Jan Skácel strana 3 z 4

Výbor z veršů Jana Skácela ukazuje básníka z intimnější strany. Opírá se o skácelovské jistoty Moravy, Slovácka a zjasněného pohledu na svět, i když tóny "smuténky" v něm pozorný čtenář také nejde.

Básnická sbírka Hodina mezi psem a vlkem pochází z tvorby 60. let, stejně jako Smuténka či Metličky. Po vydání těchto děl byl básník zahnán do politického ústraní. Za své dílo byl oceněn až po roce 1989. Najděte dva kusy dřeva/ a zkuste tlouci polínkem o polínko./ Tak jsem to dělal doma, / když jsem vyklepával hodinu mezi psem a vlkem./ Musíte klepat do rytmu./ Musíte vyšívat tím dřevem./ Snad se vám podaří/ probudit v sobě hvozd.

Metličky sbírka moravského básníka 2. poloviny 20. století Jana Skácela, který oslovuje i dnešní čtenáře poezie. Ve sbírce Metličky, stejně jako v předešlé Smuténka, upouští od volného verše, který v jeho díle převládá, a volí tradiční strofickou a v eršovou formu. Básněmi charakteristickými úsporným výrazem a působivou atmosférou proniká vědomí hluboké mravnosti a až existenciální úzkost.

Poutavé dobrodružství ilustrované renomovaným autorem.

Akcent 2010 Kniha, čeština

Český básník Jan Skácel s bytostným vztahem k Moravě je autorem dvaceti básnických sbírek, dvou děl prozaických a rozmanité tvorby pro děti. Od roku 1969 nesměl publikovat, takže se jeho tvorba objevovala v samizdatu a v exilové literatuře. V jeho díle jsou patrné ozvuky moravského folkloru a na některé jeho básně složil Jiří Pavlica z Hradišťanu hudbu. Oceňován byl hlavně v zahraničí, připomeňme Petrarkovu cenu z roku 1989. Jeho básnická sbírka z roku 1965 Smuténka je připomínkou díla tohoto ojedinělého autora.

Reedice výboru z milostné poezie. Jan Skácel vystudoval reálné gymnázium v Břeclavi. Za války byl totálně nasazen na stavbách silnic v Rakousku. Od roku 1948 pracoval jako redaktor brněnské Rovnosti. V roce 1953 nastoupil do literární šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK. Po zániku Hosta nesměl publikovat, jeho dílo vycházelo v samizdatu a exilu. Až v 80. letech spolupracoval s divadlem, např. jeho přebásnění Sofoklova Oidipa bylo uvedeno ve Státním divadle v Brně a v pražském Divadle na Vinohradech. Tvorba Jana Skácela se vyznačovala hlubokým mravním postojem, v době tzv. normalizace se v ní projevila až existenciální úzkost. Pro Skácelovu poezii je charakteristické zachycení nálady okamžiku, inspirace moravským folklórem, láska k lidové tradici a snaha vymanit se z chaosu současného světa. Zatímco doma Skácel v podstatě publikovat nemohl, obdržel v roce 1989 dvě významná evropská literární ocenění: Svaz slovinských spisovatelů mu udělil cenu Vilenica 89 a v Itálii získal Petrarkovu cenu. U nás byl doceněn až po smrti.

A znovu láska je posledním dílem Jana Skácela a její podoba měla být původně trochu jiná. Vybrané milostné básně z vydaných sbírek měla doplňovat tvorba nová, od tohoto záměru však upustil. Pořídil opisy hotových básní a rozčlenil je do tří oddílů, a to je dílo, které čtenář dostává do rukou. Básníkovi nebyl dopřán čas, aby sbírku rozšířil o další básně, ale jeho slova, která v básních žijí vlastním životem, k nám budou promlouvat dál.

Výbor Zlé laně odcházejí k ránu přináší do edice Mocca poezii osobitého autora, pokračovatele moderní české lyriky Jana Skácela. Je to básník s intenzivní poetikou velmi ovlivněný tradicemi, vztahem k přírodě a lidem. Ilustrovaný doprovod výboru obstaral výtvarník Jiří Voves. Vychází 30. 9. 2008

Jan Skácel byl slovy Jiřího Opelíka „překvapivě osobitý a osobní autor, silně úporný a úsporný, silně citový a etický mytizátor dětství a rodné vesnice, pokračovatel moderní české lyriky.“ Výbor Zlé laně odcházejí k ránu přináší do edice Mocca ochutnávku

Jan Skácel byl slovy Jiřího Opelíka „překvapivě osobitý a osobní autor, silně úporný a úsporný, silně citový a etický mytizátor dětství a rodné vesnice, pokračovatel moderní české lyriky.“ Výbor Zlé laně odcházejí k ránu přináší do edice Mocca ochutnávku

Nádherné pohádky z Valašska, které před stopadesáti lety sesbíral B. M. Kulda (Moravské pohádky) a před dvaceti lety převyprávěl Jan Skácel. Druhé vydání knihy, která v době, kdy měl Jan Skácel zakázáno publikovat, vyšla pod jménem jeho přítelkyně Blanky Stárkové, ilustruje Galina Miklínová.

Sbírka básní významného brněnského básníka Jana Skácela (1922-1989), vydaná poprvé roku 1975, přináší sto krát čtyři verše autora. Doprovázené perokresbami Jaromíra Garguláka.

Dnešní rodiče vědí, jak vděčně jejich děti naslouchají Povídání o pejskovi a kočičce. Josef Čapek je napsal a nakreslil koncem dvacátých let, kdy sám měl doma malé děvčátko chtivé tatínkových obrázků a rozprávek. Byl ostatně na takovou `objednávku` dobře připraven. I v dospělosti si uchoval dětskou hravost a schopnost bezprostřední účasti, sám se postupně dobíral stavu, který obdivoval u své babičky a který pojmenoval `jasnou veselostí duše`. Nadto patřil k umělecké generaci, která už před první světovou válkou hledala poučení u všech projevů tzv. naivní tvořivosti, a která proto vážně studovala i principy dětského výtvarného projevu. Některé z nich jsou datovány dvojím letopočtem: první oznamuje, kdy malíř fixoval prvotní nápad miniaturní tužkovou skicou - tou začínal práci na všech svých obrazech -, druhý zaznamenává, kdy vytvořil definitivní dílo. Na všech pastelech jsou hrající si dětské postavičky v oné typicky čapkovské zjednodušující stylizaci a s nimi i všecka atmosféra blaže

Dnešní rodiče vědí, jak vděčně jejich děti naslouchají Povídání o pejskovi a kočičce. Josef Čapek je napsal a nakreslil koncem dvacátých let, kdy sám měl doma malé děvčátko chtivé tatínkových obrázků a rozprávek. Byl ostatně na takovou `objednávku` dobře připraven. I v dospělosti si uchoval dětskou hravost a schopnost bezprostřední účasti, sám se postupně dobíral stavu, který obdivoval u své babičky a který pojmenoval `jasnou veselostí duše`. Nadto patřil k umělecké generaci, která už před první světovou válkou hledala poučení u všech projevů tzv. naivní tvořivosti, a která proto vážně studovala i principy dětského výtvarného projevu. Některé z nich jsou datovány dvojím letopočtem: první oznamuje, kdy malíř fixoval prvotní nápad miniaturní tužkovou skicou - tou začínal práci na všech svých obrazech -, druhý zaznamenává, kdy vytvořil definitivní dílo. Na všech pastelech jsou hrající si dětské postavičky v oné typicky čapkovské zjednodušující stylizaci a s nimi i všecka atmosféra blaže

Básníkovy sbírky Hodina mezi psem a vlkem, Smuténka, Metličky, Odlévání do ztraceného vosku a další patří ke skvostům české poezie. Přesto dosud nebyl vydán obsáhlý básnický výbor, který by Skácela představil v celku jeho tvorby. Kniha, kterou uspořádal, obrazovým materiálem doplnil a kalendáriem a doslovem opatřil Jiří Opelík, je splátkou na tento velký dluh.