Jiří Slavíček strana 2 z 2

Léto roku 2006 kulminuje. Na samotný jih země, do srdce Novohradských hor přjíždí bývalý policista Mila Klenka. Tady před čtvrt stoletím sloužil jako pohraničář při ostraze státní hranice. Přijíždí po letech do příhraničního městečka Černá. Už to není místo, kde lišky dávají dobrou noc. Vše se tu změnilo, vše je jiné, než jak to pamatuje. Místo zachytilo zrychlený tep nové doby. V nedalekém hliništi s bílou hlínou byla nalezena lidská kostra, o které nic není známo. Zanedlouho se přidává smrt starousedlíka. Cosi tu naznačuje určitou spojitost obou případů i přes jejich vzdálený časový horizont. Před více jak půl stoletím měla tato místa německá jména a žilo tu pospolu české i německé obyvatelstvo. Nyní se jejich hlasy ozývají znovu. Z hlubin lesa, ze zaniklých lidských stavení, z cest které dnes už nikam nevedou. Ty hlasy ke Klenkovi promlouvají. Dokáže uvěřit tomu, co děsivého se tu před tolika lety stalo?

Čepičáři jsou ti, co mají pod čepicí. Těmi našimi je trojice seniorů, důchodců, žijící v části Žižkova pod Židovskými pecemi, které se říká Vackov. Ještě do nedávna to byla téměř poloviční vesnice. Vše se ale teď pod náporem nejrůznějších podnikatelů a vlastně celé dnešní hektické doby překotně mění. Pro čepičáře je to vpád na jejich území se kterým bytostně nesouhlasí. Není jim to ale nic platné a tak se stávají pouze glosátory probíhajících změn.

Týna Suchomelová není žádná řádná kriminalistka. Nenosí u pasu pistoli, nemává služební plackou, neumí aikidó a nesnaží se být za každou cenu sexy. Pohybuje se pomocí berliček a na ortopedickém vozíku. K vyřešení svého prvního případu používá počítač a hlavně své velké a otevřené srdce. Druhý aktér příběhu je Míla Klenka, řidič vozidla pečovatelské služby Charita. Říká o sobě, že měl štěstí a že povstal jako bájný pták Fénix z popela. Ještě před nedávnem přespával jako bezdomovec pod mostem, dnes je řidičem obstarožního peugeotu, se kterým rozváží potřebným a nemohoucím obědy a věci denní potřeby. Oba protagonisté příběhu se tak museli zákonitě potkat a nezůstalo jen u toho. Co tyto dva spojilo, jsou dva kriminalistické případy. Týna se snaží zjistit, proč a kdo zavraždil obyvatelku v protějším domě, a Míla se snaží přijít na to, proč musel skončit ve Vltavě jeho bývalý kamarád, bezdomovec. Oba tyto případy se staly na Letné, která, jak víme, není žádným americkým Bronxem. Naopak, místní obyvatelé se tu mají rádi a vědomě si neubližují.

C .k. policejní komisař Franc Xaver Pobuda, který je komisařem pražského obvodu Holešovice-Bubny, se musí léčit. Musí tedy na čas opustit své komisařství a se svou rodinou přesídlit do Karlsbádu /Karlovy Vary/. Odjíždí s celou rodinou, aby se podrobil léčbě léčivými prameny a koupelemi ve světoznámých a proslavených západočeských lázních. Věří, že v lázních vyléčí své neduhy, ale že si také odpočine. Ovšem skutečnost je jiná, nedlouho po svém příjezdu je sám policejní komisař Pobuda zatčen a obviněn z vraždy. Případ se v jeho prospěch vyřeší, ovšem s nejasným výsledkem. Zdá se, že město Karlsbad, a ani tamnější policejní komisař nemá zájem na odhalení pachatele. Komisař se rozhodl pátrat po zavražděném sám. Nezůstalo však jen u prvého případu. Jeho žena a dcera se seznámily s mladým sympatickým mužem, ze kterého se vyklubal lázeňský sňatkový podvodník, který z nich vylákal značnou částku peněz. A do třetice, aby toho nebylo málo, je jeho známý redaktor českého listu přepaden místními německými Turnery. Takže, jak vidno, komisař se v lázních nenudí.

Manželé Křížovi odlétají na dovolenou do egyptského letoviska Taba na Sinajském poloostrově. Cestou se seznámí s Hypolitem Žábou a zjistí, že tento svérázný spolucestující má velmi slušné znalosti nejen o zdejší podmořské fauně a floře, ale také o bibli a starozákonní problematice. Zlatým hřebem pobytu je návštěva klášterního komplexu svaté Kateřiny, kde podle Starého Zákona přijal Mojžíš od Boha desatero. Hypolit se však během výletu, na který se všichni těšili, záhadně ztratí a později je nalezen mrtvý. Všechny indicie napovídají tomu, že jeho smrt nebyla nešťastná náhoda. Standa určité podezření má, a tak neváhá a s nasazením vlastního života se pouští do nebezpečného pátrání.

Manželé Křížovi odlétají na dovolenou do egyptského letoviska Taba na Sinajském poloostrově. Cestou se seznámí s Hypolitem Žábou a zjistí, že tento svérázný spolucestující má velmi slušné znalosti nejen o zdejší podmořské fauně a floře, ale také o bibli a starozákonní problematice. Zlatým hřebem pobytu je návštěva klášterního komplexu svaté Kateřiny, kde podle Starého Zákona přijal Mojžíš od Boha desatero. Hypolit se však během výletu, na který se všichni těšili, záhadně ztratí a později je nalezen mrtvý. Všechny indicie napovídají tomu, že jeho smrt nebyla nešťastná náhoda. Standa určité podezření má, a tak neváhá a s nasazením vlastního života se pouští do nebezpečného pátrání.

František Xaver Pobuda je policejním komisařem sedmého pražského obvodu Holešovice-Bubny a bdí nad pořádkem a klidem ve své čtvrti. Na práci tu ale není sám, při pátrání má po svém boku dva schopné kolegy ? důsledného policejního koncipistu Nebeského a vynalézavého policejního praktikanta Rybičku. Případ velocipedisty popisuje událost z prostředí velocipedistických závodů, kdy zemře jeden ze závodníků. Byla smrt závodníka nešťastnou náhodou, či zločinným úkladem? Pátrání nakonec přivede Pobudu až do Rakouska… V Případu zlatnice Galipetrové dojde k úkladné loupežné vraždě, která se sice udála v samotném středu Prahy, ale její stopy vedou až do Pobudova obvodu. Ten proto musí zakročit a najít vraha v nejspodnějších vrstvách holešovické společnosti. Případ zeleného brouka začne záhadnou otravou manželky fotografa, který po její náhlé smrti není k nalezení. Pobuda musí přivolat na pomoc oba své spolupracovníky, aby dohromady rozřešili vraždu, u níž není jasné, jak k ní vlastně došlo ani kdo by mohl mít motiv zabíjet. Dokáže policejní komisař Pobuda se svými pomocníky všechny tři zapeklité případy objasnit, pachatele zatknout, usvědčit a předat velectěnému c. k. trestnímu soudu v Praze?

V Lampionovém průvodu rozehrál autor struny zajímavých protikladů, navíc procezených drsnou spravedlností dětského pohledu. Ten zviditelňuje ovzduší přeci jen přesycené strachem, přikrčeností a hrozbou nevysvětlitelného postihu. („Víte, já se do politiky nepletu… dneska je za všechno Jáchymov“). V konturách dětské neznalosti a dospělé ústupnosti nechal Jiří Slavíček výborně vyniknout vlezlou všudypřítomnost totalitní moci.

Technici, dělníci a funkcionáři technické správy podniku Pražské komunikace v románovém prožívání přelomu let 1989 a 1990 v Praze. Jejich očima vidíme postupný a překotný přerod společnosti, spolu s nimi prožíváme vypjaté situace...

Memoárový průvodce Paříží má netradiční formu živého interview. Postřehy známého českého novináře žijícího čtyřicet let ve Francii jsou řazené do několika tras městem a nabízí čtenáři vtipnou, milou, praktickou i vzdělávací příručku při poznávání Paříže a jejího genia loci.