Jiří Krupička

Ve své knize profesor Jiří Krupička načrtává svou představu stavu dnešního světa a perspektivy, kterou má lidský rod před sebou. Lidstvo, směřující stále rychleji do pasti neomezeného růstu, by se mělo zamyslet nad další cestou. Mysl člověka je unášena vpřed, aniž by se zajímala o širší souvislosti. Ačkoli dnes žijeme v mnoha směrech „lidštěji“ a solidárněji než kdy v minulosti, je posledních sto let také dobou hromadného zabíjení lidí a nebývalého ničení prostředí, ve kterém žijeme. Jedinou možností je tvořivá inteligence, která ovládne rostoucí a potenciálně ničivou moc lidstva. Vesmír si neuvědomuje sám sebe, my jsme jeho jediný mozek, který by si měl uvědomit svou výjimečnost a odpovědnost za svou budoucnost.

V dnešním světě vzniká paradox. Houstnoucí síť informací nevyjasňuje pohled na lidstvo jako celek, nepomáhá mysli vytvářet si soustavný a nerozporný obraz lidského světa. Dochází k opaku. Tato záplava už sama o sobě zvyšuje zmatek v lidských myslích o stavu světa. Je tedy vůbec nějaká naděje, že lidstvo si bude vědět rady se stále hustší a až příliš často nebezpečnější spletí problémů, se stále větším informačním zmatkem? Je, ale budeme muset vydolovat to nejlepší z fondu inteligence lidského rodu. V této knize se autor opět pokouší přemýšlet o některých závažnějších otázkách života člověka, společnosti a světa jako celku.

Filosoficky laděné vzpomínky z prostředí koncentračních táborů 50. let opřené o vlastní zkušenost autora.

Filosoficky laděné vzpomínky z prostředí koncentračních táborů 50. let opřené o vlastní zkušenost autora.

Autor se ve svém posledním díle podle vlastního vyjádření „pokouší dát tvar spleti poznatků a myšlenek nastřádaných na dlouhé životní pouti“. Kniha má široký záběr a je jakýmsi pokusem o pohled na „celek světa v jeho konkrétnosti“. Ústřední myšlenkou, od níž se odvíjejí autorovy filozofické úvahy, je jeho přesvědčení o základní jednotě lidského rodu, v jehož existenci spatřuje určitou vesmírnou výjimečnost. Ve svém konečném důsledku představuje toto dílo hledání a nalézání odpovědí na řadu otázek po smyslu života, jež si lidstvo klade odnepaměti.

Autor se ve svém posledním díle podle vlastního vyjádření „pokouší dát tvar spleti poznatků a myšlenek nastřádaných na dlouhé životní pouti“. Kniha má široký záběr a je jakýmsi pokusem o pohled na „celek světa v jeho konkrétnosti“. Ústřední myšlenkou, od níž se odvíjejí autorovy filozofické úvahy, je jeho přesvědčení o základní jednotě lidského rodu, v jehož existenci spatřuje určitou vesmírnou výjimečnost. Ve svém konečném důsledku představuje toto dílo hledání a nalézání odpovědí na řadu otázek po smyslu života, jež si lidstvo klade odnepaměti.