Jiří Pehe strana 2 z 2

Jiří Pehe ve svém románu vypráví příběh dvou českých exulantů ve Spojených státech. Profesor i Josef jsou outsideři unikající před realitou, nezařaditelní a vykořenění. Profesor má sice za sebou úspěšnou kariéru univerzitního učitele, vzhledem k slábnoucí paměti a dezorientaci v čase si však uvědomuje, že se jí musí vzdát, stejně jako se kdysi vzdal domova a žen, které prošly bez většího otisku jeho životem. Životním zlomem je pro něj ztráta Josefa, syna jeho dávného přítele. Od okamžiku, kdy se dozví, že záhadně zmizel, se ho marně snaží nalézt, navštěvuje místa a lidi, kteří by o něm mohli podat svědectví. Ve hře je jak politické pozadí únosu, za kterým by mohla stát československá tajná policie, tak kriminální motiv – pomsta newyorského podsvětí –, možné jsou i další hypotézy. Zoufalé úsilí připadnout alespoň na nějakou stopu vede profesora k pozdní snaze Josefa pochopit a zároveň v něm vzrůstají pocity selhání, viny a zbytečnosti. Profesorova výpověď o současnosti i minulosti je prokládána Josefovými zápisky, současnost se prolíná s minulostí. Jako film se před čtenářem odvíjejí fragmenty Josefova života, vzpomínky na život v dětském domově, náhodné i trvalejší lásky, uvolněná šedesátá léta a přízračná atmosféra normalizace, jakož i útěk z vlasti a pobyt ve Spojených státech. Josef je do jisté míry alter ego starého profesora, oba spojuje touha po poznání, potřeba sebereflexe, kladení si otázek, proč tu jsme a jaký má naše existence smysl. Na rozdíl od profesora však Josef zažil rafinovaný totalitarismus, byl vystaven traumatizujícímu dilematu volby a bylo pro něj těžší uchovat si vnitřní integritu. Cítí se osamělý i ve Spojených státech, zraňuje ho, že jeho zkušenost je pro lidi vyrostlé ve svobodné zemi nesdělitelná. Až na konci románu pocítí, že je schopen zastavit se na nepřetržitém útěku a vyjít ze své ulity...

Politolog a spisovatel Jiří Pehe podává ve své nové knize ucelený pohled na působení Václava Klause v české i zahraniční politice. Autor je znám jako dlouholetý Klausův kritik, avšak ve svém potrétu se pokouší popsat a zhodnotit nejen slabší, ale i silné stránky této politické osobnosti. Vyvaruje se při tom jak bulvárních postupů, jako jsou různá senzační odhalení a domněnky, tak i lacinému psychologizování. Jako základní metodu svého postupu zvolil autor výklad po jednotlivých letech od převratu v roce 1989 až do současnosti. Umožňuje mu to plasticky zachytit různá témata, stránky a rysy Klausovy osobnosti, jakož i vývoj a proměny jeho názorů a naturelu. Zároveň kniha poskytuje souvislý přehled politicko-ekonomického a společenského vývoje v Česku za posledních dvacet let, neboť přirozeně Václav Klaus u všeho podstatného byl a dění ovlivňoval, ať už přímo jako představitel moci, anebo nepřímo svými názory, postoji a komentáři. Kniha Jiřího Peheho je vůbec prvním pokusem - nepočítame-li četné adorace a sebeadorace ani povrchní pamflety -, jak seriózně zmapovat a zároveň kriticky zhodnotit význam a místo této kontroverzní osobnosti v moderních českých dějinách.