Štěpán Kučera strana 2 z 2

Kniha s námi v šesti povídkách prosycených jemným humorem postupně stoupá ze stok Istanbulu a staropražského podzemí, přes přízemí brazilské džungle, uliček New Orleansu či harému damašského paši až do nadhledu Jizerských hor i australského pohoří Stirling Range. V ději se stále prolíná realita s fikcí, literatura se stává životem a život zase literaturou. A všudypřítomná hra s tajemstvím ctí Borgesův výrok, že záhada je posvátná, kdežto její rozluštění znamená pouhý trik.

Kniha přináší povídky sympaticky krátké, ale taky sympaticky přemýšlivé. Kučeru provokuje otázka, která v naší epoše informací a dezinformací napadá myslícího člověka přinejmenším několikrát denně: Nebylo náhodou všechno úplně jinak, než jak to známe z dějin, z literatury, z médií? S mytickými a historickými postavami rozehrává ironicko-poetickou partii, aby nám se vší možnou přesvědčivostí předvedl, co všecko se může stát. Kučerovy apokryfy jsou nejen stručně a chytře vymyšlené, ale také suverénně napsané.