Denisa Škodová

Španělská epopej sestává ze dvou grafických románů, v nichž Antonio Altarriba ve spolupráci s ilustrátorem Kimem v působivé zkratce zachytil veskrze tragický osud svého otce (Umění létat, 2009) a následně i matky (Zlomené křídlo, 2016). Tyto dva silné lidské příběhy se navzájem doplňují jako rub a líc jedné mince, jejíž ražbu ovšem z obou stran určovaly tytéž dramatické dějinné zvraty. Genialita tvůrců se projevuje v tom, jak rovinu ryze osobního prožívání dokázali propojit s rovinou velkých, neosobních dějin, které až příliš často maří lidskou touhu a snahu vést svobodný, důstojný život. Až příliš často svými poryvy brání člověku v rozletu, strhávají jej na zem, neúprosně mu lámou křídla.

Madrid netvoří jen historické památky a kouzelné uličky, ale také čtvrti, do nichž turista nanejvýš zabloudí a rodilý Madriďan se do nich vypraví jen v případě nevyhnutelné nutnosti. Čtvrti, jakou je třeba zanedbaný, upatlaný a ve dne i v noci nebezpečný Carabanchel, kde se to různými podivíny, žebráky, ztroskotanci, přistěhovalci, mafiány a jinými pochybnými existencemi jen hemží. Carabanchel je čtvrť, kde žijí jen ti, kdo musí. Kde jinde než v této čtvrti může řádit sériový vrah – psychopat, který je schopen nepředstavitelných věcí a před nímž se celá čtvrť třese, kdy zase udeří. Tím spíš, když si poslední dobou vybírá za oběti malé holčičky a policie je čím dál bezradnější… Román Miluju tě, protože mě živíš je temný, někdy až odpudivě přímočarý a místy odlehčený štiplavým černým humorem. Politická korektnost je v něm absolutně popřena a sociální stereotypy jsou naopak rozvíjeny ad absurdum. David Llorente příhody obyvatel této čtvrti zaznamenal jedinečným stylem, který dokonale reflektuje a současně paroduje útržkovitou komunikaci moderní západní společnosti. Autorovi se v románu podařilo odhalit mnohé stinné stránky a slabiny nejen člověka jako takového, ale rovnou celé „vyspělé“ civilizace s „prohnilými“ mezilidskými vztahy.

Amerického spisovateľa Erica Hoffera (1902 – 1983) často nazývajú „filozofom z prístavných dokov“. Celý život pracoval ako robotník a vzdelával sa vo verejných knižniciach. Už jeho prvá kniha Pravoverný mu priniesla slávu a stala sa doslova súčasťou celosvetového filozofického kánonu. Vo svojom výročnom prejave z nej citoval dokonca aj prezident Dwight D. Eisenhower. Eric Hoffer, samovzdelaný robotník z prístavných dokov, napísal svoju knihu esejistickým štýlom vo forme kratších i dlhších aforizmov, vďaka čomu ju môžeme otvoriť na akejkoľvek strane a vždy objavíme vetu, ktorá nás donúti zamyslieť sa. Kniha Pravoverný, hoci napísaná roku 1951, je dnes možno ešte aktuálnejšia než kedykoľvek predtým. Zaoberá sa psychologickými príčinami vzniku masových hnutí a pomáha poodhaliť skryté dôvody udalostí, ktoré v prvej polovici 20. storočia takmer zničili ľudskú civilizáciu. Avšak nevenuje sa len problémom masových hnutí ako takých, ale predovšetkým povahou tých, ktorí sú k nim najviac priťahovaní – „pravoverných“ fanatikov a frustrovaných jednotlivcov. Skúma psychológiu sklamaných a nespokojných – tých, ktorí by sa dychtivo obetovali za akúkoľvek svätú vec, ideológiu či dogmu a tá by tak dala ich bezvýznamnému životu pocit dôležitosti. Takíto ľudia bez problémov prijímajú fanatické názory, ktoré sú podľa Hoffera v podstate iba „útekom od seba samého“. Roku 1983 udelil Ronald Reagan Ericovi Hofferovi prezidentskú Medailu slobody.