Leoš Šimánek strana 2 z 2

Čtyři mladí muži vyměnili pohodlí města za tvrdý život pionýrů a vydali se stezkou dobrodružství napříč divočinou severní Kanady. V panenské přírodě, vybaveni jen základními věcmi, se museli poprat o život s peřejemi, slézali skalní stěny, zakopávali o stovky koster... nebezpečí číhalo na každém kroku. Setkali se s Indiány i Eskymáky, získali mnoho přátel a přivezli si nezapomenutelné zážitky, o něž se teď dělí s vámi, čtenáři, stejně poutavě jako v předcházející knize Amerikou od severu k jihu.

Cesta na severozápad - na nafukovacích člunech a vlastnoručně vyrobené plachetnici severskou divočinou k Beringovu moři Autoři se vydali ve stopách Sira Alexandra Mackenzieho a našli zcela novou "cestu na severozápad". Jako první překonali na člunec h pohoří Mackenzie, dělící vody Severního ledového oceánu od Pacifiku. Po řece Yukon pak pluli na vlastnoručně vyrobeném trimaránu (spojených třech nafukovacích člunech) z Kanady až na Aljašku. Když řeka začala zamrzat, byli nuceni ukončit cestu v Be ringově průlivu. Řešili hlavní problém: jak přežít... O jejich výpravě psal německý list jako o nejdobružnější a nejnebezpečnější ze všech, které podnikli. váz., 208 stran, 13,7 x 22 cm, černobílé fotografie

Kolem světa Amerikou, Tichomořím do Asie Na svých cestách po různých končinách se autor vždy znovu přesvědčoval, že nejšťastnější lidé žijí daleko od vší civilizace. Neznají spotřební statky, a ani o ně neusilují, Jsou chudí, ale šťastní... L. Šimán ek nachází nejodlehlejší kouty na kontinentech a poznává život domorodého obyvatelstva, žijícího soběstačně uprostřed přírody, bez kontaktu s vnějším světem. Vždy ho dojímala jejich pohostinnost a otevřenost, počínaje Eskymáky v Kanadě, přes Indiány až po Polynésany a Melanésany či Papuánce... Autor je představuje slovem i obrazem: národy a kmeny jsou rozdílné, domorodci jsou nemajetní, ale šťastní. Váz., 144 stran, 23,5 x 22,5 cm, barevné fotografie

Země plná překvapení. Půl roku na dobrodružné cestě od Karpat až k Bajkalu, hledání přirozeného způsobu života a nedotčené přírody. Leoš Šimánek uskutečnil to, co se podařilo jen málokomu. Procestoval bývalý Sovětský svaz od západu na východ podél jeho jižní hranice. Chtěl se na vlastní oči přesvědčit, jak pokročila devastace přírody a co se tam dá ještě zachránit pro další generace. Během cesty napříč Ruskem objevil některé oblasti, které unikly ničivému působení člověka a které se jako národní parky nebo chráněná území dají ještě uchovat ve své neporušené podobě. Daleko od měst se setkal s lidmi, kteří udržují tradiční způsob života i dávné zvyky. Se svou manželkou a kamarádem, který dobře znal celou zemi před i za Uralem, proputoval Leoš Šimánek velký kus bývalého Sovětského svazu a poznal život v něm na vlastní kůži. Náročná expedice se mohla realizovat jedině díky důkladné přípravě a vybavení. Se speciálně upravenou Tatrou, tento dvounápravový kamion přece několikrát zvítězil v

Amerika. Kontinent, který navštívilo už na statisíce lidí, ale jen málokdo z nich ho skutečně poznal. Přes dva roky cestoval Leoš Šimánek od severu k jihu - stopem, jako "hobo" na vagonech nákladních vlaků, ve člunech pašeráků marihuany, na koni, mez ku, ve vydlabané kánoi...

Jen málokdo zná nejkrásnější kout naší planety s azurově modrým mořem, stále zeleným pobřežím a s čerstvě zasněženými vrcholky hor! Leoš s manželkou Lenkou, osmnáctiletým synem Jakubem a o sedm let mladší dcerou Veronikou vyrazil opět na dlouhou cestu, tentokráte do Aotearoa - země dlouhého bílého mraku, jak nazývají Maorové, původní obyvatelé Nového Zélandu, své ostrovy. Skoro tři měsíce Šimánkovi důkladně poznávali novozélandské souostroví nacházející se mezi rovníkem a jižním pólem. V délce šestnácti set kilometrů se od severu k jihu řadí celý kaleidoskop geografických zajímavostí začínající u písečných pláží s palmami, také v zimě kvetoucími ibišky, kolem gigantických kuželů sopek, gejzírů, barevných vulkanických jezírek s vařící se vodou či bublajícím blátem, podél křišťálově průzračných horských jezer, do velehor pokrytých ledovci.

Mnozí sníme o životě v divočině. Autorům této knihy se podařilo sen uskutečnit. Vrátili se zpět k přírodě, k jednoduchému životu a sobě samým. Vzdali se zajištěné existence, pohodlí a vyměnili je za samotu hor. Po knize Kanada - Aljaška je toto již d ruhá obrazová publikace cestovatele a fotografa Leoše Šimánka, která vyšla v Čechách. Prostřednictvím krásných barevných fotografií a poutavého textu s ním můžeme tuto pouť podniknout i my. Budeme obdivovat krásu kraje, sílu přírody, ale poznáme také , že nezbytným předpokladem pro přežití v divočině severní Kanady nejsou jen fyzické síly a dobrá kondice, ale i psychická výdrž a vůle. O tom všem kniha vypráví.

Leoš Šimánek s manželkou, synem a dcerou procestovali během tří měsíců Austrálii do těch nejzazších koutů. Bez vozidla by však cesta nebyla myslitelná. Po zkušenostech z Nového Zélandu si zapůjčili kempr - obytný vůz, tím nebyli nuceni den co den hledat tábořiště pro stany a vždy měli po ruce výzbroj pro nejrůznější aktivity. Vyráželi na koních, horských kolech, kánoích či plachetnicích s potápěčskou technikou. Se sněžnicemi na nohou zdolali nejvyšší horu kontinentu a na lyžích pak sjížděli po jejích zasněžených svazích. Podnikli celou řadu pěších túr podél pobřeží, do kaňonů, k vodopádům a vylezli i na nejznámější skálu světa - na Ayers Rock/Uluru, tento ohromný rudý monolit pouště.

Po několika letech strávil autor se svojí manželkou, jedenáctiletým synem a čtyřletou dcerou celé léto ve svém kanadském domově. Srub, do kterého se čas od času vracejí, postavil autor v absolutní divočině vzdálené přes dvě stě kilometrů od nejbližší civilizace. Živí se částečně ze zásob, které si přivážejí s sebou hydroplánem, ale hlavně z toho, co si sami vypěstují a naloví.

Leoš Šimánek soustředil v knize Z Nového Zélandu přes Havaj do Austrálie své nejzajímavější zážitky ze zemí, jejichž břehy omývá Tichý oceán, a uvádí v ní doposud nepublikové fotografie. Nejdříve vyrazil s manželkou, synem a dcerou za přírodními krásami Nového Zélandu, o pár roků později na Havajské ostrovy a na závěr jejich vždy tříměsíční putování Oceánií přišla na řadu Austrálie. Šimánkovi si úmyslně vybírali pro cestování v těchto zemích neobvyklý čas, tamní zimní období. Zažívali tak nejen teplé počasí subtropického a tropického přímořského pobřeží, ale i zasněžené hory v zeměpisných polohách, kde by je jen málokdo očekával.

Leoš Šimánek se stal díky Rusům cestovatelem a následovně i spisovatelem. Zní to sice paradoxně, ale je to tak! Kdyby v šedesátém osmém "bratrská armáda" nevtrhla do tehdejšího Československa, nikdy by republiku neopustil, dál by vystavoval stavební povolení na úřadě v Plané u Mariánských Lázní a těžko by se jako zasloužilý "ouřada" po víc než dvaceti letech, když se konečně otevřely hranice, vydal do světa.Po emigraci se nejdříve zdálo, že zůstane u své profese a zakotví jako stavitel v sousedním Německu. Jeho dobrodružná povaha a klukovské sny jej však vylákaly na kanadský Sever, odkud se pak vydal ve šlépějích svého idolu, spisovatele Jacka Londona dál do Oceánie. Poté úplně propadl cestovatelské vášni, která ho drží dodnes.Autor v této knize nové řady popisuje své zážitky z mládí, cestu na jachtách Tichomořím, plavbu na nafukovacích člunech a vlastnoručně vyrobenou plachetnici kanadskou divočinou až do Severního ledového oceánu.Vyprávění doplňují převážně zatím nezveřejněné fotografie.

Leoš Šimánek se po své první plavbě Tichomořím a severní Kanadou pustil do dalších dobrodružství. Podařilo se mu uskutečnit neobyčejné cestovatelské plány a dostat se do míst, kam zavítal jen málokdo. Rozhodl se vyhýbat běžným turistickým trasám a stopem projet celým americkým kontinentem až na jeho nejjižnější cíp. Některé úseky urazil pěšky, jako "hobo" na nákadních vlacích, s loděmi pašeráků, plul i v kánoi vydlabané z kmene stromu. Delší dobu žil mezi přátelskými indiány a měl tak možnost dobře poznat jejich kulturu a obyčeje. V této knize tedy autor popisuje své zážitky z dvouletého putování Severní a Jižní Amerikou. Dále pak plavbu Tichým oceánem až na Západní Novou Guineu, která trvala celý další rok.

Leoš Šimánek navazuje v této knize na svou nejprodávanější fotografickou publikaci Kanada: Život v divočině, kterou vydal s přítelem - kameramanem a spoluautorem - Čestmírem Šebestou.

Hornaté vulkanické ostrovy s bujnou vegetací, ploché korálové atoly s oslnivě bílými plážemi a tyrkysovými lagunami - to je Tichomoří, země daleko od turistických středisek a přístavů. Přežívá tu kultura Polynésanů a Melanésanů, staré obyčeje a zvyky. Cestu k domorodcům nelze objednat v cestovní kanceláři; je nutné si ji najít na vlastní pěst, a je také spojena s mnohými útrapami. Leoš Šimánek mezi souostrovími cestoval na jachtách, kde pracoval jako kuchař či kormidelník. Pracoval a bydlel s domorodci, žil jejich životem - často šťastnějším, než známe my, Evropané -, viděl neobvyklé věci a měl neobvyklé zážitky, o něž se teď ve své již páté, převážně fotografické publikaci se čtenáři rád dělí.

Po řadě cestopisných knih si Leoš Šimánek, tentokrát zvolil zcela jinou formu: dobrodružný román. Děj se odehrává, stejně jako ve většině jeho předchozích knih, v liduprázdné kanadské divočině.