Edmund Husserl strana 2 z 2

Husserl v tomto svazku provádí základní rozlišení mezi empirickým a eidetickým zkoumáním, vysvětluje přístup závorkování, základní rozdíl mezi světem vnímaným jako objekt o sobě a světem vnímaným jako fenomén, pojmy čistého vědomí a fenomenologické pojetí rozumu.

Stěžejní, byť nedokončená autorova práce, je jedním z několika monumentů filozofické vědy. Vznikla na základě tří přednášek z roku 1935 a vysvětluje základní pojmy fenomenologické filozofie, táže se po příčinách krize moderních věd, evropského lidství a kultury.

Tato kniha za Husserlova života kolovala mezi Husserlovými žáky ve strojopisu a silně ovlivnila jejich vývoj. Rozborem živoucího těla, motivace jako základní zásady osobnostně ustaveného světa a také svobody se promítla do myšlení Martina Heideggera, Merleau-Pontyho, Ricoeura a řady dalších. Má klíčový význam pro porozumění Husserlova pozdějšího obratu k dynamickému pojetí světa ustaveného životem (Lebenswelt).