Leoš Šatava

Lužice a slovanská složka jejího obyvatelstva, Lužičtí Srbové, zaujímají v rámci českého společenského a kulturního povědomí osobité místo. Materiály s touto tematikou však většinou zůstávají v úzce informativní rovině, anebo jsou monotematicky zaměřeny. Cílem předloženého sborníku textů je naopak ukázat lužickosrbskou problematiku z různých úhlů pohledu, tedy z širší a komplexnější, svého druhu holistické perspektivy. Jde o to představit Lužické Srby v kontextu různorodých, nicméně navzájem tematicky provázaných rovin. Ve sborníku jsou přetištěny studie a stati autora publikované mezi lety 1983-2019, více než z poloviny však vzniklé po roce 2005. Jednotlivé práce jednak věcně informují o Lužici a slovanské složce jejího obyvatelstva, především se pak při využití různorodých prizmat zabývají problematikou etnicity a identity Lužických Srbů a stavem lužické srbštiny - zejména pokud jde o aktuální situaci. Výbor se ubírá jinou cestou než standardní monografie. Není koncipován ani jako soubor přísně vědeckých statí - nalezneme v něm vedle ryze odborných studií i věcné, popisné a informativní texty či popularizační články nebo literární rozbory. Text je rozdělen do čtyř hlavních bloků: 1) základní informace k problematice Lužických Srbů; 2) texty a studie s etnologickou a historickou tematikou; 3) sociolingvistická zjištění; 4) literárněvědné studie a recenze. Zmíněné tematické celky jsou doplněny bibliografickými údaji.

Publikace je souborem základních informací o aktuální situaci více než pěti desítek evropských etnik bez vlastního státního útvaru a regionálních jazyků. Právě v Evropě se model jednoty etnicko-jazykového společenství a „národního“ státu prosadil zdaleka nejvýrazněji. Velká většina evropských etnik s více než milionem příslušníků tak dnes disponuje vlastním státem; to samé platí i o některých méně početných etnických pospolitostech. Národy bez vlastního státu jsou mnohdy handicapovány; totéž se týká i mluvčích regionálních jazyků. Z politické praxe je ovšem zřejmé, že jen malá část z tisíců etnik světa může vlastní národní stát vytvořit. Uvedené populace se také (z kvantitativního i kvalitativního hlediska) výrazně liší. Pokud jde o uživatele regionálních jazyků, je jejich etnické vymezení často jen limitované; většinou bývá nahrazováno akcentem na kulturní fenomény. Padesát šest představených případových studií si blíže všímá minoritních etnických populací a regionálních jazyků z rozličných koutů Evropy. Kniha tak umožňuje pohlédnout na evropský kontinent z jiné perspektivy, než bývá obvyklé. Jako určitý pandán a komparační materiál jsou představeny také tři příklady z jiných kontinentů. Samozřejmostí je i obsáhlý bibliografický soupis.

Kniha je koncipována jako soubor základních informací o aktuální situaci více než pěti desítek evropských etnik bez vlastního státního útvaru a užívajících regionální jazyky. Národy bez vlastního státu jsou mnohdy handikepovány, totéž se týká i mluvčích regionálních jazyků. Z politické praxe je ovšem zřejmé, že jen malá část z tisíců etnik světa může vlastní národní stát vytvořit. Pětapadesát představených případových studií si blíže všímá minoritních etnických populací a regionálních jazyků z rozličných koutů Evropy. Cílem publikace je umožnit pohlédnout na evropský kontinent z jiné perspektivy, než bývá obvyklé. Jako určitý pandán a komparační materiál jsou představeny také tři příklady z jiných kontinentů.