Vladimír Pilát

I tento svazek věnovaný německým ponorkám z období druhé světové války nabídne čtenáři podrobný popis vývoje této zbraně, jak se ubíral od porážky Císařského námořnictva přes zákaz výroby ponorek v Německu, zakotvený ve Versaillské smlouvy, a jejich tajný vývoj prostřednictvím "krycí" firmy v Nizozemsku až k vyvrcholení tohoto procesu, kterým se v roce 1935 stalo vytvoření první ponorkové flotily. V pasáži, věnované historii bojového nasazení ponorek, jsou zmíněny příklady lodí typu VII A, VII B, VII D, VII E a VII F, hlavní pozornost se však sou-střeďuje na hlavní a nejrozšířenější typ VII C. Zájemce o tento druh zbraně zde nalezne srovnání se standardními spojeneckými ponorkami a zmínky o přednostech i slabinách německých lodí, jakož i taktice vedení ponorkové války.

Ve druhém dílu dvousvazkového popisu událostí z října 1973, jež se odehrály na Blízkém východě po vpádu egyptských a syrských vojsk na území Izraele, se autor zaměřil na akce egyptské armády na Sinaji. Barvité a přitom odborně fundované líčení všech důležitých bojových akcí, jejich politického zákulisí, rozbor situace, jež vládla ve štábech nepřátelských armád a analýza dopadu války na další osudy arabských zemí a Izraele činí z této knihy hodnotnou a poutavou četbu. Doplněno mnoha dobovými snímky a mapami.

Německý těžký tank Tiger je dnes považován za nejlepší tank druhé světové války. Dominoval na bojištích od poloviny roku 1942 do roku 1944, kdy byli Spojenci konečně schopni zasadit do bojů jemu rovnocenného soupeře, verzi Shermana Firefly. V knize jsou představeny plány na výrobu obou strojů, jejich vývoj, takticko-technická data, a zejména pak boj o převahu mezi tanky Firefly britských, kanadských a polských jednotek a německými Tigery na druhé straně, nejmarkantněji předvedený v létě roku 1944 za dvouměsíční bitvy o Normandii.

Napínavé líčení jednoho ze zásadních vojenských konfliktů na Blízkém východě, vyznačující se vynikající dokumentární hodnotou. Cílem útoku, vypracovaného syrským vrchním velením a zahájeného na nejvýznamnější židovský svátek, bylo dobýt během 36 hodin celou oblast Golanských výšin a dorazit k východnímu břehu řeky Jordánu. Zcela nečekaný arabský útok přivedl Izrael na hranici katastrofy. Stalo se však něco neuvěřitelného, přes enormní útočníkovu převahu se v několika dnech izraelské síly vzchopily a začaly útočníka vytlačovat. Brilantní obranná bitva Izraelců zůstává jedním z nejmimořádnějších vojenských činů 20. století.

Jen málo vojenských objektů, postavených Němci během 2. světové války působí tak impozantním dojmem, jako ponorkové základny a bunkry. Tato publikace poskytuje detailní pohled na stavby vybudované na francouzském pobřeží (Brest, Lorient, St. Nazaire, La Pallice, Bordeaux), v Norsku (Bergen, Trondheim) a Německu (Kiel, Hamburk, Helgoland. Zaměřuje se rovněž na obrovský montážní komplex Valentin v Brémách, kde se měly kompletovat ponorky nového typu XXI. Zmíněny jsou domovské přístavy ponorkových flotil a čtenář se může dozvědět mnoho zajímavého rovněž o poválečných osudech jednotlivých bunkrů a základen, neboť většina z nich přečkala válku bez větší úhony. Nesporně atraktivní téma doplňuje velké množství dobových fotografií a schémat.

Napínavé líčení úvodní části jedné z největších bitev v poušti, která se včetně svého hlavních aktéra, německého generála Erwina Rommela, stala legendou. Během své první ofenzivy prošla Rommelova vojska pouští, zatlačila Brity zpátky k egyptské hranici a zničila většinu 2. obrněné divize. V boku jim však zůstával jako kopí zaražen klíčový přístav Tobruk, jehož obležená posádka kladla nadále houževnatý odpor. Tato posádka se v průběhu prvních operací spojenců, kteří se jí snažili pomoci dostat z obklíčení, skládala z Australanů. Poté - v knize už zachyceno není - ji vystřídaly jednotky britské, polské a československé.

Kniha poutavě líčí vývoj ponorek pro potřeby Kriegsmarine, jejich postupné zdokonalování od pouhých ponorných člunů s malým akčním rádiem a primitivním vnitřním uspořádáním až po skutečné ponorky, které vydržely dlouho pod hladinou, pluly dostatečně rychle, byly vybaveny patřičnou výzbrojí a pro spojenecké konvoje se staly skutečným nebezpečím. Cesta k těmto vyspělým ponorkám byla však příliš složitá a naštěstí pro spojence byly nasazeny příliš pozdě.