Édouard Louis

Édouard Louis 1992. október 30-án, Észak-Franciaországban született, itt játszódik első önéletrajzi regénye, a Leszámolás Eddyvel. Louis szegény, segélyekből élő családban nőtt fel. Kisgyerekkorától tudatában volt homoszexualitásának, mely szűkebb és tágabb környezetéből megdöbbenést, megvetést és agressziót váltott ki. Környezetéből kitörve érettségi után, bejutott a nagy presztízsű École Normale Supérieure-re Párizsban, ahol szociológiát tanul. Máris elismert Bourdieu-szakértő. 2013-ban megváltoztatta a nevét Édouard Louis-ra.Huszonegy éves volt, amikor 2014-ben publikálta a Leszámolás Eddyvel című regényét. A könyv óriási visszhangot váltott ki, szerzőjét kivételes irodalmi tehetségként üdvözölték. A Le Figaro így írt róla: ,,Ritka, mint égboltunkon a Halley-üstökös átvonulása, hogy egy könyv annyira eltérjen a többitől, hogy már a létezése is csodának tekinthető, nem is találunk rá szavakat." ,,Elrohantam. Épp csak annyit hallottam még, hogy az anyám azt mondja Micsinál ez az idióta? Nem akartam otthon maradni, minden porcikám tiltakozott az ellen, hogy megosszam velük ezeket a perceket. Már távol voltam, nem tartoztam többé az ő világukhoz, megmondta a levél. Kimentem a mezőre, és gyalogoltam az éjszakában, jó volt a hűvös, a sok földút,a repce illata, ami különösen erős augusztus táján. Egész éjszaka azt terveztem, milyen lesz az új életem távol innen." Az az igazság, hogy lázadásom a szüleim ellen, a szegénység ellen, társadalmi osztályom ellen, annak rasszizmusa, durvasága, szokásai ellen csupán másodlagos volt. Mert mielőtt fellázadtam volna gyermekkorom világa ellen, a gyermekkorom világa lázadt fel ellenem. Családom számára nagyon gyorsan szégyen, sőt undor forrása lettem. Nem volt más választásom, mint a szökés. Ennek megértésére tesz kísérletet ez a könyv. Édouard Louis, vagyis Eddy Bellegueule könyve leszámolás a gyerekkorával, melynek során oly messze kerül egykori önmagától is, hogy még a nevét is megváltoztatja. A könyv Franciaországban elsöprő sikert aratott, egy évvel a francia megjelenése után több mint húsz nyelven látott napvilágot.

Odvážná a šokující zpověď se vrací k událostem z prosince roku 2012. Édouarda Louise znásilnil a málem zavraždil muž, kterého poznal cestou z vánoční večeře a následně pozval k sobě domů. Aby se vyrovnal s posttraumatickou stresovou poruchou a našel znovu sám sebe, vydal se do rodné vesnice k rodině a minulosti, kterou chtěl navždy nechat za sebou. Autobiografický román lze číst jako detektivní příběh naruby, vysloužil si srovnání se slavným dílem Chladnokrevně Trumana Capoteho, s tím rozdílem, že zde je klíčový pohled oběti. Louis se pohybuje mezi minulostí a současností, kombinuje věcnost policejní zprávy s upřímností deníku. Znovu se mu podařilo nahlédnout běžný rasismus a homofobii francouzské společnosti, zároveň si ponechal prostor k úvahám o agresivitě a o tom, jak dalece se může lišit vylíčení jedné skutečné události. Potvrdil, že je výjimečným spisovatelem své generace.

Literární zpověď, která je stručnou, ale sžíravou obžalobou francouzského třídního systému a zároveň něžným milostným dopisem. Autor se po mnoha letech vrací na sever Francie do průmyslového městečka, které popsal v knize Skoncovat s Eddym B., aby navštívil svého umírajícího otce. Tomu je sotva padesát let, ale po pracovní nehodě, která mu rozdrtila páteř i ducha, se ze zatvrzelého hrubiána proměnil v opilého, tloustnoucího invalidu, který sotva chodí a dýchá a není schopen postarat se o svou rodinu. Louis znovu zkoumá jejich komplikovaný vztah, poraněný hanbou a opovržením, které vůči němu otec cítil kvůli jeho homosexualitě. Vzpomíná na útržky jejich rozhovorů a hádek, ale i na něžné momenty. Nakonec dochází k tvrdé obžalobě francouzské vlády a bezohledného kapitalismu, který otce odsoudil k předčasné smrti. Francouzský spisovatel jde proti establishmentu s holými pěstmi, ale ke svému dlouho odcizenému otci se obrací s otevřenou náručí. Právě tahle kombinace děla z jeho knihy dojemné svědectví. Édouard Louis (1992) se narodil jako Eddy Bellegueule v Hallencourtu v severofrancouzské Pikardii. Je autorem románů Skoncovat s Eddym B. (2014, č. Paseka 2018) a Dějiny násilí (2016, č. Paseka 2019) a editorem sborníku esejů o sociologovi Pierru Bourdieuovi (Pierre Bourdieu. L’ insoumission en heritage, 2013). Jeho románový debut mu vynesl postavení nejoceňovanějšího prozaika své generace a byl již přeložen do vice než dvaceti jazyků.

Mé matce ukradli život, píše Édouard Louis. Byla stejně jako já okradena o možnost být sama sebou. Literární dílo francouzského spisovatele je autobiografickou sociální freskou, kterou zahájil zpovědí Skoncovat s Eddym B. a prohloubil v pokusu o lepší porozumění svému otci esejem Kdo zabil mého otce. Tentokrát se věnuje příběhu matky, která strávila většinu života v chudobě a nouzi, od střední školy odsouzená k péči o domácnost a děti, ponižovaná instinktivně násilnickým chováním mužů i prostředím patriarchální bílé třídy průmyslové Francie. Jednoho dne, ve svých pětačtyřiceti letech, se však proti tomuto životu vzbouří a vybojuje si svobodu. Tato kniha je příběhem této proměny. Příběhem laskavým a nemilosrdným.

Odvážná a šokující zpověď se vrací k událostem z prosince roku 2012. Édouarda Louise znásilnil a málem zavraždil muž, kterého poznal cestou z vánoční večeře a následně pozval k sobě domů. Aby se vyrovnal s posttraumatickou stresovou poruchou a našel znovu sám sebe, vydal se do rodné vesnice k rodině a minulosti, kterou chtěl navždy nechat za sebou. Autobiografický román lze číst jako detektivní příběh naruby, vysloužil si srovnání se slavným dílem Chladnokrevně Trumana Capoteho, s tím rozdílem, že zde je klíčový pohled oběti. Louis se pohybuje mezi minulostí a současností, kombinuje věcnost policejní zprávy s upřímností deníku. Znovu se mu podařilo nahlédnout běžný rasismus a homofobii francouzské společnosti, zároveň si ponechal prostor k úvahám o agresivitě a o tom, jak dalece se může lišit vylíčení jedné skutečné události. Potvrdil, že je výjimečným spisovatelem své generace.