Marta Péková

V rukách držíte skutočný životný príbeh bez príkras, tak ako ho hlavná hrdinka prežila. Marta nemala najľahší život, ale vždy sa dokázala vzoprieť ťažkým prekážkam, ktoré jej do cesty postavil osud. Všetko, čo sa okolo nej dialo, ju utvrdzovalo v tom, že nemá pozerať za seba, ale hľadieť dopredu a odolávať skúškam a nástrahám, o ktoré sa často so sklonenou hlavou potkýnala. Jedného dňa stretla na potulkách prírodou neznámu ženu, ktorá sa jej prihovorila veľmi netradične: Vidím vo vašej duši ukryté tajomstvo... V ten deň zozbierala čriepky svojej odvahy a rozpovedala svoju osobnú spoveď.

V rukou držíte skutečný životní příběh bez příkras, tak jak ho hlavní hrdinka prožila. Marta neměla nejlehčí život, ale vždycky se dokázala vzepřít těžkým překážkám, které jí do cesty postavil osud. Všechno, co se kolem ní dělo, ji utvrzovalo v tom, že se nemá ohlížet za sebe, ale hledět dopředu a odolávat zkouškám a nástrahám, o které často se skloněnou hlavou zakopávala. Jednoho dne potkala při toulkách přírodou neznámou ženu, která se s ní dala velice netradičně do řeči: „Vidím ve vaší duši ukryté tajemství…“ Toho dne sesbírala střípky své odvahy a vypověděla svou osobní zpověď.

Po letech otevírám Pandořinu skříňku. Řeknete si: Proč nenechám věci tak, jak jsou? Něco mě nutí dostat vzpomínky ze sebe ven, osvobodit se, ulevit své duši. Dusila jsem v sobě problémy, které mě trápily, už příliš dlouho. Nikomu jsem o nich neříkala. Nikdy. Až dnes… Zpracovávám a skládám mozaiku svého života. Lení to vůbec lehké. Několikrát jsem začala, několikrát zase všechno odložila, abych se k tomu na druhý den opět vrátila. Přehazovala jsem myšlenky ve své hlavě jako horký brambor v ruce – mám, nemám, mám, nemám… Lidé mě budou pomlouvat. Nedám mrtvé mámě pokoj. Šťourám se ve věcech, čeřím hladinu. Co mi řekne rodina, její přátelé? Ještě jich pár zůstalo.