Son-mjong Mun

Ve snaze o světový mír jsem celý život navštěvoval bídná a odlehlá místa. V africe jsem se setkal s matkami, které mohly jen bezmocně sledovat, jak jim děti umírají hlady, a v jižní americe jsem se setkal s otci, kteří žili u řek plných ryb, ale nedokázali rybařením uživit svou rodinu. Ze začátku jsem se s nimi pouze dělil o jídlo, ale oni mě na oplátku zahrnuli láskou. Opojen mocí lásky jsem se pustil do vysazování a kultivace lesů. Společně jsme lovili ryby, abychom nakrmili hladové děti, a ze stromů těchto lesů jsme stavěli školy. Rád jsem rybařil celou noc, i když jsem byl celý pokousaný od komárů. Rád jsem se třeba i zabořil po kolena do bláta, protože jsem viděl, jak z tváří mých bližních mizí stíny zoufalství.

Aby som vybudoval svet mieru, chodil som na tie najúbohejšie a najvzdialenejšie miesta. Videl som africké matky v situáciách, keď sa iba bezmocne prizerali, ako ich deti umierali od hladu. Videl som otcov v Južnej Amerike, ktorí žili vedľa riek plnýc h rýb, ale nedokázali uživiť svoje rodiny, lebo nevedeli chytať ryby. Začal som tým, že som sa s nimi jednoducho delil o potravu, a oni mi to opätovali láskou. Povzbudený mocou lásky som pokračoval sadením semien a premenou lesov na polia. Spolu sme chytali ryby, aby sme nakŕmili hladné deti, a stromy sme použili na výstavbu škôl. Tešilo ma chytať ryby cez noc, aj keď ma celého doštípali komáre. Bol som šťastný aj vtedy, keď som sa po kolená brodil v bahne, lebo som videl, ako z tvárí mojich blí žnych mizne tieň zúfalstva."