Jitka Ludvová

Práce, která je založena na autorčině mnohaletém výzkumu a studiu pramenů, se zabývá historií nejdůležitějším obdobím fenoménu, který byl po druhé světové válce na více než čtyři desetiletí takřka vymazán z obecného povědomí, třebaže ve své době tvořil nedílnou součást kulturního života Prahy a i dějiny českého Národního divadla by bez zřetele k němu byly nutně neúplné: pražského německého divadla. Jako výchozí mezník autorka zvolila rok 1888 bylo, kdy bylo otevřeno Nové německé divadlo na Vinohradech (dnešní Státní opera Praha). Kniha sleduje nejen vývoj hudebního divadla, které mělo v Praze díky osobnostem, jako byli např. Angelo Neumann, Gustav Mahler nebo Alexander Zemlinsky, mimořádnou uměleckou úroveň a v poslední době mu byla v menších studiích již věnována jistá pozornost, ale také vývoj činohry a dalších divadelních žánrů. Autorka tento vývoj zasazuje do širšího historického kontextu a její práce tak přesahuje obor teatrologie a vytváří základní obraz dějin pražské společnosti a česko-německých vztahů od druhé poloviny 19. století do druhé světové války. Šest kapitol sleduje chronologicky jednotlivá historická období, sedmá kapitola pak shrnuje autorčiny poznatky při hledání odpovědi na klíčovou otázku: k čemu (nám) bylo německé divadlo. Základní text doplňuje faktografická část (soupisy představení, uměleckých osobností atd.), která bude v knize obsažena ve formě připojeného CD. Cennou součástí knihy je též obsáhlá obrazová příloha.

Bohatě ilustrovaná publikace ke 180. výročí premiéry Tylovy a Škroupovy hry (21. prosince 1834). Zabývá se známým tématem v širším kontextu pražského dobového divadla, literatury a žurnalistiky a věnuje se též problému pražské němčiny, který měl pro další život hry zásadní význam. Připomíná slovem i obrazem dobové zdroje Tylova námětu a porovná jednotlivé úpravy textu Fidlovačky, vzniklé během sta let v divadelní praxi. Samostatně je komentován český film Svatopluka Innemanna Fidlovačka z roku 1930. Poprvé je podrobněji představen pražský estetik, divadelní kritik a univerzitní profesor Anton Müller (1792-1843), nejvýznamnější referent pražského listu Bohemia, jehož negativní kritice Fidlovačky připsala historie rozhodující podíl na jejím premiérovém neúspěchu. Samostatná kapitola nabízí přehled nastudování Fidlovačky od premiéry do současnosti na pražských i mimopražských scénách. Texty a vybrané inscenace jsou doplněny obrazovými a textovými dokumenty z fondů archivu Národního divadla v Praze, divadelního oddělení Národního muzea, fotografického archivu Divadelního ústavu, Národní galerie a dalších zdrojů. Text doplňuje jmenný rejstřík. Kolektiv autorů : Alena Jakubcová, Ivan Klimeš, Jitka Ludvová, Václav Petrbok, Milan Pospíšil, Hubert Reitterer, Vlasta Reittererová, Markéta Trávníčková a Václav Štěpán.