Petr Robejšek

Knihy o zahraniční politice většinou píší vědci pro skromné stádečko stejně zaměřených. Tato kniha vybočuje z řady tím, že je určena především pro širokou veřejnost. Ačkoliv své kolegy mezi čtenáři srdečně vítám, musím je varovat. Budu se řídit Alfredem Bierem, který řekl: „Každá věc se dá posuzovat ze dvou hledisek. Z vědeckého, a z hlediska zdravého rozumu.“ Moji vysnění čtenáři patří k oné většině, která zahraniční politiku bere na vědomí bez nadšení. Chci vzbudit jejich zájem a získat jejich spojenectví. Tato kniha nemá být tisící první popis známých faktů. Má být průvodcem světovou politikou, který obsahuje řadu návrhů a plánů, jež lze uskutečnit pouze se čtenářovou pomocí. Proč by měl normální člověk plýtvat časem na zahraniční politiku? Ve většině zemí nikdy nebyl a těžko se tam dostane? To, co se ve světě děje, stejně nemůže ovlivnit, problémům kdesi daleko nerozumí, a upřímně řečeno jsou mu i dost jedno. To všechno je pravda. Potíž je v tom, že pokud nebudeme brát svět na vědomí, sebere nám to, na čem nám nejvíce záleží, tedy blahobyt a bezpečnost. Společným jmenovatelem mezinárodních vztahů je přetahování se o krátkou peřinku blahobytu a bezpečnosti. To se bezprostředně týká každého z nás. No a co zmůžeme, když budeme o světě vědět všechno? Náš hlas svět opravdu nepostaví do pozoru, avšak prokoukneme-li to, co se venku děje, získáme proti ostatním jednu velkou výhodu. Čemu nemůžeme zabránit, tomu se včas vyhneme, nebo alespoň přizpůsobíme, a to, co je slibné můžeme využít pro sebe jako první. Svět je zaměstnán sám sebou, my nejsme velmoc a proto náš prospěch neleží na srdci nikomu jinému než nám samotným. Svět se o nás nestará a o to více se musíme starat my o svět. Čím více lidí pochopí, že se mimo naše hranice rozhoduje o budoucnosti vlastního národa a přispějí k úspěchu

Češi si podobně jako ostatní Evropané začínají stále naléhavěji uvědomovat, že národní zájem není stará veteš. Pro Petra Robejška je to jeden z klíčů k přežití Evropy v nesnadném světě globální ekonomiky a hybridních válek. Evropská unie potřebuje místo úředníků a komisařů politiky s představami, kterou cestou se vydat z křižovatky cílů. Bezobsažné heslo „Více Evropy“ se stalo zaklínadlem, za nímž se schovává neschopnost řešit krize od finančních po migrační. Složité problémy nemusejí mít nutně složitá řešení a cestou do pekel bývají často i rady expertů. Padesátka úvah představuje z různých pohledů, co by mohli a měli Češi dělat, aby jejich země zůstala i v příštích letech dobrým místem k životu.