez tmy – vycházejí k životnímu jubileu v jednom svazku.