Richard Overy strana 2 z 2

V roce 1945 zbývala z Evropy rozlehlá fyzická i morální pustina. V troskách poraženého Německa se britská, americká a sovětská vojska zblízka seznamovala s hrůzami systému, proti němuž až dosud válčila. Tentokrát nedošlo s Němci k žádnému jednání jako v roce 1918. Čelní představitelé Hitlerovy Říše byli zajímáni jako váleční zločinci a vězněni v provizorních táborech. Kniha Výslechy je příběhem těchto vězňů a toho, jak se oni i jejich věznitelé vyrovnávali s realitou nejkrvavější války v lidských dějinách.

Hitler a Stalin. Více než půl století po jejich smrti stále leží na moderním světě tmavý stín jejich diktátorství. Oba aktivně vystupovali v největší a nejnákladnější válce lidských dějin. Nicméně milióny Němců a Rusů je nadšeně podporovaly a obdivovaly. V této hluboké analýze dvou režimů a dvou národů hledá renomovaný britský historik odpovědi na otázky - Jak je možné vytvořit diktátorský režim, jak funguje a jaká jsou pouta, která vážou diktátora a národ tak pevně dohromady? Overy podává pozoruhodnou a sugestivní zprávu o rozdílných způsobech, jimiž se Stalin a Hitler dostali k moci a zneužili svůj národ.

Pod titulem provokujícím zdánlivou samozřejmostí odpovědi podrobuje britský historik kritickému rozboru konvenční interpretace výsledku druhé světové války, zejména představu o předurčenosti spojeneckého vítězství od samého začátku. Zevrubně probírá jednotlivé faktory, považované za jeho „hlavní“ příčinu, a prokazuje, že u žádného z nich (vojenské velení a výzbroj; ekonomický potenciál, vědecká a technická kapacita, kvalita zpravodajství atd.) nebyl až do druhé poloviny války rozdíl mezi Spojenci a protivníky tak výrazný, aby rozhodl o tom, kdo bude jejím vítězem. Při zásadním důrazu na komplexnost působení mnoha činitelů jako podmínky konečného vítězství Spojenců klade autor na některé z faktorů větší důraz než většina dosavadních studií k danému tématu. Rehabilituje například do jisté míry význam bombardovací ofenzívy proti Německu, po válce odborníky spíše zpochybňovaný, mezi ekonomickými činiteli vyzdvihuje význam masovosti spojenecké zbrojní výroby a úspěšné relokace sovětského průmyslu z oblastí ohrožených německým vpádem. Větší důraz než většina vojensko-historických studií klade autor také na psychologické činitele včetně morální pevnosti, přičemž ani v této sféře nebyla převaha Spojenců nad protivníky ve všech fázích války tak jednoznačná. Své závěry opírá autor o rozsáhlé statistické podklady a text doprovází živým obrazovým materiálem.