Ondřej Šebesta strana 2 z 2

Když se řekne Santiago, málokoho napadne, že jich je po světě mnoho, všichni mají na mysli Santiago de Compostela ve španělské Galícii. Do tohoto místa, k hrobu Svatého Jakuba, se stékají jednotlivé poutní trasy z celé Evropy, ročně sem dorazí téměř 300 000 poutníku z celého světa. Proč to dělají? Jaké k tomu mají důvody? Tahle kniha odpoví na vaše otázky a zároveň vám poskytne velmi podrobný a vtipný návod, jak se na cestu připravit a vybavit. Santiago de Compostela portugalskou cestou není cestovním průvodcem v pravém slova smyslu. Nenajdete v něm profily ani trasy jednotlivých etap, na to dnes stačí aplikace v mobilu, ale všechno ostatní zde najdete zcela spolehlivě. Jak se připravit, jak se vybavit, co dobrého a jak si objednat. Především je to čtivý a vtipný cestovní deník tří českých poutníku, kteří se již podruhé vypravili na pěší pouť dlouhou několik set kilometrů. Jestliže nemáte možnost vyrazit sami, užijte si to alespoň v knížce, a pokud o tom uvažujete, pak je tato kniha nejlepším rádcem pro začátečníky i pokročilé turisty.

O anekdotě praví moudrá encyklopedie, že se jedná o řecký výraz pro texty předávané ústně nebo z nějakých důvodů nezveřejněné. Je to zpravidla krátké humorné vyprávění, které zesměšňuje nějakého člověka, dobu či situaci. Nepochybujeme o tom, že v tomto ohledu byly tzv. totalitní anekdoty naprosto dokonalé. V komunismu se jim dařilo jako hrachu v Mičurinově pařeništi – a to i přes to, že vládnoucí režim byl kdykoliv ochoten zavřít prostořeká ústa i s jejich majitelem. Politickému vtipu to však nemohlo ublížit. Možná i proto, že smích byl zaručeným receptem na přežití v komunistickém bezčasí.