Iva Hüttnerová

Volné pokračování úspěšné knihy Domácí štěstí aneb jak si správně v životě vésti, která vyšla před deseti lety a vzbudila velký zájem čtenářů všech generací. V originální celobarevné publikaci známá herečka a výtvarnice sesbírala mnoho dalších rad a poučení našich babiček a prababiček, které doplnila půvabnými ilustracemi. Milé dámy! Po deseti letech od vydání Domácího štěstí jsem se opět obklopila stohy starých spisků, příruček a časopisů pro dívky a paní ze začátku minulého století. Vybírala jsme z nich ty nejzajímavější, nejdojemnější a nejkurióznější rady a pokyny, jak docílit skutečně šťastného a útulného domova. Posuďte samy, jak se liší představy prababiček od těch našich. Dočkaly jsme se vynálezů a pomůcek v domácnosti, o kterých se jim ani nesnilo. Prádlo za nás dokonale vypere pračka, chemické prostředky hravě zlikvidují špínu i hmyz a naše moderní kuchyně jsou vybaveny přístroji, které nás zbaví dřiny a ušetří čas. Ale jen málokdy to doma voní bylinkami či čerstvě upečenými buchtami s vanilkovým cukrem. A kam se poděl ten ušetřený čas? Jen touha po obyčejném „domácím štěstí“ zůstává stejná jako před 100 lety. Iva Hüttnerová

Humorný pohled Ivanky Deváté na ženu v různých životních situacích a na různých místech. Kniha oblíbené autorky je věnována ženám, jejich radostem a strastem, přednostem a vadám. To ale neznamená, že by se v nich nehovořilo o mužích, právě naopak, vždyť muži jsou hlavním zdrojem ženského potěšení i trápení. Autorka provází ženu celým životem od chvíle nejkrásnější, kdy kráčí, většinou v bílém, k oltáři se svým vyvoleným, až po okamžik, kdy s ním nebo bez něj vstupuje do období důchodového. To vše s laskavým humorem, který je Ivance Deváté vlastní. … Musím poznamenat, že se v tomto bodě cítím o hodně ošizena. Vdala jsem se celkem třikrát, ale za živého boha si nemohu vzpomenout na nějakého muže klečícího přede mnou s úzkostným otazníkem v očích. Váleli se přede mnou často, to ano, jeden mi dokonce vkleče nabídl tři meruňky, ale jediný zásnubní prsten, který vlastním, je dar mojí maminky. Ivanka Devátá se narodila 27. 11. 1935. Dětství prožila v Brně, v roce 1950 přesídlila s rodiči do Plzně. Po absolvování pražské DAMU nastoupila do angažmá v Realistickém divadle, kde setrvala čtyřiatřicet let. Diváci si ji pamatují jako Hermii ze Snu noci svatojánské, Mimi z Loupežníka, Stázu z Léta, Kláskovou z Lucerny či Lízalku z Maryši. Zahrála si také v řadě komedií, které, jak sama říká, byly jejímu naturelu nejbližší. Spolupracovala i s rozhlasem (například Markétka ve Faustovi nebo titulní role v pohádce Čert a Káča) a televizí (vůbec první český seriál Rodina Bláhova, Jiráskova Samota, Langrovo Obrácení Ferdyše Pištory aj.). Z několika filmů, které natočila, se na obrazovky nejčastěji vrací Mstitel režiséra Karla Steklého (1959; postava Márinky). V nedávné době sice hrála v populárním televizním seriálu Velmi křehké vztahy docentku Boženu Wagnerovou a svůj hlas propůjčila slečně Marplové ve stejnojmenném seriálu britské televize, ale těžiště své práce přesunula do oblasti literární tvorby. Její povídky a fejetony nacházejí uplatnění v tisku i rozhlase.