Pavel Sanajev

Jmenuji se Saša Saveljev. Chodím do druhé třídy a bydlím u babičky a dědečka. Maminka mě vyměnila za zakrslou pijavici a pověsila mě jako závaží na krk babičce. Tak jí na něm už od čtyř let visím. O příběhu osmiletého Saši a jeho babičky se často hovoří jako o jedné z nejvtipnějších knih, jaké kdy byly napsány. Kritici jej srovnávají s Forrestem Gumpem nebo se Spolčením hlupců, dramatický tón některých pasáží zároveň připomíná Charlese Dickense a F. M. Dostojevského. Za úspěchem Sanajevova díla zřejmě stojí právě neotřelá kombinace humoru a dramatických událostí. Příběh je částečně autobiografický, autor skutečně prožil část dětství u babičky a nesměl se přestěhovat k matce. Sanajev detailně rozebírá povahy jednotlivých členů domácnosti, přičemž je popisuje tak, jak je vnímal coby osmiletý chlapec.

Jmenuji se Saša Saveljev. Chodím do druhé třídy a bydlím u babičky a dědečka. Maminka mě vyměnila za zakrslou pijavici a pověsila mě jako závaží na krk babičce. Tak jí na něm už od čtyř let visím. O příběhu osmiletého Saši a jeho babičky se často hovoří jako o jednom z nejvtipnějších děl moderní ruské literatury. Kritikové jej srovnávají s Forrestem Gumpem či se Spolčením hlupců, dramatický tón některých pasáží zároveň připomíná Ch. Dickense nebo F. M. Dostojevského. Za úspěchem Sanajevova díla bezpochyby stojí neotřelý humor prosazující se navzdory neveselému osudu hlavního hrdiny. Inspirací k příběhu o malém Sašovi byla zajisté i autorova osobní zkušenost — Sanajev totiž skutečně prožil dětství u prarodičů a nesměl se přestěhovat k matce. I proto se mu daří vykreslit rozporuplnou povahu hrdinovy babičky přesvědčivě a v detailech. Kniha je plná někdy groteskních, jindy tragikomických příhod, vyprávěných jazykem malého chlapce, který postupně čtenáři odhaluje, jak křehká může dětská duše být… Bestseller, který se v Rusku držel více než deset let na špičce literárních žebříčků a kterého se prodalo přes milion výtisků.