Karel Sládek strana 2 z 2

Můj pradědeček byl pan nadlesní, spravoval církevní lesy na Vysočině. Prababičku měli všichni rádi, říkali jí „paní nadlesní“. V dětství jsem často slýchal příběhy o zvířátkách v lese a již jako kluk jsem dostával za dárky myslivecký nůž či dalekohled. V knihovně nemohl chybět atlas zvířat. Kalamář na psacím stole jsem měl ozdobený srnkami. Obývací pokoj krášlily veliké šišky, paroží jelenů a srnek, na zemi ležela kůže z divočáka. Vždy jsme měli pejska, o kterého jsem se staral, i když z pohledu výcviku asi zcela neúspěšně. Když jsem se později připravoval na myslivecké zkoušky, připadal jsem si jako kapitán lodi, který objevil nový kontinent. Otevíral se mi nový svět, nová planeta, nová moudrost, která chtěla být čtena a meditována. Přiváděla mě k fascinujícímu úžasu nad krásou vloženou do bytí každého živého tvora.

Při psaní předkládané monografie si autoři jeden spirituální teolog, druhý lékař vytkli nelehký úkol, a sice představit fenomén psychosomatické terapie z pohledu křesťanské spirituality a psychoterapie. Teolog se ze své perspektivy více věnoval vědomým stavům lidské duše ve vztahu k psychosomatickým onemocněním, zatímco lékař ze své praxe podtrhl vliv nevědomí, které spoluvytváří vztah mezi zdravím a nemocí. V kontextu spirituality se tak jedná o přístup opřený o současné poznatky spirituální teologie, která se rovněž zabývá vztahem mezi duševním zdravím a tělesnou nemocí. V rámci psychoterapie jsou pak představeny vybrané metody zacházení s traumatem a jeho vlivem na tělesné onemocnění. Tvorba textu nebyla jednoduchá pro různost pohledů a přístupů k fenoménu nemoci, přesto byl dosažen jistý kompromis mapující současné přístupy k psychosomatické léčbě, která byla zarámována do spirituality člověka, jak ji pojímá křesťanská tradice.

Studium východoslovanské křesťanské spirituality a mystiky má v českém akademickém i duchovním světě již svoji dlouholetou tradici. Monografie Karla Sládka chce vložit "nový" kamínek do této mozaiky studia východoslovanského křesťanství. V první kapitole přináší stručný historický exkurz do novodobých dějin "byzantského Commonwealthu" a nastiňuje problémy migrantů z Východu v České republice. Druhá, hlavní, systematicko-teologická kapitola je zaměřena na představení mystické teologie východoslovanských křesťanů v jejím katafatickém, diabatickém a anabatickém rozměru. Autor představuje sofiologii Vladimíra Solovjova, Pavla Florenského a Sergeje Bulgakova, teologii Jana Zlatoústého, rozebírá smysl ikon či modliteb. Třetí, závěrečná kapitola seznamuje čtenáře s aktuálním stavem ekumenického dialogu mezi katolickou a pravoslavnou církví.

Předložená kolektivní monografie s názvem O Filokalii. Kniha, hnutí, spiritualita je výstupem spolupráce mezi Katolickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze a Centrem Aletti, Komunitou Bose a dalších teologických institucí. Autoři monografie pocházejí z různých křesťanských konfesí, což svědčí o ekumenické dimenzi zájmu o plodný dialog mezi tradicemi křesťanského Západu a Východu. Kniha uvádí do kontextu vzniku a šíření Filokalie. Vydání samotné Filokalie a její další překlady, které se objevily záhy, vyvolaly hnutí duchovního obrození. Kéž by i její vydání v nakladatelství Refugium doprovázelo renesanci duchovního života v České republice.

Prolínání náboženských subkultur v současném světě zvyšuje potřebu fundovanějšího poznání příslušníků různých náboženských tradic a přispívá k hledání mostů pro dialog, který by umožnil pokojné soužití duchovních tradic a kultur a posloužil jako prevence "střetu civilizací". Pro budoucnost Evropy i samotné České republiky se v současné době zdá klíčový zejména vztah křesťanů a muslimů a jejich sebepojetí uvnitř sekulárního právního státu. Křesťanství a islám stojí před výzvami vlastní tradice i před výzvami současnosti, obojí dnes spoluutváří jejich vlastní identitu. Předložená kolektivní monografie by ráda přispěla k hlubší reflexi tohoto aktuálního fenoménu. Monografie je dalším výstupem výzkumu týmu odborníků Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze na téma vztahu náboženství a státu a navazuje na publikaci Monoteistická náboženství a stát.

Předkládaná kolektivní monografie českých i zahraničních odborníků se pokouší uchopit problém vztahu náboženství a státu v širších historických, právních i teologických souvislostech a přitom ponechat otevřený prostor pro další reflexi. První kapitoly se věnují nárysu vztahu židovství, křesťanství a islámu ke státu v souvislosti s jejich posvátnými knihami a ranými dějinami těchto náboženských tradic. Druhá část představuje reflexi o monoteistických náboženstvích v kontextu novověkých politických dějin. Třetí část přináší studie o vybraných otázkách specifického vztahu křesťanské nauky ke státu.