Václav Špale

Synagoga na Palmovce v pražské Libni je jednou z mála zachovaných připomínek dávné historie této kdysi významné židovské lokality. Příběh židovské čtvrti a jejích obyvatel je plný zákrut, stoupání a často klesání prudkými serpentinami do temných hlubin, tak, jak se převracely osudy židovského národa v českých a evropských dějinách. Je to příběh téměř zapomenutý, utonulý v nadlouho zastaveném čase. Ale také příběh nový, v němž se čas opět rozeběhl. V roce 1994 se v Synagoze uskutečnila první výstava několika současných českých výtvarníků a v následujících letech vytvořilo sdružení SERPENS z libeňské Synagogy jeden z nejpoetičtějších pražských prostorů pro různé příležitosti – výstavy, divadelní představení, literární pořady, koncerty, filmové projekce. Knížka zachycuje příběh Synagogy počínaje historií někdejšího libeňského Judenstadtu po současnost.

Generační souputníci básník Zdeněk Gerych (1953) a výtvarník Václav Špale (1950) setkávají se potřetí ve společné básnické sbírce. Ilustracemi i poetikou navazují na předchozí Zastavený film (2016) a Relikviáře (2018), také zde jsou určujícím pohledem vzpomínky a konfrontace s nabytými zkušenostmi, u Gerycha silně ovlivněné americkým exilem a zároveň prociťované v návratech do rodných Čech s obdivem ke Skácelovi, Halasovi, Holanovi. …sedíme nad svůdnou krabicí, / víčka pevně sevřená, / jen abychom neviděli, / jak dopadl ten bláznivý pokus, / kterému se říká život