Pavla Přívozníková

Jižní Itálie, červen 1934. Na náměstí v Lizzanellu, městečku s několika tisíci obyvatel, přijíždí autobus, z něhož vystupuje místní rodák Carlo a spolu s ním i jeho manželka Anna a synek Roberto. Zatímco Carlo je nadšený, že se vrací domů, jeho manželka původem ze severní Itálie, má obavy, život na Jihu bude přece jen velmi odlišný od toho, který jako emancipovaná žena vedla na Severu. Pro místní je krásná „cizinka“ záhadou. Anna nechodí do kostela, nedodržuje místní nepsané zvyklosti, čte jednu knihu za druhou a mění zažité představy o životě ženy. A pak se jen rok po svém příjezdu přihlásí do výběrového řízení místního poštovního úřadu… Kniha zachycující třicet let života jedné neobyčejné a navýsost morální a laskavé ženy barvitě vykresluje italský Jih v polovině minulého století i to, jak některé, dnes zcela samozřejmé věci jako volební právo žen bylo těžké prosadit. A v neposlední řadě otvírá i otázku, jak jít dál, když člověk potká svou spřízněnou duši, ale oba už slíbili věrnost a lásku někomu jinému. Román Listonoška, oceněný prestižní Premio Bancarella, který se stal nejen v Itálii fenoménem, představuje jihoitalské městečko, jež by mohlo být jakýmkoli městečkem na světě – s muži a ženami, manželi a manželkami, otci a syny, matkami a dcerami, všemi, kteří se snaží žít na tomhle světě a zůstat přitom věrni svému srdci i sami sobě. Vychází v překladu Pavly Přívozníkové a Olgy Čaplyginové. Kniha vychází za laskavého přispění Centra pro literaturu a čtení italského Ministerstva kultury.

Jaká je souvislost mezi rajčatovým protlakem, tuňákem, sójou a vepřovým masem? V současné době se z těchto potravin staly komodity – jejich hodnotou není kvalita, ale schopnost generovat zisk nadnárodních kobylkových společností. V této globální hře prohráváme my všichni a planeta, kde žijeme. Drancování přírody, nesmyslné převážení potravin tisíce kilometrů, špatně placení, strádající dělníci, nejčastěji uprchlíci, rozklad lokálních společností a zamořování půdy a vody – tak můžeme shrnout realitu průmyslu, který teoreticky vznikl proto, aby nás nakrmil. Ve skutečnosti ale kvalita jídla klesá a stoupají pouze zisky majitelů několika společností. Italský novinář Stefano Liberti mnoho let jezdí po celém světě a sleduje fungování globálního trhu – dlouhou dobu strávil mezi migranty na cestě mezi Afrikou a Evropou, psal a točil o uprchlících, malých farmářích přicházejících o půdu i zdroje obživy, naposledy se vrátil do Itálie a věnoval knihu důsledkům klimatické krize. Vládci jídla nejsou radostné čtení, ačkoli nám Liberti ukazuje i pozitivní příklady – třeba farmy, kde se snaží chovat prasata tak, aby zažila pohyb venku a měla důstojný život, neúnavné aktivisty bojující proti Goliášům. Zároveň se ale ptá, zda jsou spotřebitelé ochotni zaplatit za „šťastné maso“ víc. Jestli je bohatá společnost ochotná se omezovat, když své problémy vyvezla jinam. Možná ano – když se jí ty problémy začnou vracet domů. Majetnější Evropané dnes rádi nakupují na farmářských trzích, ale byli to právě oni, kdo na začátku přesunul výrobu do zemí, kde je práce levnější a nehledí se na ekologické důsledky. Velkou roli v potravinovém průmyslu, stejně jako v řadě jiných odvětví, dnes hraje Čína. Na celém světě je ale proces podobný: malí farmáři nemají možnost vzdorovat velkým firmám. Liberti říká – za chvíli nám dojde prostor. Kobylkovým společnostem na tom nezáleží. Reportáž Vládci jídla vychází v překladu Pavly Přívozníkové v edici Prokletí reportéři.

Teresa a Angelina jsou dvě sestry, které nemůžou být odlišnější. Jedna jemná, plachá a tichá, druhá živá a zvídavá. Jsme na začátku čtyřicátých let minulého století na italském jihu v Apulii. Kraji stejně tak krásném, jako chudém. Obyčejní venkované svádějí marný boj s bohatou šlechtou, která je vykořisťuje. Když otec odejde od rodiny do války, matka Caterina zůstane sama s krásnými dcerami a dává se do služeb bohatého barona. Od té doby se do osudu celé rodiny jako jed vpíjí hanba a pomluvy a drží se jí jako klíště. Ostuda se ještě více prohlubuje, když se Angelina zamiluje do baronova syna a uteče z domu. Silný příběh o hanbě jedné rodiny se prolíná s dějinami Itálie a je podpořen vynikajícím evokativním a sugestivním psaním. Nový ženský hlas italské literatury, který zaujal nakladatele z celého světa. Elle Vypravěčský talent, jaký mají jen velcí spisovatelé. Il Foglio Rosa Ventrella je nový hlas italského jihu. La Presse, Kanada