Romana Riba-Rollingerová

Po úspěšném „základoškoláckém“ vyprávění „Veškerá podobnost a jiné kotrmelce“ (2001) přivádí znovu autorka na románovou scénu svou svébytnou hrdinku Annu Pišťárovou. V průběhu čtyřletého období se dospívající studentka Anina konfrontuje s ne vždy jednoduchou realitou, bezhlavou zamilovaností, pubertální náladovostí, komickou trapností, nárazovou ambiciózností, svéráznými mezilidskými vztahy, choulostivým politickým kontextem a v klokotu každodennosti pátrá po nevšednosti. Jedná se o vtipný i dojemný, groteskní i hluboký, především však jadrný text, během kterého se čtenář s Aninou překlene sérií pikantních zkoušek sebevědomí i svědomí, až k famózní maturitní „zkoušce z dospělosti“. Konec 80. let minulého století – pranýřovaná doba, jež nicméně představuje jediné mládí, které generace dnešních třicátníků měla a nemůže jej než přijmout jako takové. K čemuž právě mimořádná kniha „Všechno co svrbí, jednou svrbět přestane“ výrazně přispívá. Vždyť: „Nač se hrnout do nějakých -cetilet – a nedejbože – -sátilet, když v -nácti mi je tak hezky?"

Podzim roku 1989 a po něm hektická první léta devadesátá. Otevřené hranice, oceán nových možností a příležitostí. Taková je základna nového románu z prostředí studentského (nejen). Dětství a puberta hlavní hrdinky Anny Pišťárové, čerstvé studentky Fakulty architektury ČVUT, jsou zakotveny ve dvou předešlých knihách (Veškerá podobnost a jiné kotrmelce, 2001; Všechno, co svrbí, jednou svrbět přestane, 2007). Nyní ji čtenář má možnost sledovat v čase vypjatého politického konfliktu, kdy ale navrch získává groteska životního tápání, sveřepá snaha dotknout se skrz prizma hořkého humoru lidské podstaty. Anna prožívá první milostné soužití, potrat, rozpačitost ženské erotiky. Souběžně s jejím příběhem se v knize rozvíjí linie excentrického souputníka, důchodce Josefa Makowskiho a jeho lásky pozdního věku. V Anně, kromě jiného, uzrává i niterná potřeba generační konfrontace.