Jitka Prokšová

Lidé, kteří se vzepřeli nepřízni osudu a odrazili se ode dna, bývají obdivováni... Ale co ti zbylí - ti, kteří dlouho nenacházejí cestu? Hynek - dvaačtyřicetiletý novinář - je na začátku příběhu bez práce, bez ženy a bez iluzí o svém dalším životě. Má před rozvodem, manželka Marta mu brání ve styku se sedmiletým synem Lukášem. Jednoho dne ho zaujme žena, čekající spolu s ním na tramvajové zastávce. Neví o ní nic. Jen mu je divné, že stále telefonuje. Začne se o ni zajímat... Od té chvíle prolínají jeho vyprávěním kusé výpovědi Kamily - pětatřicetileté náhodné známosti z refýže. Odkrývají vnitřní svět ženy, která před několika roky ztratila proč žít. Kamila se brání novému začátku, ale po půlroce zvláštního vztahu dává Hynkovi naději. Tehdy však přichází nečekaná změna. Její muž o ni začíná bojovat...

Tři ženy a šest mužů – devět spolužáků, kteří spolu kdysi strávili pět let studentského života na jedné z pražských fakult. Nyní se současní čtyřicátníci znovu scházejí na chalupě, kam je pozval na víkend jeden z nich. Je to osamocený statek v Novohradských horách, vzdálený několik kilometrů od nejbližší vesnice. Bylo by to idylické místo, kdyby nezačal padat sníh. Kalamita, která skupinu odřízne od okolního světa, je rozbuškou mezilidských vztahů. A tak vyplavou na povrch dávno zapomenuté křivdy či dříve nevyřčená vyznání. Jedna z žen navíc tají, že mezi své spolužáky přijela patrně naposledy. Zbývá jí pár měsíců života, které však události tohoto nechtěně prodlouženého víkendu natrvalo poznamenají…

Přílišná touha něco znamenat, dostat se "nahoru", sexuální závislost nebo nenaplněné mateřství, tápání a ohlížení se zpátky... To jsou protikladné charakteristiky dvou protagonistek příběhu - Edity a Anny. Nová próza Jitky Prokšové má dvě časové lini e. První se odehrává v současnosti a představují ji záznamy z Annina deníku. Týkají se jak událostí vedoucí k závěrečné katarzi příběhu - k hospitalizaci Edity v psychiatrické léčebně, tak všedních dnů sedmatřicetileté ženy. Druhou časovou linii tvoř í kaleidoskopické vstupy do minulého století mapující životní osudy Edity a jejího přítele Davida.

Past na duši nabízí dvojí pohled a rozdílný způsob vnímání ženy a muže. V první části se čtyřicetiletá Pavla pracovně setkává s mladším Simonem. Následující měsíce hledá odpověď na očekávání i naději, že by dokázala znovu prožít lásku. Podivnou náhodou se však její představy hroutí a ona - rozčarovaná, ale vyrovnanější - nachází sama sebe. V druhé části je stejné časové období vnímáno mužským pohledem. Odhaluje se, že původní Pavliny pocity nebyly falešné. Simon však z nedostatku sebedůvěry vymyslel zbytečnou lež, která mezi ně postavila zeď... Gravity je příběhem Báry a Leona. Přátelství se přerodí v lásku, která smí trvat necelý rok. Náznaky imaginárního, jimi stvořeného světa se prolínají s Bářiným komentářem - se zjitřenou a hluboce niternou výpovědí zralé ženy.

Ingrid, studentka oboru chemická fyzika, si neví rady s láskou. Na tom by v jejím věku nebylo nic neobvyklého, ona se však zamilovala do ženy, která je ke všemu o víc než dvacet let starší.

Existují náhody? Není náš život jen skládankou, kdy jednotlivé dílky do sebe zapadají s neuvěřitelnou přesností? A co když jeden kousek náhle chybí? Alexe baví kvantová fyzika a Klára už téměř rok nepromluvila. Společně se pokoušejí zmapovat jeden životní úsek, na jehož konci nebude nic jako dřív…

Osmá samostatná kniha plzeňské prozaičky Jitky Prokšové je souborem patnácti povídek. Autorka se v duchu své dosavadní tvorby i tentokrát věnuje mezilidským vztahům, vstupuje do psychologie postav a uplatňuje cit pro detail, který může často změnit osud jejích literárních hrdinů. Text doprovázejí fotografie Evy Hubatové.

Jaké důvody vedou současné třicátníky k rozhodnutí žít jako single? Není to spíš nechtěná volba a trest za přílišné váhání? Tyto i jiné otázky nabízí čtenáři nová próza Jitky Prokšové Láska po kapkách. Je příběhem Luisy a Richarda - příběhem dvou osaměle žijících lidí, kteří se kdysi poznali za tragických okolností a po letech na sebe náhodou znovu narazili v menze mnichovské univerzity. Luisa tu pobývá na několikaměsíční studijní stáži, Richard sem přijíždí pouze na pár dní vyřešit problémy jednoho mezinárodního projektu. Společná večeře odkryje pozadí jejich vzpomínek. Po návratu do Prahy se Luise rozpadá vztah s Erikem, který už dříve procházel krizí. Doufala sice, že odloučení mezi nimi zažehne novou jiskru, jenže Erik se mezitím zamiloval. Objektem jeho touhy však není žena, ale muž... Luisa se svěří se svým milostným nezdarem Richardovi a vnímá, že jeho kamarádství přerůstá v lásku. Sama nepřestává doufat, že se k ní Erik vrátí. Jak jejich milostné tápání dopadne?

Jaké důvody vedou současné třicátníky k rozhodnutí žít jako single? Není to spíš nechtěná volba a trest za přílišné váhání? Tyto i jiné otázky nabízí čtenáři nová próza Jitky Prokšové Láska po kapkách. Je příběhem Luisy a Richarda - příběhem dvou osaměle žijících lidí, kteří se kdysi poznali za tragických okolností a po letech na sebe náhodou znovu narazili v menze mnichovské univerzity. Luisa tu pobývá na několikaměsíční studijní stáži, Richard sem přijíždí pouze na pár dní vyřešit problémy jednoho mezinárodního projektu. Společná večeře odkryje pozadí jejich vzpomínek. Po návratu do Prahy se Luise rozpadá vztah s Erikem, který už dříve procházel krizí. Doufala sice, že odloučení mezi nimi zažehne novou jiskru, jenže Erik se mezitím zamiloval. Objektem jeho touhy však není žena, ale muž... Luisa se svěří se svým milostným nezdarem Richardovi a vnímá, že jeho kamarádství přerůstá v lásku. Sama nepřestává doufat, že se k ní Erik vrátí. Jak jejich milostné tápání dopadne?

Přílišná touha něco znamenat, dostat se "nahoru", sexuální závislost nebo nenaplněné mateřství, tápání a ohlížení se zpátky... To jsou protikladné charakteristiky dvou protagonistek příběhu - Edity a Anny. Nová próza Jitky Prokšové má dvě časové lini e. První se odehrává v současnosti a představují ji záznamy z Annina deníku. Týkají se jak událostí vedoucí k závěrečné katarzi příběhu - k hospitalizaci Edity v psychiatrické léčebně, tak všedních dnů sedmatřicetileté ženy. Druhou časovou linii tvoř í kaleidoskopické vstupy do minulého století mapující životní osudy Edity a jejího přítele Davida.

Dva muži a tři ženy. Každý z nich má problém. Každý z nich skrývá emoční zranění z minulosti. Odjíždějí na meditační kurz v šumavském podhůří, kde se stáváme svědky jejich vnitřních zápasů. Snaží se při nich odkrýt své vlastní já – nechat prasknout slupky minulosti a dostat se ke kdysi potlačeným dramatům. S vlastními běsy se potýká i vedoucí kurzu. Náhodným setkáním se v něm otevře starý pocit provinění a bolest ze ztráty syna… Kdo z nich obstojí a kdo dokáže s obsahem slupek žít?