Petr Kučera strana 2 z 2

Cosi podivného v mé hlavě je rozsáhlá románová freska zachycující životní osudy pouličního prodavače Mevlüta, jehož rodina v 70. letech emigrovala ze střední Anatolie do Istanbulu. Na rozdíl od většiny svých předchozích děl Pamuk tentokrát opouští prostředí poevropštěné istanbulské smetánky a vydává se mezi migranty a nádeníky z okrajových částí města. Mevlüt se živí jako prodavač bozy, sladkého nápoje z lehce fermentované pšenice, a sní o tom, že jednoho dne zbohatne. Po tři roky neúnavně píše milostné dopisy dívce, kterou spatřil na jedné svatbě, ale nakonec si po sérii omylů odevzdaně vezme její sestru. Podobně smířen s osudem roky den co den obchází ulice Istanbulu a přemýšlí o oné „podivnosti“, kterou cítí ve své hlavě a jež ho odlišuje od ostatních – a nakonec ho další zvrat osudu přivede k poznání, po čem to celý život vlastně tolik toužil… Melancholičnost příběhu je narušována plejádou hlasů dalších, mnohdy bytostně komických postav, z nichž každá poodhaluje část Mevlütovy osobnosti a dodává knize humorný podtón. Cosi podivného v mé hlavě je nezvyklým portrétem Istanbulu kresleným z úhlu, jenž je i pro autora novinkou: z pohledu těch, kdo tvoří samé dno pestré istanbulské společnosti; je to další monumentální encyklopedie města, v níž autor s pečlivostí zapáleného sběratele shromažďuje nepřeberné množství postav, historických událostí, jídel nabízených pouličními prodavači i podivuhodných příhod z chudých istanbulských uliček.

Děj dalšího románu držitele Nobelovy ceny za literaturu se odehrává v Turecku v 70. letech minulého století. Na jaře 1975 se Kemal, třicetiletý syn bohaté istanbulské rodiny, chystá zasnoubit se Sibel a žít bezstarostným životem. Těsně před zásnubami však potká mladičkou Füsun, svou vzdálenou příbuznou, a ta se stane jeho osudovou láskou. Přesto se zasnoubí se Sibel. Svou tragickou chybu si uvědomí příliš pozdě: zhrzená Füsun ho opouští a Kemalovi se hroutí svět. Aby přežil, tvoří si soukromé „muzeum nevinnosti“, jež léta posedle plní stovkami předmětů dokumentujících jeho vztah s Füsun – exponáty prodchnutými zrovna tak tíživými vzpomínkami na ztracenou lásku jako nekonečnou melancholií Istanbulu.

Historicko-filozofický román Orhana Pamuka se odehrává v barvitém světě osmanského Istanbulu za vlády sultána Mehmeda IV. na konci 17. století a vypráví alegorický příběh o zvláštním vztahu benátského zajatce a jeho pána, istanbulského hodži, kteří jsou si k nerozeznání podobní. Vedle neotřelého zachycení života v mnohonárodnostní osmanské metropoli se román zamýšlí nad hranicemi poznání cizí kultury, vztahem mezi Evropou a Tureckem a stabilitou lidské identity. Pamukův román se stal v Turecku senzací a zahájil vlnu tzv. nového historického románu.