Karel Kaplan strana 2 z 2

Kniha renomovaného historika Karla Kaplana nabízí detailní pohled na éru v pořadí třetího komunistického prezidenta ČSSR, Antonína Novotného. Jeho jméno je v historickém povědomí spojováno především s obdobím šedesátých let, kdy docházelo k jistému uvolňování politických poměrů v tehdejším Československu. Autor však připomíná, že Novotný jakožto člen "staré gardy" komunistických politiků zastával vysoké funkce již v předešlé dekádě a nesl tak přímou odpovědnost za zločiny 50. let. V souvislosti s prezidentem Novotným se také často hovoří o jeho lidovosti, neeufemisticky řečeno jednoduchosti. Jak se mohl člověk s těmito dispozicemi dokázal tak dlouho udržet v nejvyšších stranických a státních funkcích? Autor pomocí dosud nezveřejněných archivních materiálů předkládá obraz zkostnatělého aparátčíka, beznadějně uvízlého v příručce zjednodušeného marxismu pro rychlovýrobu politických pracovníků. Muže s vizáží i jazykem okresního tajemníka, který však - v rámci možností představitele sovětského satelitu - řídil celé komunistické Československo. Kniha Karla Kaplana je vynikajícím studijním materiálem pro každého, kdo se chce dozvědět více o naší, ne až tolik dávné historii.

Osudy sociální demokracie a jejích členů po únoru 1948 a po sloučení s KSČ mapuje nová kniha uznávaného historika Karla Kaplana. Zachycuje naděje na obnovu strany i pokusy o pokračování její činnosti v ilegalitě, přičemž samozřejmě neopomíjí ani roli exilu. Stěžejním se v poúnorovém období stává úsilí Státní bezpečnosti proniknout do domnělých ilegálních struktur sociální demokracie a připravit monstrproces s jejími aktéry. Sociální demokracie je totiž pro vládnoucí stranu v této době nepřítelem číslo jedna. Autor ve své publikaci uvádí jména desítek známých i už pozapomenutých obětí represí estébáckého tažení proti sociáldemokratismu. Kniha je vybavena obsáhlým poznámkovým aparátem a cituje množství autentických dokumentů.

Renomovaný historik Karel Kaplan přináší řadu nových informací o jednom z nejobávanějších politiků padesátých let, Alexeji Čepičkovi. Jméno zetě "prvního dělnického prezidenta" Klementa Gottwalda bývá nejčastěji spojováno s funkcí ministra obrany a z řízením nechvalně proslulých Pomocných technických praporů, nástroje zotročení desetitisíců politicky nepohodlných či nespolehlivých občanů tehdejšího Československa. Jaká však byla jeho přímá odpovědnost za další nezákonnosti padesátých let, včetně perzekuce církví či vykonstruovaných politických procesů? Nakolik Čepičkovi při strmém vzestupu do pozice de facto nejmocnějšího muže komunistického státu pomohl jeho příbuzenský vztah s Gottwaldem a jaké byly okolnosti jeho stejně rychlého pádu? Kni ha Karla Kaplana je povinnou četbou pro každého vážného zájemce o naši novodobou historii.

Kniha, která je doplněna obsáhlými poznámkami, CD-ROMem a souborem dokumentů, je příspěvkem ke studiu mocensko-politického sytému v Československu v letech 1948–1960 a jejím cílem je zaznamenat hlavní úseky činnosti Národní fronty a proměny, jimiž ve sledovaném období procházela: zpracovává tak téma, které bylo s výjimkou ideologicky poplatné práce Jaroslava Mlýnského z roku 1978 historiky spíše opomíjeno. Národní fronta ve své padesátileté historii prošla třemi zásadními změnami. Do politiky vstoupila jako mocensky významný faktor a nakonec skončila v postavení bezmocné instituce. Autor tuto cestu sleduje ve třech kapitolách: od formování Národní fronty jako koaličního seskupení politických stran přes vznik akčních výborů v únoru 1948 a jejich působení v politických čistkách na všech úrovních společenského a politického života (včetně tělovýchovy a církví) v letech 1948–1949 až po postupný přechod Národní fronty do role převodové páky komunistické strany v 50. a 60. letech. V poslední, čtvrté kapitole se autor věnuje zvláštní funkci ústředí Národní fronty, které z její rozpočtové kapitoly přidělovalo finanční prostředky všem společenským organizacím a nekomunistickým stranám (vyjma odbory a svaz mládeže) a kontrolovalo jejich využívání.

Kniha přináší podrobný faktografický popis a analýzu politických, ekonomických a sociálních proměn českého venkova od nástupu komunistického režimu po dovršení kolektivizace. Jinými slovy proměnu českého zemědělství od soukromé malovýroby přes kolektivizovanou malovýrobu po státem organizovanou velkovýrobu. Zvláštní pozornost je v samostatných kapitolách věnována pohraničním oblastem a také organizovanému třídnímu boji na vesnici. Součástí práce je i soubor dokumentů přístupných v digitalizované podobě na webových stránkách ÚSD AV ČR v oddíle knižně nepublikované dokumenty.

Soudní proces s Miladou Horákovou a spol. patřil k závažným událostem v dějinách Československa a představoval zlomový bod v historii politických procesů, jehož výsledkem byly čtyři justiční vraždy, na nichž se podílely komunistická strana, bezpečnost, justice i tehdejší hromadné sdělovací prostředky, jejichž úkolem bylo vylíčit obžalované jako zločince nejhoršího zrna. Příčiny, okolnosti a průběh vykonstruovaného procesu jsou představeny na základě archivních materiálů, přičemž některé z nich dosud nebyly publikovány. Pozornost je věnována především na dokumenty ilustrující mechanismus výroby procesu v justici a na to, jak mimořádný význam a péči mu přisuzovalo komunistické vedení a klíčové složky bezpečnostního aparátu. Cenným materiálem jsou též výpovědi spoluvězeňkyně Dr. Horákové, Věry Hložkové, kterou k ní do cely nasadila Státní bezpečnost. Zmíněné dokumenty umožňují alespoň částečně nahlédnout do myšlenkového světa Milady Horákové a vykreslují snahu nového režimu zbavit se oponentů nikoliv jen jako justiční a politický zločin, nýbrž také jako osobní tragédii těch, kteří uvízli v soukolí vykonstruovaného procesu.

Soudní proces s Miladou Horákovou a spol. patřil k závažným událostem v dějinách Československa a představoval zlomový bod v historii politických procesů, jehož výsledkem byly čtyři justiční vraždy, na nichž se podílely komunistická strana, bezpečnost, justice i tehdejší hromadné sdělovací prostředky, jejichž úkolem bylo vylíčit obžalované jako zločince nejhoršího zrna. Příčiny, okolnosti a průběh vykonstruovaného procesu jsou představeny na základě archivních materiálů, přičemž některé z nich dosud nebyly publikovány. Pozornost je věnována především na dokumenty ilustrující mechanismus „výroby“ procesu v justici a na to, jak mimořádný význam a péči mu přisuzovalo komunistické vedení a klíčové složky bezpečnostního aparátu. Cenným materiálem jsou též výpovědi spoluvězeňkyně Dr. Horákové, Věry Hložkové, kterou k ní do cely nasadila Státní bezpečnost. Zmíněné dokumenty umožňují alespoň částečně nahlédnout do myšlenkového světa Milady Horákové a vykreslují snahu nového režimu zbavit se oponentů nikoliv jen jako justiční a politický zločin, nýbrž také jako osobní tragédii těch, kteří uvízli v soukolí vykonstruovaného procesu.

Kniha renomovaného historika Karla Kaplana nabízí detailní pohled na éru v pořadí třetího komunistického prezidenta ČSSR, Antonína Novotného. Jeho jméno je v historickém povědomí spojováno především s obdobím šedesátých let, kdy docházelo k jistému uvolňování politických poměrů v tehdejším Československu. Autor však připomíná, že Novotný jakožto člen "staré gardy" komunistických politiků zastával vysoké funkce již v předešlé dekádě a nesl tak přímou odpovědnost za zločiny 50. let. V souvislosti s prezidentem Novotným se také často hovoří o jeho lidovosti, neeufemisticky řečeno jednoduchosti. Jak se mohl člověk s těmito dispozicemi dokázal tak dlouho udržet v nejvyšších stranických a státních funkcích? Autor pomocí dosud nezveřejněných archivních materiálů předkládá obraz zkostnatělého aparátčíka, beznadějně uvízlého v příručce zjednodušeného marxismu pro rychlovýrobu politických pracovníků. Muže s vizáží i jazykem okresního tajemníka, který však - v rámci možností představitele sovětského satelitu - řídil celé komunistické Československo. Kniha Karla Kaplana je vynikajícím studijním materiálem pro každého, kdo se chce dozvědět více o naší, ne až tolik dávné historii.

Osudy sociální demokracie a jejích členů po únoru 1948 a po sloučení s KSČ mapuje nová kniha uznávaného historika Karla Kaplana. Zachycuje naděje na obnovu strany i pokusy o pokračování její činnosti v ilegalitě, přičemž samozřejmě neopomíjí ani roli exilu. Stěžejním se v poúnorovém období stává úsilí Státní bezpečnosti proniknout do domnělých ilegálních struktur sociální demokracie a připravit monstrproces s jejími aktéry. Sociální demokracie je totiž pro vládnoucí stranu v této době nepřítelem číslo jedna. Autor ve své publikaci uvádí jména desítek známých i už pozapomenutých obětí represí estébáckého tažení proti sociáldemokratismu. Kniha je vybavena obsáhlým poznámkovým aparátem a cituje množství autentických dokumentů.