Barbora Šťastná strana 2 z 2

Kniha o tom, že odvaha a strach se nevylučují Tahle kniha není návod, jak se přestat bát. Já se například bojím spousty věcí. Bojím se otevírat dopisy s modrým pruhem, bojím se pavouků, zubaře, předjíždění na okresce, bojím se, že v práci přijdou na to, že ve skutečnosti nic neumím. Přišla jsem ale na to, že i když se strachu nezbavím, nemusím ho za všech okolností poslouchat. I se strachem můžu sebrat odvahu a dělat věci, které bych od sebe nečekala. Tahle kniha je tedy o tom, jak jsem sebrala odvahu: • přestat se za všechno omlouvat • říct „ano“ a jít dobrodružství naproti • říkat „ne“, když je to potřeba• nesnažit se být pořád cool • nosit klobouk • nečekat na dovolení • požádat o pomoc • nemít pořád samé jedničky • radovat se, i když vím, že je to jen na chvilku Barbora Šťastná (*1973)Vyrostla v Kynšperku nad Ohří a v Karlových Varech. Vystudovala scenáristiku na FAMU a pracovala jako novinářka píšící o filmu. Byla editorkou v časopisu ELLE, nyní pracuje jako šéfredaktorka časopisu Moje psychologie. S manželem a dětmi žije v Praze na Žižkově, ve volném čase kreslí, plete, běhá, cvičí jógu, anebo si alespoň plánuje, že s tím začne. Její postřehy o radosti v každodenním životě najdete také na jejím Štastném blogu. V roce 2014 vydala svoji prvotinu Šťastná kniha, která měla takový úspěch, že autorce nezbylo nic jiného než napsat další

Taky vás někdy napadlo, že byste chtěli změnit svůj život? Odjet meditovat do Indie? Chovat bio ovce na Šumavě? Zachraňovat děti v Africe? Pracovat v baru na středomořské pláži? Taky mě to napadlo, ale, upřímně řečeno... nechtělo se mi. Místo toho jsem vyzkoušela různé způsoby, jak být šťastnější, a přitom si nechat svůj život takový, jaký je.

Taky vás někdy napadlo, že byste chtěli změnit svůj život? Odjet meditovat do Indie? Chovat bio ovce na Šumavě? Zachraňovat děti v Africe? Pracovat v baru na středomořské pláži? Taky mě to napadlo, ale, upřímně řečeno... nechtělo se mi. Místo toho jsem vyzkoušela různé způsoby, jak být šťastnější, a přitom si nechat svůj život takový, jaký je: s manželem a dvěma dětmi, s bytem na hypotéku a normální pracovní dobou. A zjistila jsem, že štěstí si nechci schovávat na Vánoce, na dovolenou nebo na někdy jindy.

Ženy prý samy sebe kritizují v průměru osmkrát denně. Poprvé hned ráno v koupelně před zrcadlem. Ani mě to nepřekvapuje. Taky to dělám. Za to, že nejsem dost krásná. Za to, že nemám dost uklizeno. Za to, že nezvládám všechno v práci, že nejsem skvělá matka a že nežiju v harmonii s vesmírem. Dlouho jsem si myslela, že opravdový a báječný život začne, teprve až to všechno napravím a zlepším. Až zhubnu, až si udělám pořádek ve skříni i v účetnictví, až konečně změním účes, až se naučím meditovat. Jenže pak jsem si všimla, že život už dávno začal i bez toho. A že je chaotický a někdy i dost stresující, ale taky skvělý a zábavný, i když jsem se nezlepšila vůbec v ničem z výše uvedeného seznamu. Takže tahle kniha je plná historek o tom, co se mi nepovedlo. O tom, co všechno jsem nestihla, pokazila nebo to nedopadlo zrovna podle mých představ. Ale taky o tom, že právě takovýhle život je doopravdy můj a že přesně takhle mě to baví. Zkrátka že je dobrý tak akorát.

Kniha o tom, že odvaha a strach se nevylučují Tahle kniha není návod, jak se přestat bát. Já se například bojím spousty věcí. Bojím se otevírat dopisy s modrým pruhem, bojím se pavouků, zubaře, předjíždění na okresce, bojím se, že v práci přijdou na to, že ve skutečnosti nic neumím. Přišla jsem ale na to, že i když se strachu nezbavím, nemusím ho za všech okolností poslouchat. I se strachem můžu sebrat odvahu a dělat věci, které bych od sebe nečekala. Tahle kniha je tedy o tom, jak jsem sebrala odvahu: • přestat se za všechno omlouvat • říct „ano“ a jít dobrodružství naproti • říkat „ne“, když je to potřeba • nesnažit se být pořád cool • nosit klobouk • nečekat na dovolení • požádat o pomoc • nemít pořád samé jedničky • radovat se, i když vím, že je to jen na chvilku.

Taky vás někdy napadlo, že byste chtěli změnit svůj život, protože se necítíte šťastní? Ale jak to udělat? Odjet meditovat do Indie? Chovat bio ovce na Šumavě? Zachraňovat děti v Africe? Pracovat v baru na středomořské pláži? Taky mě to napadlo, ale, upřímně řečeno... nechtělo se mi. Místo toho jsem vyzkoušela různé způsoby, jak být šťastnější, a přitom si nechat svůj život takový, jaký je: s manželem a dvěma dětmi, s bytem na hypotéku a normální pracovní dobou. Tak například jsem zjistila, že bych určitě byla daleko šťastnější, kdybych nenosila boty, které mě tlačí, nemusela pokaždé hodinu lovit v kabelce, když mi zazvoní telefon, a neměla skříň nacpanou oblečením, které nenosím. Objevila jsem spoustu věcí, které mi dělají radost, i když tak na první pohled nevypadají: deštivé léto, zavařování povidel, vyhazování starých krámů, bobování s dětmi, ochutnávání podezřelých exotických jídel, počítání komářích štípanců a běhání (i když se mi nechce). A především jsem zjistila, že štěstí si nesmíme schovávat na Vánoce, na dovolenou nebo na někdy jindy. Nedělejte to tedy ani vy a zkuste být šťastní hned teď.