Zuzana Soukupová

V nejnovější biografii českého krále a římsko-německého císaře Karla IV. autor pojímá 14. století jako dramatické období, plné politických a hospodářských krizí, kulturního neklidu a hledání nového funkčního způsobu správy římsko-německé říše v severní Itálii, jižní Francii a v Německu, jenž vyvrcholil přijetím Zlaté buly v roce 1356. Kniha je založena na důkladné znalosti a mistrné interpretaci vyprávěcích a diplomatických pramenů, stejně jako na kritickém přístupu k dosavadnímu, téměř nepřebernému historickému bádání. Rader nahlíží osobu Karla IV. komplexním způsobem, přičemž důraz klade jak na jeho říšskou vládu, tak na její propojení se strukturálně zcela odlišným panováním v českém království. Mnohem více než dřívější bádání klade důraz na skutečnost, že Karel začal programově budovat novou říšskou rezidenci v Praze a s Prahou spojoval budoucnost římsko-německé říše. Stejně tak si všímá císařovy podpory a mecenátu umění a vzdělání. Zároveň však nijak nezamlčuje ani temné stránky Karlova politického života, jeho čirý pragmatismus, podíl na pronásledování kacířů a vypočítavý přístup k židovskému obyvatelstvu v mnoha německých městech.

Jana Osterkamp si v knize Řád v rozmanitosti vytkla za cíl prozkoumat prozatím nedostatečně zpracovanou problematiku federalizace habsburské monarchie. Za katalyzátor federalizačních úvah považuje revoluční události, politické krize (revoluce 1848/1849, ústavodárná léta 1860/1861, k národnostnímu vyrovnání směřující rok 1867/1868, propuknutí první světové války a hledání nového státoprávního uspořádání císařem Karlem) a ekonomické i hospodářské změny v podobě nerovnoměrné modernizace a industrializace. Samotnou myšlenku federalizace spojuje se snahami o nalezení funkčního modelu habsburského státu a spravedlivějšího uspořádání mnohonárodnostní monarchie, v níž se po celé 19. století výrazně uplatňovaly partikulární zájmy národně definovaných politických společenství. Česká otázka v podobě trialismu se tak v jejím pohledu jeví jako pouze jedna z mnoha otázek habsburské monarchie, byť české záležitosti patřily k těm nejdůležitějším. Problematika federalizace nejsilněji rezonovala v nacionalistickém a později v socialistickém politickém prostředí, avšak nebyla cizí ani liberálům či konzervativcům. V protikladu vůči zažité představě o neúspěchu federalizace autorka inspirativně ukazuje, že na rovině víceúrovňové správy sedmnácti rakouských zemí, rozdělených do Předlitavska a Zalitavska, se přece jen vyvinul systém, který je možné označit za federativní. Jana Ostrkamp tak boří zažitou představu, v níž je federalizace tradičně spojována až se snahami o nové uspořádání monarchie císařem Karlem na konci první světové války, a v opozici vůči tomu ukazuje, že rok 1918 rozhodně nebyl z hlediska federalizace jedinečný a že ho je naopak třeba vnímat jako logický důsledek dlouholetého politického a společenského vývoje. Vydání knihy podpořil Česko-německý fond budoucnosti.

První část švédské ságy, která líčí osudy několika generací šlechtického rodu v průběhu 20. století. Rod Lejongardů vlastní nádherné staré panství na jihu Švédska. Statek, který rodina už mnoho let spravuje, je v zemi proslulý úspěšným chovem koní. Panství a šlechtický titul Lejongardové obdrželi jako projev díků švédského krále za podporu a věrnost během třicetileté války za podmínky, že budou za všech okolností stát při královské rodině. A jsou to především odvážné a sebevědomé ženy tohoto rodu, jež se dokážou postarat o prosperitu panství a nadcházejících generací.