Jan Jícha strana 2 z 2

Srbsko je jediná země Evropy, k níž neexistuje knižní průvodce. Země kontroverzní a nenáviděná, hlavně těmi, kdo ji znají jenom ze zpráv před dvaceti lety. Když v ní ale strávíte kus života, promění se v zemi přívětivou, laskavou a štědrou, která zkrátka jen více a smolněji klopýtala o nástrahy divokého 20. století. A právě o takové zemi je Srbský deník, který si tu po dobu jednoho roku psal Jan Jícha, učitel češtiny u srbských krajanů, a ve formě blogu jej publikoval na internetu. Získal si ohromující popularitu nejen mezi příznivci cestopisů, exotiky spojené s romantikou a laskavého i břitkého humoru, ale kupodivu i mezi srbskou komunitou v Česku, která se jeho trefnými postřehy výborně baví. Na naléhání širokého okolí teď Srbský deník vychází i knižně a chce být nejen kronikou jednoho kantorského roku, ale i první vlaštovkou, která širšímu čtenářstvu připomene, že Srbsko stále ještě existuje a rozhodně stojí za návštěvu.

Vykradená zdravá výživa a spousta divných lidí kolem. Všichni mají návod na nápravu vesmíru, ale posunout vyšetřování kupředu nedokáže pomoci nikdo. Stoklas se pokouší najít nejen důvěryhodnou stopu, ale také pochopit zvláštní mentalitu osob oddaných energiím jin a jang. A úplně jinde je úplně normální holka Julie postavena před rozhodnutí o životě a smrti.

Lubošek byl sprostý vesnický chlapeček. Nikdy nezdravil, nikdy se nemodlil, jenom pořád nadával. Byl tak hrozitánsky sprostý, že stačilo, aby jen otevřel pusu, a v kostele hrůzou vyschla svěcená voda. Tatínkovi říkal vole, mamince krávo, a pokud někdy vyslovil některé slušné slovo jako třeba koza nebo pták, pak jedině v nějakém neslušném významu. Chudáci Luboškovi rodiče si marně lámali hlavy, jak ho ošklivé řeči odnaučit… Takhle začíná povídka, která dala název nové knížce Honzy Jíchy. Vlastním přičiněním i ironií osudu už autor stojí na druhé straně katedry než za dob Prevítů – na straně blíž k tabuli. Učí češtinu i jiné jazyky, takže má denně dost příležitostí podumat, jak kdo mluví, co tím říká a co si při tom myslí. Výsledkem je i tato sbírka šestnácti inteligentních, laskavých a jazykově hravých humoristických povídek. Ta poslední sedmnáctá je z pera Marka Twaina, který to s cizími jazyky taky neměl lehké, a Honza Jícha ji pro potěchu svoji i vaši přeložil. Vychází s vynikajícími ilustracemi Lubomíra Lichého.

Lubošek byl sprostý vesnický chlapeček. Nikdy nezdravil, nikdy se nemodlil, jenom pořád nadával. Byl tak hrozitánsky sprostý, že stačilo, aby jen otevřel pusu, a v kostele hrůzou vyschla svěcená voda. Tatínkovi říkal vole, mamince krávo, a pokud někdy vyslovil některé slušné slovo jako třeba koza nebo pták, pak jedině v nějakém neslušném významu. Chudáci Luboškovi rodiče si marně lámali hlavy, jak ho ošklivé řeči odnaučit… Takhle začíná povídka, která dala název nové knížce Honzy Jíchy. Vlastním přičiněním i ironií osudu už autor stojí na druhé straně katedry než za dob Prevítů – na straně blíž k tabuli. Učí češtinu i jiné jazyky, takže má denně dost příležitostí podumat, jak kdo mluví, co tím říká a co si při tom myslí. Výsledkem je i tato sbírka šestnácti inteligentních, laskavých a jazykově hravých humoristických povídek. Ta poslední sedmnáctá je z pera Marka Twaina, který to s cizími jazyky taky neměl lehké, a Honza Jícha ji pro potěchu svoji i vaši přeložil. Vychází s vynikajícími ilustracemi Lubomíra Lichého.

Upozornění: Kniha není vhodná pro vysokoškolské pedagogy a pro středoškolskou mládež aspirující na studium na VŠ! Jak přežít vysokou a neztratit přitom čest flákače? Jak absolvovat výuku, a nepřijít přitom o rozum? Poradí vám prevít, matador univerzitních kolbišť, který se vrací ve druhém, souborném vydání svých úspěšných pamětí Prevít na vysoké a Prevít v tajných službách. Otřesné autentické svědectví člověka, který byl u toho. Staňte se i vy svědky studia na Karlově univerzitě a na univerzitě v Řeznu! Osobitý autorský styl plný jazykového humoru vás nepustí od první do poslední stránky.

Ne všechno je vždycky takové, jak se jeví. A ne na každou smrtelnou nemoc se umírá. Příběh o Šárce a Bohoušovi, založený na skutečných událostech, vypráví o jednom takovém zmrtvýchvstání. Není to příběh o léčitelích, kouzlech a zázracích. Je o síle a statečnosti ukryté v člověku, o důvěře v sebe a o naději, že všechno je tak, jak má být. O lidech v mezní situaci, kterým nezbývá, než použít zdravý rozum a začít zase dělat všechno tak, jak to bylo vymyšlené při stvoření. A mají úspěch, protože uvěřili v přirozenost, zbavili se strachu a naučili vďečnosti. Kdo pracuje, bývá odměněn, kdo se neničí, bývá uzdraven. Věřili byste, že je možné se při slézání z hrobníkovy lopaty usmívat? Zkuste to!

Cestovat, když máte spoustu peněz, není žádný problém. Horší to je, když nemáte ani korunu. Ale ani v tomto případě neházejte flintu do žita. Pokud nejste nijak nároční na stravu a ubytování, pokud se neštítíte práce a jste ochotni postávat u silnice se zdviženým palcem tak dlouho, dokud Vám někdo nezastaví, můžete si sbalit a vyrazit do světa třeba hned zítra. Návod a inspiraci naleznete v této knize.

Cestovat, když máte spoustu peněz, není žádný problém. Horší to je, když nemáte ani korunu. Ale ani v tomto případě neházejte flintu do žita. Pokud nejste nijak nároční na stravu a ubytování, pokud se neštítíte práce a jste ochotni postávat u silnice se zdviženým palcem tak dlouho, dokud Vám někdo nezastaví, můžete si sbalit a vyrazit do světa třeba hned zítra. Návod a inspiraci naleznete v této knize.

Po úspěchu humorné příručky mateřského jazyka Prevít na vysoké přichází mladý talentovaný autor s poznatky od našich západních germánských sousedů, které současně poslouží jako vtipná učebnice německého jazyka i nahlédnutí do mentality občanů této vy spělé země. Barvitá románová freska, jež nastavuje sžíravé zrcadlo soudobé kapitalistické společnosti, takže kořistníci budou sežráni a upíři se neuvidí. Kniha je určena pro vysoké studenty, kteří si myslí, že studium v zahraničí je kdovíjaké terno .

Byli jste někdy na zájezdu a vrátili se z něj celí, se vším majetkem a všichni? Pak nevíte, co je zájezd. Znáte průvodce, kteří chodí s deštníkem po městě a usmívají se na své svěřence? Pak nevíte, co obnáší práce průvodce. Byli jste v Holandsku a prohlédli si jen květinové trhy a větrné mlýny? Pak nevíte, o co jste přišli. Myslíte si, že cyklistika, vaření a hašiš nemají nic společného? Pak jste ještě nečetli tuhle knížku - příběh o nejneuvěřitelnějším zájezdu všech dob, založený na skutečných událostech, o tom, co se může stát obyčejným lidem, když se ocitnou v neobyčejných situacích.

Nestává se v současné české literatuře často, aby se v ní objevil nový humorista, navazující na to nejlepší z české humoristické prózy. Jan Jícha (* 1980) takovým objevem bezpochyby je. Jiří Suchý o něm napsal: "Stačilo, abych si vzpomněl na jeho knihu a na svůj hlasitý smích, když jsem ji četl. To slovo hlasitý je tu důležité - když jsem sám, směju se obvykle potichu. Nahlas jen když dostanu zásah přesně do středu bránice. A to se nestává často. Jan Jícha se strefil." Jan Jícha dosud vydal humoristické knihy Prevít na vysoké , Prevít v tajných službách (souhrnně Prevít na studiích), Případ zájezd a Jak se Lubošek naučil mluvit slušně, napsal ovšem i průvodce Nejlepší stop je za svítání a dvě prózy vážné: Dva roky bez prázdnin a Maturita. V Českém rozhlase četl Martin Dejdar jeho prózu pro děti Když je někdo kocour. Kniha povídek Průšvih v Lurdách patří k tomu nejlepšímu, co v současné české humoristické literatuře vzniká. Spojuje spontánní humor a jazykovou vynalézavost s vážnějším podtextem, jak je v české humoristické próze dobrou tradicí.