Siegfried Obermeier strana 2 z 2

Jméno Jidáš se stalo synonymem pro zrádce, člověka hodného toho nejhlubšího opovržení. Zradil Krista, údajně za třicet stříbrných mincí, a když si uvědomil svůj hnusný čin, spáchal sebevraždu. Je to ale pravda, nebo pouhá legenda, která se hodila do starozákonních vyprávění, jež dala vzniknout jedné z nejčtenějších knih na světě - bibli?. Lze text považovat za přísně historický, anebo jsou v něm nesrovnalosti, o nichž lze pochybovat? Jidášova smrt není ani ve starých textech popisována jednotně. Zemřel oběšením, shnil zaživa, nebo dokonce pukl? Anebo jinak - byl skutečně muž z Kariotu tím, kdo vydal kazatele Ježíše zvaného Spasitel do rukou katů? Musel opravdu někdo přímo označit Proroka, za nímž se táhly davy? Takový člověk, vyvolávající neklid, by byl i tenkrát nepochybně pod dohledem. Proč musel Jidáš zemřít? Aby vstal Kristus z mrtvých? Je myšlenka, že si Jidáš Iškariotský dokonce celkem spokojeně žil v Římě jako historik, přítel Seneky a Petronia, současník císaře Nera, Caliguly a

Jméno Jidáš se stalo synonymem pro zrádce, člověka hodného toho nejhlubšího opovržení. Zradil Krista, údajně za třicet stříbrných mincí, a když si uvědomil svůj hnusný čin, spáchal sebevraždu. Je to ale pravda, nebo pouhá legenda, která se hodila do starozákonních vyprávění, jež dala vzniknout jedné z nejčtenějších knih na světě - bibli?. Lze text považovat za přísně historický, anebo jsou v něm nesrovnalosti, o nichž lze pochybovat? Jidášova smrt není ani ve starých textech popisována jednotně. Zemřel oběšením, shnil zaživa, nebo dokonce pukl? Anebo jinak - byl skutečně muž z Kariotu tím, kdo vydal kazatele Ježíše zvaného Spasitel do rukou katů? Musel opravdu někdo přímo označit Proroka, za nímž se táhly davy? Takový člověk, vyvolávající neklid, by byl i tenkrát nepochybně pod dohledem. Proč musel Jidáš zemřít? Aby vstal Kristus z mrtvých? Je myšlenka, že si Jidáš Iškariotský dokonce celkem spokojeně žil v Římě jako historik, přítel Seneky a Petronia, současník císaře Nera, Caliguly a

V dějinách papežství, zejména ve středověku, byli „zástupci Boha na zemi“, kteří se neštítili téměř ničeho, dokonce ani nejtěžších zločinů. Kniha populárního německého autora nás seznamuje se šokujícími příběhy těchto „nesvatých Otců“ a s dějinami papežství do roku 1665. Každá kapitola má svého hlavního „hrdinu“, který něčím záporně vynikal. Tito papežové odstraňovali své protivníky jedem nebo dýkou, dávali je zardousit, umučit hladem atd. Bojovali tak nejen proti svým konkurentům v církvi, ale i proti králům a císařům. Vyskytly se i případy, že někteří byli ochotni svůj úřad prodat tomu, kdo dá víc.

Poutavý román o největší básnířce starověkého světa, která se stala díky svým básním a především díky nekonvenčnímu stylu života nesmrtelnou. Siegfried Obermeier, jehož jméno je zárukou napínavých historických románů, unáší čtenáře do Řecka na počátku jeho kulturního rozkvětu, na ostrov Lesbos, kde Sapfó učila dívky a zasvěcovala je do tajemství ženského těla. Uprostřed politických zmatků a vášnivých milostných příběhů vypráví život této výjimečné ženy, jež šla za svým cílem a realizovala se ve společnosti, která na něco takového nebyla zvyklá.

Mezi římskými císaři, neblaze proslulými skandály a vraždami, rozhodně vyniká Caligula... Ještě za života svého předchůdce, císaře Tiberia, nechal zavraždit všechny případné následníky trůnu, pak jen čekal na smrt samotného imperátora. Tiberius však ještě neměl v úmyslu zemřít. Ve své přepychové vile na Capri se obklopil věrnými centuriony, kteří jej měli hlídat, a mladými dívkami a chlapci, jež mu zaháněli nudu. Caligula však nechtěl čekat... Strhující příběh plný vášně, lásky, nenávisti a touhy po moci nás přivádí do Říma v třicátých letech prvního století nového letopočtu. Caligula se prohlašuje Bohem a žení se se svou vlastní sestrou Livillou a nebo kteroukoli další ženou, která se mu zalíbí... Při sebemenším odporu odsuzuje protivníka k smrti, a přivlastňuje si jeho jmění. Pestrá paleta osudů vznešených Římanů i chudých obyvatel Zátibeří tvoří ne zrovna idylický obraz života té doby.

Moudrost krále Šalamouna byla legendární už za jeho života a pronikla až do vzdálené královské říše Sába, která zbohatla a získala moc díky obchodu s kadidlem. Panovala tam Bilkis Balmaka, královna ze Sáby. Věděla, že existuje pouze jediný muž, který si zasluhuje její lásku -- král Šalamoun. A tak se vydala s karavanou na cestu, aby hledala štěstí svého života…

Moudrost krále Šalamouna byla legendární už za jeho života a pronikla až do vzdálené královské říše Sába, která zbohatla a získala moc díky obchodu s kadidlem. Panovala tam Bilkis Balmaka, královna ze Sáby. Věděla, že existuje pouze jediný muž, který si zasluhuje její lásku -- král Šalamoun. A tak se vydala s karavanou na cestu, aby hledala štěstí svého života…

Král Amenhotep IV., manžel krásné Nefertiti, jenž si později říká Achnaton, se stává kacířem, jenž svým kultem Slunce radikálně skoncuje se staletými tradicemi. Velkých nepokojů v zemi využívají i nepřátelé za hranice mi jeho říše. Strhující historický román německého spisovatele a věhlasného znalce dějin starého Egypta je věnován Amenhotepovi IV., kacířskému králi z Amarny, jenž kolem roku 1361 př. Kr. provedl zásadní změny v životě státu, v náboženství a v umění. Po boku krásné manželky Nefertiijti zrušil zakořeněný Amónův kult a oficiálním bohem celé říše ustanovil Atona, boha Slunce. Slunečnímu kultu dokonce zasvětil nové město a přijal i nové jméno. Nadšení z faraonových reforem však nikterak nesdílely Théby a kněží zbavení moci, kteří od počátku jeho vlády spřádali proti panovníkovi vražedné intriky...

Egypt před 3000 lety. Za vlády Ramesse II. zažívá říše na Nilu obrovský politický a kulturní rozkvět. Faraon je bůh, jemu ani jeho rodině se ostatní lidé nemohou rovnat. Tento řád se odváží porušit dva mladí lidé, krásná faraonova dcera a stavitel chrámů. Jejich velká, tragická láska darovala Egyptu jeden z nejkrásnějších chrámů, Hathořin chrám, který sice nechal faraon postavit pro svou oblíbenou manželku, ale pro stavitele se stal pomníkem nenaplnitelné lásky k princezně.

Král Amenhotep IV., manžel krásné Nefertiti, jenž si později říká Achnaton, se stává kacířem, jenž svým kultem Slunce radikálně skoncuje se staletými tradicemi. Velkých nepokojů v zemi využívají i nepřátelé za hranice mi jeho říše. Strhující historický román německého spisovatele a věhlasného znalce dějin starého Egypta je věnován Amenhotepovi IV., kacířskému králi z Amarny, jenž kolem roku 1361 př. Kr. provedl zásadní změny v životě státu, v náboženství a v umění. Po boku krásné manželky Nefertiijti zrušil zakořeněný Amónův kult a oficiálním bohem celé říše ustanovil Atona, boha Slunce. Slunečnímu kultu dokonce zasvětil nové město a přijal i nové jméno. Nadšení z faraonových reforem však nikterak nesdílely Théby a kněží zbavení moci, kteří od počátku jeho vlády spřádali proti panovníkovi vražedné intriky...

François Villon (1431-1463), nejvýznamnější francouzský lyrik středověku, vedl neklidný život. Krátce poté, co složil magisterské zkoušky na Navarrské koleji, musel z Paříže uprchnout kvůli rvačce na nože. Připojil se k nechvalně známé Coquille, jednomu z nejvlivnějších tajných společenství, které pro něj získalo omilostnění u krále. Po návratu do Paříže se proslavil svými satirickými verši. Ale vsadil na špatné přátele: podílel se na jedné loupeži a opět musel z Paříže prchat. V nepřítomnosti byl odsouzen k smrti. Zrada a intriky nepřátel ho přivedly do žaláře a orleánský biskup dal popravit jeho komplice. Biskupova metresa však podnikne vše, co je v její moci, pro muže, jenž miluje jinou… Villonovy básně a balady se těšily rostoucí oblibě v krčmách pařížského podsvětí i na dvoře vévody orleánského. Ve své poezii se projevoval jako velmi citlivý člověk, jenž sžíravým posměchem reagoval na aktuální události a často hanebné činy panstva, aniž si dělal starosti s morálkou a konvencemi. Ať byl drsný či něžný, drastický či melancholický, vždy mluvil z duše lidu, a to nejen své doby. Jeho dílo je nadčasové.