Petr Možný

Rozvíjení soucitné mysli zlepšuje psychickou pohodu a tělesné zdraví, vede k uspokojivějším mezilidským vztahům i ke společenskému uspořádání, v němž se lidem žije lépe. Vydejte se s psychologem prof. Paulem Gilbertem na působivou cestu za původem problémů, které nám brání nalézt dostatek soucitu k sobě i druhým. Autor ve své knize propojuje vědecké poznatky evoluční biologie o vývoji a fungování lidského mozku s metodami buddhistické psychologie a kognitivně-behaviorální terapie. Popisuje, jak se během evoluce vyvinuly dva typy mozku/mysli. Evolučně starší typ, který člověk sdílí s ostatními savci, zahrnuje pudy a emoce. Evolučně mladší mozek/mysl, vlastní pouze člověku, zahrnuje uvažování, sebeuvědomění, představivost a používání řeči. Díky propojení těchto dvou částí mozku se člověk stal dominantním živočišným druhem, dokázal porozumět přírodním zákonům a využít jich ve svůj prospěch, ale také jich zneužít k páchání rozsáhlých krutostí a ničení životního prostředí. Člověk umí být krutý a nemilosrdný nejen k přírodě a druhým lidem, ale také sám k sobě. Proto je pro něj prospěšné, když dokáže své mysli porozumět a cílevědomě rozvíjet schopnost soucitu. V knize je popsána řada psychologických metod, s jejichž pomocí se můžeme oné soucitné mysli naučit a žít tak smysluplně, spokojeně a v harmonii.

ACT, tedy Acceptance and commitment therapy, česky terapie přijetí a odhodlání, je jedním z terapeutických směrů tzv. třetí vlny kognitivně-behaviorální terapie, jejímž hlavním autorem je americký psycholog Steven C. Hayes. Popularitu tomuto přístupu zajistil australský psycholog Russ Harris, který dokázal akademický a odborný popis původních tvůrců převést do srozumitelného a prakticky použitelného jazyka. ACT vychází z poněkud nesamozřejmého předpokladu, že psychické utrpení je nevyhnutelnou součástí lidského prožívání a života, protože je spojeno se samotným procesem používání řeči při popisu minulosti, současnosti a budoucnosti. ACT dále předpokládá, že toto psychické utrpení je v mnoha případech prohlubováno a udržováno zcela pochopitelnou snahou se mu vyhnout. Terapie ACT vychází ze zjištění, že se lze naučit, jak na psychické utrpení reagovat způsobem, který nepovede k jeho dalšímu prohlubování a přetrvávání, a že i život, jehož součástí je strach, smutek, deprese, obavy či vztek, může být plný a uspokojující. Cílem přístupu ACT je naučit pacienta či klienta žít naplněný život takový, který je v souladu s jeho vlastními hodnotami. Publikace odpovídá na otázku, jakými prostředky ACT tohoto cíle dosahuje.