George Shaw strana 2 z 2

A nagy nevettető és nagy humanista -akit az angolszász világban és azon kívül is, Európától Ázsiáig szinte mindenhol újra és újra játszanak- hatalmas életművéből kilenc kedvencét válogatta össze a szerkesztő, remélve, hogy az olvasó is gyönyörűségét leli bennük, beleértve az Összetört szívek házá-t is, amely most jelenik meg először magyarul.

Slavná komedie o pěti dějstvích nese název podle pověsti o řeckém sochaři, jenž vytvořil sochu tak krásnou, že se do ní zamiloval a na bohyni Afrodité pro ni vyprosil řeč a život. Stala se předlohou ke slavnému muzikálu My Fair lady. 42. svazek edice D poprvé vychází česky včetně autorovy předmluvy a doslovu, který se věnuje dalším osudům hlavních postav hry.

Rozhlasová nahrávka nejslavnější hry anglického dramatika G. B. Shawa verze vychází z inscenace, která měla premiéru 2. února 1968 v Divadle na Vinohradech a stala se trhákem sezóny. Vždyť jen do počátku prázdnin ji tehdy muselo divadlo pro velký zájem obecenstva (statistika uváděla 115% návštěvnost jednotlivých představení!) reprízovat osmadvacetkrát. Diváky především přitahovala dvojice protagonistů. Jiřina Bohdalová se nezdráhala rozpálit výchozí podobu Lízy Doolittleové do nejdryáčtějších poloh, zároveň však velmi ukázněně a věrohodně prokreslila proměnu této chudé holky z londýnského předměstí v dámu zkultivovanou nejen v oblasti jazykového projevu, v němž ji drezúroval profesor Higgins. Ten v podání Miloše Kopeckého pak není ani tak neomalený, do jazykovědy zakletý morous, bránící svou staromládeneckou svobodu, jako spíš egoistický dandy, za jehož uměním vypointovat každý bonmot do aforismu jako by probleskovala jeho slabost i vůči jiným smyslům, než jsou jen ty, jež nám nabízejí slova a věty. Ač se proto inscenace přidržuje původní dramatikovy verze s otevřeným (a lehce hořkým) koncem, z něhož vůbec není jasné, co bude s květinářkou Lízou poté, kdy profesor Higgins vyhrál svou sázku, že ji zušlechtí, skvělá herecká souhra protagonistů jako by napovídala, že vyloučen není ani případný happy end.

George Bernard Shaw was the greatest British dramatist after Shakespeare, a satirist equal to Jonathan Swift, and a playwright whose most profound gift was his ability to make audiences think by provoking them to laughter.In one of his best-loved plays, Pygmalion, which later became the basis for the musical My Fair Lady, Shaw compels the audience to see the utter absurdity and hypocrisy of class distinction when Professor Henry Higgins wagers that he can transform a common flower girl into a lady—and then pass her off as a duchess—simply by changing her speech and manners.In Major Barbara Shaw spins out the drama of an eccentric millionaire, a romantic poet, and a misguided savior of souls, Major Barbara herself, in a topsy-turvy masterpiece of sophisticated banter and urbane humor. His brilliant dialogue, combined with his use of paradox and socialist theory, never fails to tickle, entertain—and challenge.