Donatella Pietrantonio

Román o Arminute - "tej, čo sa vracia", nás do svojej hĺbky vtiahne už na prvých stránkach, vo chvíli, keď rozprávačka zazvoní pred neznámymi dverami v jednej ruke s kufrom a s taškou plnou topánok v tej druhej. Otvoriť prichádza jej sestra Adriana s rozstrapatenými vrkočmi: nikdy predtým sa nevideli. Začína sa strhujúci a okúzľujúci príbeh o dievčati, ktoré zo dňa na deň príde o všetko: o pohodlný domov, najdrahšie kamarátky, bezpodmienečnú lásku rodičov. Trinásťročné dievča objavuje úplne nový a odlišný život. Dom je malý, tmavý, všade naokolo je plno súrodencov a na stole málo jedla. Je tam však Adriana, s ktorou spolu spávajú na jednej posteli. A je tu aj Vincenzo, ktorý sa na ňu pozerá ako na ženu, a v jeho samopašnom, ostrieľanom pohľade sa vie aj stratiť, aby sa opäť mohla nájsť. Aby dokázala prijať fakt, že sa jej dvakrát zriekli, musí sa vrátiť k svojej podstate. Donatella di Pietrantonio dokáže tento príbeh o vzťahoch matiek a dcér, zodpovednosti a starostlivosti vyrozprávať veľmi originálnym a expresívne silným spôsobom.

LArminuta je termín v abruzzeském dialektu volně přeložitelný jako vrátilka neboli ta, jež se vrátila. Krátký román pojednává o třináctileté holčičce, která je neočekávaně navrácena do své původní chudé rodiny jako poštovní balík bez jakéhokoliv vysvětlení či odůvodnění. Poznává nové rodiče, sestru a bratry, bojuje o své místo v cizí rodině a sžívá se s odlišnou sociální realitou chudého a zaostalého venkova v Abruzzu v sedmdesátých letech minulého století. Donatella Di Pietrantonio je brilantní vypravěčka. Osud dívky líčí bez patosu, neútočí na čtenářovy city, nic nepřikrašluje ani nezjemňuje. Je nezaujatou pozorovatelkou, která si ale všímá sebemenších detailů, společně s její hrdinkou cítíme pachy, chutě, hmatové vjemy, tíži nevysloveného. Příběh o opuštění a návratu se čte jedním dechem, autorka bravurně pracuje s vytříbeností a esenciálností jazyka, píše s citem a poeticky, byť zpracovává drsný příběh a dotýká se choulostivých a bolestných témat. Vytržení z dosavadního života, potřeba a nutnost nalézt nové hodnoty může postihnout každého a v tom tkví univerzalita tohoto jímavého románu. Po fenoménu Eleny Ferrante se tak k českým čtenářům dostává tato literární jednohubka, která k nim bude promlouvat se stejnou naléhavostí a narativní silou. CELOSVĚTOVÝ ÚSPĚCH PRÁVA PRODÁNA DO 18 ZEMÍ SVĚTA PRESTIŽNÍ LITERÁRNÍ OCENĚNÍ PREMIO CAMPIELLO Výjimečný a dojemný příběh, jeden z nejkrásnějších italských románů roku 2017. Huffington Post Vyprávění s neuvěřitelnou silou, opravdu skvostné. la Repubblica

Ha az élet sebeiről írunk, ahhoz nyers, őszinte szavak kellenek. Donatella Di Pietrantonio jól tudja, milyen különös varázsuk van az ilyen szavaknak. Stílusa egészen sajátos, kissé érdes, mégis csupa ragyogás. Rendkívüli finomsággal formálja ezt a sokféle szenvedélytől izzó történetet. Egy kislány egy bőrönddel meg egy táskára való cipővel becsenget egy idegen lakásba. Amikor kinyílik az ajtó, húga, Adriana áll előtte kócosan, és résnyire szűkült szemmel fürkészi - még sosem találkoztak. Így kezdődik ez a magával ragadó, szívbe markoló történet: egy kiskamasszal, aki egyik napról a másikra elveszít mindent - a kényelmes otthont, a legjobb barátnőit, a szülők feltétel nélküli szeretetét. Pontosabban azokét, akiket egészen addig a szüleinek hitt. A "visszaadott lány" számára, ahogy a faluban nevezik, új élet kezdődik.

Dvě sestry, které v dětství neměly jedna o druhé tušení. Ač k sobě naleznou cestu až v období dospívání, utvoří se mezi nimi velmi silné pouto. V dospělosti si každá jde svou cestou, z jedné je univerzitní profesorka italské literatury, ta druhá - divoká a nezkrotná - střídá domovy i nekvalifikovaná zaměstnání. Setkávají se znovu, když mladší Adriana jedné temné noci zazvoní u domu své sestry a drží v náruči dítě. Od koho utíká, je v nebezpečí? Jedna druhé vpadne do života a způsobí v něm znovu zemětřesení. Donatella Di Pietrantonio je zpět s novelou z abruzzského kraje, tentokrát se nezaměřuje na bohem zapomenutý venkov, ale na svéráz Borga Sud, starého přístavu na okraji Pescary a jeho obyvatel. Prožijete silný příběh, který vás hluboce zasáhne. Donatella Di Pietrantonio nám předkládá další román plný vřelých a nevyřčených emocí, který nám bude doznívat v duši ještě dlouho po přečtení." Di Pietrantonio se řadí ke spisovatelkám, které se nebojí podívat se tváří v tvář bolesti, dotknout se jí, a zobrazit ji ve své bezprostřednosti." Il Fatto Quotidiano Další román napsaný s intenzitou autorce vlastní. Nesmlouvavý, ostrý jako břitva." TV Sorrisi e Canzoni Donatella Di Pietrantonio našla způsob, jak dále rozvést události, které načrtnula už ve svém předchozím románu Navrátilka. Zachovává vazby a střety na pozadí krajiny, rybářské osady, jež v příběhu hraje důležitou roli. la Lettura Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Pokračovanie románu Tá, čo sa vracia. V najhlbšej tme noci tesne pred svitaním Adriana mláti do dverí s novorodencom v náručí. So sestrou sa dlho nevideli, preto vôbec netušila, že Adriana čaká dieťa. Pred kým uteká? Je naozaj v nebezpečenstve? Adriana v sebe nosí večný nepokoj, zosobňuje bezočivosť a predovšetkým neochvejnú silu postaviť sa zoči-voči pravde, hoci môže byť nepohodlná či príliš krutá. A tak sa odrazu izby zaplnia hlasmi, pochybnosťami, vynárajú sa otázky. Rozstrapatená a vystrašená Adriana prináša do sestrinho bytu a manželstva chaos, odhaľuje vážnu trhlinu, jej sestra vníma manželove úniky, nehu či rezervovanú eleganciu v novom svetle. O niekoľko rokov musí rozprávačka príbehu po nečakanom telefonáte náhle opustiť francúzske mesto, v ktorom sa rozhodla žiť. Vydáva sa na nekonečnú cestu nocou sprevádzaná vynárajúcimi sa spomienkami. Vracia sa na južné predmestie, do rybárskej štvrte Pescary. V tomto nepreniknuteľnom avšak pohostinnom mikrokozme môže vďaka pevným pravidlám a drsným obyvateľom s veľkým srdcom zistiť, čo sa vlastne stalo, a zmieriť sa s minulosťou. Donatella Di Pietrantonio žije v Penne, v regióne Abruzzo, kde sa venuje profesii detskej zubnej lekárky. Debutovala románom Mia madre ? un fiume (Moja matka je rieka, ocenený Premio Tropea). Jej druhý román Bella mia (Moja krásna, ocenený Premio Brancati) bol nominovaný na cenu Premio Strega 2014. Za román Tá, čo sa vracia dostala v roku 2017 prestížnu taliansku cenu Premio Campiello. Román Južné predmestie sa dostal medzi piatich finalistov ceny Premio Strega 2021.

Pokračovanie románu Tá, čo sa vracia. V najhlbšej tme noci tesne pred svitaním, Adriana mláti do dverí s novorodencom v náručí. So sestrou sa dlho nevideli, a tá vôbec netušila, že Adriana čaká dieťa. Pred kým uteká? Je naozaj v nebezpečenstve? Adriana v sebe nosí večný nepokoj, zosobňuje bezočivosť a predovšetkým neochvejnú silu postaviť sa zoči-voči pravde, hoci môže byť nepohodlná či príliš krutá. A tak sa odrazu izby zaplnia hlasmi, pochybnosťami, vynárajú sa otázky. Rozstrapatená a vystrašená Adriana prináša do sestrinho bytu a manželstva chaos, odhaľuje vážnu trhlinu, jej sestra vníma manželove úniky, nehu, či rezervovanú eleganciu v novom svetle. O niekoľko rokov musí rozprávačka tohto príbehu po nečakanom telefonáte náhle opustiť francúzske mesto, v ktorom sa rozhodla žiť. Vydáva sa tak na nekonečnú cestu nocou, sprevádzaná vynárajúcimi sa spomienkami. Vracia sa na Južné predmestie, do rybárskej štvrte Pescary. V tomto nepreniknuteľnom avšak pohostinnom mikrokozme môže vďaka pevným pravidlám a drsným obyvateľom s veľkým srdcom zistiť, čo sa vlastne stalo a zmieriť sa s minulosťou. Donatella Di Pietrantonio po svojom úspešnom románe Tá, čo sa vracia, prichádza s intímnym príbehom plným napätia, v ktorom sa spája silná emócia s hĺbkou myšlienok.

A visszaadott lány folytatása "Van bennem valami, ami arra késztet másokat, hogy elhagyjanak." Az éjszaka legsötétebb órájában Adriana, karjában egy kisbabával, a nővére ajtaján dörömböl. Ki elől menekül? Tényleg veszélyben van? Kérdéseket és kételyeket, felfordulást és nyugtalanságot hoz magával, hamar észreveszi a nővére házassága mélyén rejlő repedéseket. Évekkel később az elbeszélő egy francia kisvárosban él, ahonnan váratlanul egy telefonhívás szólítja el. Végtelennek tűnő éjszakai utazása során emlékezetének zugaiból előhívja saját és húga ifjúságát, szerelmeiket és veszteségeiket, titkaikat és megbánásaikat. Pescara tengerparti halásznegyedében, ebben a sziklaszilárd törvényekre épülő, mégis befogadó mikrokozmoszban, hol vendégszerető, hol ellenséges emberek között deríti ki, mi történt a húgával, képes-e megbékélni a múltjával. Donatella Di Pietrantonio A visszaadott lány után egy feszült, bensőséges, sűrű szövésű regénnyel tér vissza, amelynek középpontjában a nővérek közötti ambivalens, de szilárd kapcsolat áll.

Román o Arminute – tej, čo sa vracia, nás do svojej hĺbky vtiahne už na prvých stránkach, vo chvíli, keď rozprávačka zazvoní pred neznámymi dverami v jednej ruke s kufrom a s taškou plnou topánok v tej druhej. Otvoriť prichádza jej sestra Adriana s rozstrapatenými vrkočmi: nikdy predtým sa nevideli. Začína sa strhujúci a okúzľujúci príbeh o dievčati, ktoré zo dňa na deň príde o všetko: o pohodlný domov, najdrahšie kamarátky, bezpodmienečnú lásku rodičov. Trinásťročné dievča objavuje úplne nový a odlišný život. Dom je malý, tmavý, všade naokolo je plno súrodencov a na stole málo jedla. Je tam však Adriana, s ktorou spolu spávajú na jednej posteli. A je tu aj Vincenzo, ktorý sa na ňu pozerá ako na ženu, a v jeho samopašnom, ostrieľanom pohľade sa vie aj stratiť, aby sa opäť mohla nájsť. Aby dokázala prijať fakt, že sa jej dvakrát zriekli, musí sa vrátiť k svojej podstate. Donatella di Pietrantonio dokáže tento príbeh o vzťahoch matiek a dcér, zodpovednosti a starostlivosti vyrozprávať veľmi originálnym a expresívne silným spôsobom.

Dvě sestry, které v dětství neměly jedna o druhé tušení. Ač k sobě naleznou cestu až v období dospívání, utvoří se mezi nimi velmi silné pouto. V dospělosti si každá jde svou cestou, z jedné je univerzitní profesorka italské literatury, ta druhá - divoká a nezkrotná - střídá domovy i nekvalifikovaná zaměstnání. Setkávají se znovu, když mladší Adriana jedné temné noci zazvoní u domu své sestry a drží v náruči dítě. Od koho utíká, je v nebezpečí? Jedna druhé vpadne do života a způsobí v něm znovu zemětřesení. Donatella Di Pietrantonio je zpět s novelou z abruzzského kraje, tentokrát se nezaměřuje na bohem zapomenutý venkov, ale na svéráz Borga Sud, starého přístavu na okraji Pescary a jeho obyvatel. Prožijete silný příběh, který vás hluboce zasáhne. „Donatella Di Pietrantonio nám předkládá další román plný vřelých a nevyřčených emocí, který nám bude doznívat v duši ještě dlouho po přečtení." „Di Pietrantonio se řadí ke spisovatelkám, které se nebojí podívat se tváří v tvář bolesti, dotknout se jí, a zobrazit ji ve své bezprostřednosti." – Il Fatto Quotidiano „Další román napsaný s intenzitou autorce vlastní. Nesmlouvavý, ostrý jako břitva." – TV Sorrisi e Canzoni „Donatella Di Pietrantonio našla způsob, jak dále rozvést události, které načrtnula už ve svém předchozím románu Navrátilka. Zachovává vazby a střety na pozadí krajiny, rybářské osady, jež v příběhu hraje důležitou roli. – la Lettura Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

A visszaadott lány és a Halásznegyed szerzőjétől "A szeretet útja kezdettől fogva göröngyös volt." Az idősödő Esperia egy olyan betegségben szenved, amely megfosztja emlékezetétől és létezésének értelmétől. Lánya gondoskodik róla, igyekszik mindent megtenni azért, hogy az anyja ne veszítse el identitását. Mesél neki a múltról, a gyerekkoráról, a népes család mindennapjairól, szerelmekről, csalódásokról, veszteségekről, a kemény munka, a harsány öröm és a durva szeretet zord abruzzói világáról. Miközben megelevenednek annak a kis hegyi falunak a lakói, ahol mindketten születtek és nevelkedtek, édes és keserű emlékek bukkannak fel. Az Anyám, a folyó az érzések lassú metamorfózisának erőteljes története, állandó ingadozás szeretet és gyűlölet, nosztalgia és elutasítás között egy anya és lánya közötti megbonthatatlan kötelékben. "Elegem van belőle. Abból, hogy rányomta a bélyegét az életemre. Nem szabadultam fel. Még mindig hagyom, hogy elfoglaljon. Hogy ellepjen. Reagálok rá, és ezzel időt vesztek. Körbe-körbe járok, és nem találom, hol térhetnék le a pályájáról más világok felé. Ebben az éretlenségben öregszem meg."