Inna Rottová strana 2 z 2

Tchyně majitele detektivní kanceláře Jana Brodská dostala zvláštní úkol. Napřed ho odmítla, protože jí vůbec nebylo jasné, co vlastně má řešit. Přesvědčit houslistku Renatu Polákovou, aby se nebála přijmout 50 tisíc švýcarských franků, které jí odkázala spisovatelka románů pro ženy Carol Davisová? A jakou roli v odkazu hrají nevěra, krkolomná kariéra tchána houslistky a pašování údajně vzácných houslí?

V souboru povídek se vypráví o podvodech a zločinech, víceméně náhodných a neplánovaných, kterých se nedopouštějí opravdoví zločinci, ale obyčejní, nenápadní, dá se říct, že slušní a většinou postarší lidé, jejichž motivy a pohnutky jsou zdánlivě malicherné a banální. Tím komplikovanější je pátrání po pachatelích, které vede kriminalistka kapitánka Sabina Hronová a amatérská detektivkyně, důchodkyně a tchyně majitele detektivní kanceláře Jana Brodská.

Na tchyni majitele detektivní kanceláře se obrací bývalá členka symfonického orchestru Helena Schulzová, kterou příbuzní a okolí podezírají, že zabila svého muže, protože po operaci zůstal sice naživu, ale zcela bezmocný a odkázaný na celodenní péči. Policie však neobjevila cizí zavinění a lékařská komise nezjistila žádné lékařské pochybení. Podle vyšetřovatelů zavinila Schulzovu smrt nemocniční košile, které se říká andělská…

Mimořádně autentické povídky ( a novela) známé české autorky, inspirované jejími unikátními zážitky z doby nacistické blokády Leningradu. Spisovateka Inna Rottová, která blokádu osobně zažila jako pod tíhou doby předčasně dospívající dívenka, je jedním z posledních očitých svědků této události, v České republice asi vůbec posledním.

Příběhy, které zdaleka neodpovídají tradičním představám o klidném a moudrém stáří. Platí o nich spíše výrok pětadevadesátileté pařížské modelky: „Nevidím na vráskách nic špatného. Jsou známkou odvahy.“ Jsou stále schopni se bezhlavě zamilovat – muži často do velmi mladých žen, ale občas i žena do mnohem mladšího muže. Jindy se zase náhle osvětlují několik desítek let staré události, které vyvolají řadu příjemných, ale i nepříjemných vzpomínek. Ani jedna z povídkových postav se necítí být bezmocnou obětí. Žijí dál jako zamlada: se stejnou odvahou a zvědavostí.

Sabina Hronová dostává hlášení, že v jednom ze sídlištních bytů našli mrtvou starou paní, bývalou vychovatelku v dětském domově. Vypadá to jako nešťastná náhoda, ale nic není takové, jak se na první pohled jeví. V její poštovní schránce se najde lístek, který ji zve na důležitou schůzku v kavárně. Sabina se spojí s odesilatelem lístku, inženýrem Mrázkem, od kterého se dozvídá, že na jeho starý záznamník přišel podivný vzkaz...

Na tchyni majitele soukromé detektivní kanceláře Janu Brodskou se obrátila mladá houslistka Kamila Krausová s žádostí, aby vyhledala její kamarádku a kolegyni z dívčího orchestru Ilonu Tůmovou, která se za podivných okolností ztratila na zájezdu v Rakousku. Od té doby o sobě nedala nikomu vědět. Nikdo ji nepostrádá – ani její matka, která má další dvě malé děti, ani Ilonin nevlastní otec, ani Ilonin přítel violoncellista. Ilona chybí jen profesorce houslí, která neztratila víru ve skvělou budoucnost talentované houslistky, a Kamile, která si vyčítá, že nezabránila kamarádčinu lehkomyslnému jednání...

V souboru povídek se vypráví o podvodech a zločinech, víceméně náhodných a neplánovaných, kterých se nedopouštějí opravdoví zločinci, ale obyčejní, nenápadní, dá se říct, že slušní a většinou postarší lidé, jejichž motivy a pohnutky jsou zdánlivě malicherné a banální. Tím komplikovanější je pátrání po pachatelích, které vede kriminalistka kapitánka Sabina Hronová a amatérská detektivkyně, důchodkyně a tchyně majitele detektivní kanceláře Jana Brodská.

Tchyně majitele soukromé detektivní kanceláře Jana Brodská řeší záhadu mrtvého muže, kterého ve svém hotelovém pokoji objevila tlumočnice Renata Gruberová a který pak beze stopy zmizel. Případ vypadá beznadějně, protože všichni kolem prohlašují, že žádná mrtvola v hotelu nebyla a že to jsou jen vidiny unavené a popletené tlumočnice...

Příběh lásky, který se odehrává v Praze v 60. a v polovině 90. let. Při krátkém pobytu v Paříži objeví Češka Sabina Weissová konfekci se značkou své dávné kamarádky, Italky Nives Corelli. Ta se svým manželem, levicovým novinářem, emigrovala v 60. letech do Prahy. Tenkrát obě pracovaly v jednom podniku a Nives jako jediná věděla o Sabinině tajné lásce k výtvarníku Leošovi. Nives se později se pod tíhou zkušeností vrátila do Itálie a přestala Sabině odpovídat na dopisy. Sabina se rozhodne ztracenou kamarádku vypátrat a podaří se jí to. Teprve teď se dozvídá o překvapivých milostných peripetiích, do nichž byly obě kamarádky tenkrát zapleteny, o polské houslistce Idě a mladé Francouzce, které sehrály jistou roli v jejím životě, aniž o tom věděla. A znovu se, po téměř třiceti letech, setkává s Leošem...

Je úterý a v televizní policejní stanici se objevuje záběr na klidnou tvář muže, jehož tělo našli ve vlaku. Policie vyzývá diváky, aby pomohli tělo muže identifikovat. Tři lidé tu tvář poznali: důchodce inženýr Jiří Lánský, jeho spolužačka a první studentská láska Eva Zachová a studentka Monika Fibichová. Jenže každý z nich má svůj důvod, proč nechce policii sdělit, že klidná tvář mrtvého muže patří Němci Rudolfu Schulzovi. Jiří Lánský, protože Rudolf Schulz byl svědkem vraždy mladé dívky, kterou před mnoha lety spáchal Lánského tchán. Eva Zachová – protože by se provalilo, že jednou měsíčně nejezdí učit na žádné rekvalifikační kurzy, nýbrž za svým milencem Janem Kranzem. Mimoto předpokládá že Rudolf Schulz se stal obětí pomsty pachatele zločinu, který se stal před deseti lety v době mezinárodní konference. A studentka Monika Fibichová – protože si na studia nepřivydělává modelingem, jak tvrdí své matce, ale tím, že ve vlacích nabízí „rychlé sexuální občerstvení“, a Rudolfu Schulzovi s

Tchyně majitele soukromé detektivní kanceláře Jana Brodská řeší záhadu mrtvého muže, kterého ve svém hotelovém pokoji objevila tlumočnice Renata Gruberová a který pak beze stopy zmizel. Případ vypadá beznadějně, protože všichni kolem prohlašují, že žádná mrtvola v hotelu nebyla a že to jsou jen vidiny unavené a popletené tlumočnice...

Rozsáhlá románová freska, pro kterou si jako motto autorka vybrala slova amerického spisovatele Bernarda Malamuda: A na hlavu se mi snášejí dějiny, což znamená, že osud jednotlivce začíná někde úplně mimo něj v předivu událostí. A pochopitelně dávno předtím, než tam člověk dospěje. Všichni jsme součástí dějin, to jistě, ale někteří víc než ostatní. Děj knihy se odehrává v Čechách, v Polsku, ve Francii a v Kanadě od počátku 20. století až do roku 1996.