Jaromír Štětina strana 2 z 2

Silné příběhy lidí dohnaných krutostí válečného konfliktu mimo „vlastní“ společnost. Autoři se ve svých povídkách (Poprava – věc veřejná, Vykradači hrobů) vyslovují k tématu vzpoury jedince proti světu zla, moci a násilí. Texty poukazují také na vztah mezi západní a islámskou civilizací. Metaforou i mementem se Petře Procházkové a Jaromíru Štětinovi stala Čečna a osudy tamějších obyvatel.

Dvacet pět povídek spisovatele, cestovatele, filmaře, novináře a válečného korespondenta Jaromíra Štětiny – a v nich příběhy stovek lidských bytostí, které se pod vlivem různých okolností v nejrůznějších dobách našeho století ocitají v mezních situacích. Tak jako jsou bajky orientálních vypravěčů dílem fantazie a zároveň zpravodajstvím, stejně tak novinář Štětina píše své pohádky-reportáže. Všechny jsou výpovědí zraněné duše a vznikly z potřeby autora strávit, uchopit zmar a smutek, které za padesát let pozorování světa se svými hrdiny prožil. Knížka je vlastně autoterapií, možná i podvědomou, která pomáhá autorovi vyrovnat se s existencí a podobou světa v jeho nejkrvavějším století.

Kniha popisuje podivuhodnou výpravu českých vodáků do hor Centrálního Hindúkuše v Afghánistánu v roce 2006. Je, po třiceti letech, jakýmsi volným pokračováním jiného vyprávění o plavbě na raftu zvaném Matylda – knihy Jaromíra Štětiny S Matyldou po Indu.