Martin Putna strana 2 z 3

O nové knize Martina C. Putny napsal religionista Ivan O. Štampach ve svém odborném posudku: "Kniha se opírá jak o desítky dobře dokumentovaných položek literatury vyjadřující homosexuální a křesťanské postoje, tak o práce odborníků (teologů, historiků, sociologů, antropologů, etnologů apod.) k tomuto tématu. Autor s jistou mírou zdravé opatrnosti ukazuje v rozporu s oficiálními autoritami římskokatolické a jiných křesťanských církví, ale v kritické návaznosti na Bibli a tradici, jakož i na křesťanské dějiny, že lze dávat přednost stejnému pohlaví a být křesťanem. Nevyslovuje však kategorické soudy, nýbrž spíše ukazuje různá řešení. Návrhy skupin, směrů a jednotlivých aktivistů či teoretiků pouze neregistruje. Hodnotí je aspoň implicite, tím, že je dává do souvislosti a že domýšlí jejich řešení do důsledků." Martin C. Putna (* 1968) se odborně zabývá různými aspekty vztahu kultury a náboženství. Vydal mj. knihy Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918 (Torst 1998), Órigenés z Alexandrie. Kapitola z dějin vztahů mezi antikou a křesťanstvím (Torst 2001), Česká katolická literatura v kontextech 1918-1945 (Torst 2010), Obrazy z kulturních dějin americké religiozity (2010), Václav Havel. Duchovní portrét v rámu české kultury 20. století (2011) a několik dalších monografií. Přednáší na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze.

O nové knize Martina C. Putny napsal religionista Ivan O. Štampach ve svém odborném posudku: "Kniha se opírá jak o desítky dobře dokumentovaných položek literatury vyjadřující homosexuální a křesťanské postoje, tak o práce odborníků (teologů, historiků, sociologů, antropologů, etnologů apod.) k tomuto tématu. Autor s jistou mírou zdravé opatrnosti ukazuje v rozporu s oficiálními autoritami římskokatolické a jiných křesťanských církví, ale v kritické návaznosti na Bibli a tradici, jakož i na křesťanské dějiny, že lze dávat přednost stejnému pohlaví a být křesťanem. Nevyslovuje však kategorické soudy, nýbrž spíše ukazuje různá řešení. Návrhy skupin, směrů a jednotlivých aktivistů či teoretiků pouze neregistruje. Hodnotí je aspoň implicite, tím, že je dává do souvislosti a že domýšlí jejich řešení do důsledků." Martin C. Putna (* 1968) se odborně zabývá různými aspekty vztahu kultury a náboženství. Vydal mj. knihy Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918 (Torst 1998), Órigenés z Alexandrie. Kapitola z dějin vztahů mezi antikou a křesťanstvím (Torst 2001), Česká katolická literatura v kontextech 1918-1945 (Torst 2010), Obrazy z kulturních dějin americké religiozity (2010), Václav Havel. Duchovní portrét v rámu české kultury 20. století (2011) a několik dalších monografií. Přednáší na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze.

"Knihu Martina Putny Václav Havel. Duchovní portrét v rámu české kultury považuji za mimořádně významnou práci o mimořádně důležité osobnosti českých dějin. Toto není běžný životopis, faktický popis událostí. Putna rozprostírá před čtenářem svůj kultivovaný výklad smyslu kulturního prostředí, z něhož vzešel a v němž žil Václav Havel. Píše zasvěceně jako přímý účastník, avšak zároveň s nadhledem historika nabízí výklad toho, co popisuje. Svoji práci opírá o mimořádně pečlivé studium dostupných zdrojů. K tomu píše elegantně a po výtce čtivě. Tato kniha představuje podle mého soudu zcela stěžejní počin v dosud většinou povrchním a často tendenčním myšlení o Václavu Havlovi. Nastavuje mu novou a vysokou laťku." Erazim Kohák

Kniha představuje první souborné zpracování tématu homosexuality v české kultuře, konkrétně v literatuře, výtvarném umění, divadle a filmu. České osobnosti, díla a fenomény jsou přitom vždy vztahovány k obecnějším tendencím euroamerické kultury a jso u analyzovány metodami vycházejícími z vývoje příslušných disciplín světové vědy. Ve čtrnácti monografických kapitolách jsou zde shromážděny dosud méně známé či jen částečně reflektované poznatky o homoerotickém cítění či přímo homosexualitě v díle j ednotlivých českých umělců. Až na výjimky jsou v centru pozornosti díla přispívající k formování novodobé homosexuální identity a vnímaná v homosexuální komunitě jako kanonická. K této práci se sdružili čeští (nebo v Čechách žijící) badatelé různých humanitních oborů, většinou střední a mladší generace, pod vedením literárního a kulturního historika Martina C. Putny. Vychází v edici Historie.

"Knihu Martina Putny Václav Havel. Duchovní portrét v rámu české kultury považuji za mimořádně významnou práci o mimořádně důležité osobnosti českých dějin. Toto není běžný životopis, faktický popis událostí. Putna rozprostírá před čtenářem svůj kultivovaný výklad smyslu kulturního prostředí, z něhož vzešel a v němž žil Václav Havel. Píše zasvěceně jako přímý účastník, avšak zároveň s nadhledem historika nabízí výklad toho, co popisuje. Svoji práci opírá o mimořádně pečlivé studium dostupných zdrojů. K tomu píše elegantně a po výtce čtivě. Tato kniha představuje podle mého soudu zcela stěžejní počin v dosud většinou povrchním a často tendenčním myšlení o Václavu Havlovi. Nastavuje mu novou a vysokou laťku." Erazim Kohák

Podoby náboženství v americké společnosti mohou fascinovat svou mnohostí až nepřehledností. Autor, dlouhodobě se zabývající vztahem kultury a náboženství, nabízí přehledný klíč: probírá hlavní americké církve a duchovní proudy, jak se postupně objevovaly v amerických dějinách a jak se promítaly do společenského života i do umělecké tvorby, zvláště do literatury a filmu. Jednotlivé „obrazy“ tak poskytují charakteristiku puritánů, kvakerů, evangelikálů či mormonů, mapují vývoj katolicismu, judaismu či buddhismu na americké půdě, zkoumají formy religiozity amerických černochů či podoby novopohanství, ale všímají si rovněž náboženského rozměru zednářství, transcendentalismu či tvorby beatnické generace. Publikace je doplněna bohatým fotografickým materiálem, který autor získal během ročního pobytu v USA.

Fotografie Hany Rysové ze Svaté země upomínají bezděky na původní význam slova „fotografie“: „Fós“ je světlo, „grafein“ malovat. „Malovat světlem.“ Hana Rysová nevytvořila ve Svaté zemi ani fotografie dokumentární, ani fotografie žánrové, ale „malby světl

Fotografie Hany Rysové ze Svaté země upomínají bezděky na původní význam slova „fotografie“: „Fós“ je světlo, „grafein“ malovat. „Malovat světlem.“ Hana Rysová nevytvořila ve Svaté zemi ani fotografie dokumentární, ani fotografie žánrové, ale „malby světl

Fotografie Hany Rysové ze Svaté země upomínají bezděky na původní význam slova „fotografie“: „Fós“ je světlo, „grafein“ malovat. „Malovat světlem.“ Hana Rysová nevytvořila ve Svaté zemi ani fotografie dokumentární, ani fotografie žánrové, ale „malby světl

Kniha přináší obsáhlý výbor z celoživotního díla Karla VI. Schwarzenberga, které bylo zčásti publikováno ve vlasti (do roku 1948) a z části v exilu. Texty byly vybrány z publikované i rukopisné části díla a byly sestaveny podle kombinace hlediska časového, žánrového, tematického i hlediska periodika, v němž byly otištěny: I. Democratiana, II. Religiosa, III. Bohemica, IV. Schwarzenbergiana, V. Magna narratio, cantica et ludibria aneb Torzo románu, písně a hříčky. Texty napsané původně v jiném než českém jazyce byly přeloženy do češtiny. Kniha je opatřena úvodní studií editora Martina C. Putny, vysvětlivkami, rodokmenem Schwarzenbergů, životopisným přehledem, obrazovou přílohou a jmenným a místním rejstříkem. Karel VI. Schwarzenberg (1911 Čimelice – 1986 Vídeň) byl historik, heraldik, náboženský a politický esejista a příležitostný beletrista. Psal rovněž pod pseudonymy Jindřich Středa a Bojna. Studoval historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, byl žákem Josefa Pekaře. V květnu 1945 organizoval protinacistické povstání na Čimelicku, v jeho průběhu byl zraněn, po válce vyznamenán. Roku 1948 se svou rodinou opustil republiku. V exilu se věnoval převážně historické práci.

Kniha přináší obsáhlý výbor z celoživotního díla Karla VI. Schwarzenberga, které bylo zčásti publikováno ve vlasti (do roku 1948) a z části v exilu. Texty byly vybrány z publikované i rukopisné části díla a byly sestaveny podle kombinace hlediska časového, žánrového, tematického i hlediska periodika, v němž byly otištěny: I. Democratiana, II. Religiosa, III. Bohemica, IV. Schwarzenbergiana, V. Magna narratio, cantica et ludibria aneb Torzo románu, písně a hříčky. Texty napsané původně v jiném než českém jazyce byly přeloženy do češtiny. Kniha je opatřena úvodní studií editora Martina C. Putny, vysvětlivkami, rodokmenem Schwarzenbergů, životopisným přehledem, obrazovou přílohou a jmenným a místním rejstříkem. Karel VI. Schwarzenberg (1911 Čimelice – 1986 Vídeň) byl historik, heraldik, náboženský a politický esejista a příležitostný beletrista. Psal rovněž pod pseudonymy Jindřich Středa a Bojna. Studoval historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, byl žákem Josefa Pekaře. V květnu 1945 organizoval protinacistické povstání na Čimelicku, v jeho průběhu byl zraněn, po válce vyznamenán. Roku 1948 se svou rodinou opustil republiku. V exilu se věnoval převážně historické práci.

Obsah knihy charakterizuje podtitul Studie k druhému životu antiky v evropské kultuře. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány ohlasům antické kultury v literatuře, způsobu, jakým antika byla a je přijímána a prožívána (například při proslulých cestách na jih, do Itálie, běžných především v období romantismu, ale pokračujících v obměnách i ve 20. století), a proměnám, jimiž vnímání antiky prochází. Autor se soustřeďuje na období od 18. století do současnosti a zaměřuje se mimo jiné na J. J. Winckelmanna, J. W. Goetha, Hölderlina, ze současných autorů např. na Dominiqua Fernandeze, z českých spisovatelů např. na Milotu Zdirada Poláka, Jiřího Kuběnu nebo Václava Kršku. M. C. Putna, docent Fakultě humanitních studií UK v Praze, vydal několik knih (především na témata z oblasti pozdně antické kultury, katolické literatury, křesťanství v evropské kultuře), které ve všech případech měly značný ohlas u odborné i laické veřejnosti.

Obsah knihy charakterizuje podtitul Studie k druhému životu antiky v evropské kultuře. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány ohlasům antické kultury v literatuře, způsobu, jakým antika byla a je přijímána a prožívána (například při proslulých cestách na jih, do Itálie, běžných především v období romantismu, ale pokračujících v obměnách i ve 20. století), a proměnám, jimiž vnímání antiky prochází. Autor se soustřeďuje na období od 18. století do současnosti a zaměřuje se mimo jiné na J. J. Winckelmanna, J. W. Goetha, Hölderlina, ze současných autorů např. na Dominiqua Fernandeze, z českých spisovatelů např. na Milotu Zdirada Poláka, Jiřího Kuběnu nebo Václava Kršku. M. C. Putna, docent Fakultě humanitních studií UK v Praze, vydal několik knih (především na témata z oblasti pozdně antické kultury, katolické literatury, křesťanství v evropské kultuře), které ve všech případech měly značný ohlas u odborné i laické veřejnosti.

Obsah knihy charakterizuje podtitul Studie k druhému životu antiky v evropské kultuře. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány ohlasům antické kultury v literatuře, způsobu, jakým antika byla a je přijímána a prožívána (například při proslulých cestách na jih, do Itálie, běžných především v období romantismu, ale pokračujících v obměnách i ve 20. století), a proměnám, jimiž vnímání antiky prochází. Autor se soustřeďuje na období od 18. století do současnosti a zaměřuje se mimo jiné na J. J. Winckelmanna, J. W. Goetha, Hölderlina, ze současných autorů např. na Dominiqua Fernandeze, z českých spisovatelů např. na Milotu Zdirada Poláka, Jiřího Kuběnu nebo Václava Kršku. M. C. Putna, docent Fakultě humanitních studií UK v Praze, vydal několik knih (především na témata z oblasti pozdně antické kultury, katolické literatury, křesťanství v evropské kultuře), které ve všech případech měly značný ohlas u odborné i laické veřejnosti.

Obsah knihy charakterizuje podtitul Studie k druhému životu antiky v evropské kultuře. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány ohlasům antické kultury v literatuře, způsobu, jakým antika byla a je přijímána a prožívána (například při proslulých cestách na jih, do Itálie, běžných především v období romantismu, ale pokračujících v obměnách i ve 20. století), a proměnám, jimiž vnímání antiky prochází. Autor se soustřeďuje na období od 18. století do současnosti a zaměřuje se mimo jiné na J. J. Winckelmanna, J. W. Goetha, Hölderlina, ze současných autorů např. na Dominiqua Fernandeze, z českých spisovatelů např. na Milotu Zdirada Poláka, Jiřího Kuběnu nebo Václava Kršku. M. C. Putna, docent Fakultě humanitních studií UK v Praze, vydal několik knih (především na témata z oblasti pozdně antické kultury, katolické literatury, křesťanství v evropské kultuře), které ve všech případech měly značný ohlas u odborné i laické veřejnosti.

Spiritualita Václava Havla je nová studie Martina C. Putny, která shledává zdroje Havlových filosofujících textů, jichž si dosud téměř nikdo nepovšiml. Havlova nenáboženská duchovnost , ostýchající se slova Bůh , má kořeny až u krajně liberální, americké unitářské církve. Její myšlenkové prostředí ovlivnilo - také prostřednictvím Charlotty Masarykové - prvního československého prezidenta. Od něj vede Putna linii k Havlovi přes jeho otce, známého pražského developera dvacátých a třicátých let, ale ve své době také aktivistu protestantské mládeže a člena zednářských lóží Václava M. Havla. S touto linií se střetávají další vlivy. V mládí vliv nekatedrového myslitele Josefa Šafaříka, volného souputníka existencialismu. V 80. letech pak vliv skupiny filosofů Kampademie ( Akademie na Kampě ) - Zdeněk Neubauer, Ivan M. Havel a další. Kampademie spojovala vliv Jana Patočky jednak s katolicismem, jednak s americkou novou vědou , částečně související s dobovým hnutím New Age. Kampademie byla v době Havlova věznění Havlovým partnerem v korespondenčním dialogu, jehož světově proslulým výstupem se následně staly Havlovy vězeňské Dopisy Olze. Práci uzavírá kapitola o Havlově prezidentském období, nazvaná od prezidenta myslitele k hostiteli myslitelů . Extrémní zatížení prezidentské role nutilo Havla omezit vlastní intelektuální tvořivost. Duchovní rozměr jeho činnosti se proto projevuje jen v jakýchsi heslech či výkřicích, zpečeťujících jeho prezidentské projevy - a v organizačních počinech jako Forum 2000 a Cena Vize 97. Devadesátistránkovou knihu doprovází bohatý fotografický materiál, který doplňuje - mnohdy ve vtipně ironické souvislosti - řada citátů z díla Václava Havla i ze vzpomínek jeho otce V. M. Havla.