Petra Soukupová strana 4 z 5

Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila. Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury.

O Vánocích se říká, že jsou to svátky klidu a řekněme tichého a neokázalého štěstí. Možná je někteří lidé prožívají právě takhle. Autoři dalšího souboru edice Česká povídka to většinou vidí jinak, ale dějí se i zázraky. A věci, které by člověk nečekal.

Petra Soukupová znovu dokazuje, že je právem považována za jednu z nejvýraznějších autorek současné české literatury. Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu narozenin svého otce. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a tabletem, Kristýna s kocovinou. V jednom autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace a sedmimístné Volvo XC se tak už po několika kilometrech jízdy mění v napěchovaný papiňák, který každou chvíli hrozí výbuchem. A to ještě žádná ze sester netuší, že další drama je čeká v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů, dávných zážitků a frustrací s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s předstíranou ledabylostí a neokázale podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího na rodinnou oslavu.

Dámská jízda v různých podobách je tématem dalšího souboru edice Česká povídka. Osamělou plavbu v moři si užívá péčí obvykle o děti zaměstnaná manželka v povídce Petry Soukupové. Text v podobě dopisu kamarádce napsala Irena Dousková. O rozličných peripetiích při ženském třígeneračním výletu do Skotska píše Hana Lasicová…

Martina by si tolik přála vlastního psa. Malý bílý „vlček“ ji zaujal na první pohled. To ale ještě netušila, že se Snížkem budou samé potíže. Neposlouchá, nehraje si, utíká a skoro nikdo ze vsi ho nemá rád. Když pak Martina jednoho dne najde Snížka mrtvého, je jí jasné, že neumřel náhodou. Ale opravdu ho někdo zabil? Spolu s kamarády Frantou, Kájou a Viktorem pustí do vyšetřování a jejich dobrodružné pátrání přinese nečekaná odhalení.