Milena Lenderová strana 2 z 2

Ženský svět byl po staletí světem intimním, reflektovaným knižní, nástěnnou i závěsnou malbou, dobovou naučnou i krásnou literaturou, epistolografií, zčásti pozůstalostními inventáři, účty a prameny osobní povahy - dopisy, deníky a memoáry. Diplomatický m

Ženský svět byl po staletí světem intimním, reflektovaným knižní, nástěnnou i závěsnou malbou, dobovou naučnou i krásnou literaturou, epistolografií, zčásti pozůstalostními inventáři, účty a prameny osobní povahy - dopisy, deníky a memoáry. Diplomatický m

První kniha, která chce českému čtenáři přiblížit svět dítěte v období novověku. Chce ukázat, v čem je toto období významné v otázce chápání osobnosti dítěte, co všechno předcházelo 20. století - století kultu dítěte, kde hledat onen zlom, kdy dítě přestalo být nehotovým dospělým a stalo se osobností a kdy začalo být chápáno jako specifická, první, základní a rozhodující fáze vývoje člověka.

Chronologický rámec publikace zahrnuje dějiny postavení žen v Evropě od středověku po současnost. Obsahuje konflikt mezi humanistickým smýšlením a středověkými předsudky a posléze dokládá emancipaci žen ve společnosti i politice v průběhu 20. Století. Publikace, která poskytuje průřez dějinami každodennosti i historickými událostmi, je určena jak odborníkům, tak široké veřejnosti.

Chronologický rámec publikace zahrnuje dějiny postavení žen v Evropě od středověku po současnost. Obsahuje konflikt mezi humanistickým smýšlením a středověkými předsudky a posléze dokládá emancipaci žen ve společnosti i politice v průběhu 20. Století. Publikace, která poskytuje průřez dějinami každodennosti i historickými událostmi, je určena jak odborníkům, tak široké veřejnosti.

Českému čtenáři se poprvé dostává do rukou dílo, kde autorka bez moralizování a hledání senzací představuje prostituci v Českých zemích v dobách rakousko-uherské monarchie a v počátcích Československé republiky. První část knihy je věnována definici prostituce, komentáři literatury a pramenů k tématu a historickému vývoji „nejstaršího řemesla“. Další kapitoly srovnávají jednotlivé druhy prostituce a popisují jejich tři hlavní aktéry: nevěstky, klienty a kuplíře. Závěrečná kapitola se zabývá problematikou vztahu prostituce k pohlavním chorobám. Autorka čerpá z široké škály odborných historických pramenů, z beletrie a velkého množství regionálních studií.

Českému čtenáři se poprvé dostává do rukou dílo, kde autorka bez moralizování a hledání senzací představuje prostituci v Českých zemích v dobách rakousko-uherské monarchie a v počátcích Československé republiky. První část knihy je věnována definici prostituce, komentáři literatury a pramenů k tématu a historickému vývoji „nejstaršího řemesla“. Další kapitoly srovnávají jednotlivé druhy prostituce a popisují jejich tři hlavní aktéry: nevěstky, klienty a kuplíře. Závěrečná kapitola se zabývá problematikou vztahu prostituce k pohlavním chorobám. Autorka čerpá z široké škály odborných historických pramenů, z beletrie a velkého množství regionálních studií.

Českému čtenáři se poprvé dostává do rukou dílo, kde autorka bez moralizování a hledání senzací představuje prostituci v Českých zemích v dobách rakousko-uherské monarchie a v počátcích Československé republiky. První část knihy je věnována definici prostituce, komentáři literatury a pramenů k tématu a historickému vývoji „nejstaršího řemesla“. Další kapitoly srovnávají jednotlivé druhy prostituce a popisují jejich tři hlavní aktéry: nevěstky, klienty a kuplíře. Závěrečná kapitola se zabývá problematikou vztahu prostituce k pohlavním chorobám. Autorka čerpá z široké škály odborných historických pramenů, z beletrie a velkého množství regionálních studií.

Pavlína ze Schwarzenbergu, manželka zakladatele schwarzenberské primogenitury knížete Josefa a švagrová slavného „maršálka“, žije v povědomí veřejnosti jako tragická oběť požáru na rakouském vyslanectví v Paříži v červenci 1810. Tato událost, závažná diplomatická zápletka složitě budovaných rakousko-francouzských vztahů, umožnila kněžně ze Schwarzenbergu „život po životě“. Zemře-li náhle matka devíti dětí, je to vždy tragédie, je-li tato matka známou osobností, stává se taková tragédie majetkem veřejnosti. A tak prvním posmrtným obrazem Pavlíny byl obraz statečné a obětavé matky, která položila život při záchraně vlastního dítěte. Pavlína byla však nejen svým skonem, ale především životem výjimečnou ženou – nejen svým malířským talentem, darem obratné písemné komunikace, ale především tím, že jako jedna z prvních urozených žen přijala za svůj model rousseauovské matky. Přitom dostála všem požadavkům reprezentace rodu, společenského života, filantropie, udržovala rozsáhlou korespondenci s mocnými tehdejšího světa,např. s knížetem Metternichem, přátelila se s paní de Staël apod. Prostřednictvím jejího příběhu tak nahlížíme i do každodenního života ženy z nejvyšší šlechtické společnosti.

Osobní deníky patří mezi prameny soukromé povahy, teprve v poslední době docenili historikové jejich význam. Ženskými deníky se v českých zemích zatím nikdo nezabýval, dlouho se zdálo, že se jich dochoval jen zlomek. Až na výjimky souvisí vznik ženských autobiografických textů deníkového či memoárového typu s osvícenstvím; na rozdíl od historicky starších deníků mužských se objevují právě tehdy, a stejně jako ony nejdřív v šlechtickém prostředí. V průběhu dlouhého 19. století jich v českých zemích přibývá a sociální i věkové spektrum jejich autorek se rozšiřuje. Zhruba sedmdesát objevených deníků přibližuje svět dívek, mladých i starších žen předminulého věku: jejich každodenní starosti, zájmy, lásky i trápení.

Autorka se zamýšlí nad postavením ženy v české společnosti v kontextu dějin kultury každodennosti zhruba od 40. let 18. století do přelomu 19. a 20. století. Na základě pramenů sleduje život žen - především středních vrtev s průhledy do prostředí šlechtického, venkovského a dělnického - od narození k období zralosti, manželství a mateřství.